Krocan III.1

Kniha III. Syn syna

1. Rolle

Tam, kde krok Řeky lehkonohé   /   těžkne, jako když žena zarmoucená   /   radostí bývalých zbavená   /   domů se vrací   /   tam, kde kolem skály otáčí se   /   a ruce své marně na kameny vkládá   /   a zastavit se nesmí   /   tam stojí hrad, co i dříve tam stál   /   kdy doba velkolepá   /   slávou hradby jeho oděla   /   a úcta všech, co v kraji prostém   /   každé ráno slunce vítali   /   u hradních bran se sbírala   /   však nyní    /   doba temná na hradě sídlí   /   a zlato zčernalé   /   s krví pána rodu se mísí   /   a krutost, ach krutost neslitovná   /   z hroznů tmavých, rudých a červených   /   ve sklepích hradu prudce tam prýští

vyrůstal bez otce   /   Rolle, co Tmavý se mu říká   /   bez otce, co nezemřel, však nežije   /   a bez matky dospěl, Rolle Neslitovný   /   a srdce jeho kladivem osudu   /   ve slitek černopevný skuto bylo   /   když na stolec otců svých usednul   /   a meč, co jméno Modrý jazyk nese   /   krví nevinných   /   poprvé poskvrnil

těžká jízda krajinou se bere   /   na koních černých ozdoby zlaté   /   odznaky moci na rameni levém   /   jeden z nich každý připnuty má   /   a meče krvavé    /   už nikdo nečistí   /   po boku jezdců volně tam visí   /   tasit je netřeba   /   rychle a kdykoliv   /   bojovat mohou

jedenáct jezdců krajinou jede   /   kopyta těžká, v zemi kypré   /   znamení temná, dnem i nocí   /   na cestách nechávají   /   dvanáctý jezdec, co v čele jim jede   /   Rolle, co Temný se mu říká   /   na cestu nehledí   /   a kůň jeho sám   /   vpřed ho nese

na směru nesejde   /   drak kroky neměří   /   když nad krajinou letí   /   a tam, kde cíl není   /   z cesty sejít se nedá

kde zítra budou, nikdo se nestará   /   svůj kraj znají, a ten jim patří   /   a všude kam přijedou   /   své si vezmou   /   někoho zabijí, někoho ne   /   a to, co do Řeky, v potocích jiskřivých   /   stéká   /   když sídliště lidská opouštějí   /   jsou krev a slzy

je však jedna, která kraj křižuje   /   tak jako Rolleho družina temná   /   co jako oni   /   svůj čas neměří, neživá, nemrtvá   /   bere si své, nedává nic   /   a krev a slzy   /   tekou jí v patách

stejná krev srdcem jim protéká   /   kladivo osudu stejně je skulo   /   ve slitek černopevný   /   co slitování nemá

cesta rozbitá do kopce točí se   /   a plná břicha mraků dešťových   /   nad krajinou visí   /   těžkými kroky slunce oblohu měří   /   a koleny hrubými obloha šedivá   /   na zemi dopadla

zastavil Rolle, co Temný se mu říká   /   král neslitovný z rodu Krocanova   /   a ostatní za ním tiše se řadí   /   dole pod strání, zády k lesu přitisknuté   /   stavení lidské stojí, příbytek dřevěný   /   snad domov něčí, snad hrob, či kolébka snad   /   čelem k cestě, o stromy opřené   /   bránit se neumí, na lepší ze světa    /   spoléhá se

pokynul rukou král z rodu Krocanova   /   kůň jeho vykročil, dolů sestupují   /   měkce, ach měkce našlapují    /   kopyta černá    /   neslyšnou píseň koňské nohy strojí   /   uzdu zdobenou v ruce jedné   /   druhá podle boků volně splývá   /   zbraní se nedrží, síla je provází   /   a není nikoho   /   kdo se jim postaví

dveře zdobené na muže nečekají   /   až přijdou, madlo železné    /   rukou až uchopí   /   stojí na prahu žena štíhlá   /   vlasů ohnivých, ruce od krve   /   a ticho drtivé   /   ven ze dveří křičí

posměšně dívá se, Krutýnka nelítostná   /   muže si měří, co znají, odhaduje   /   a sílu jejich zkoumá, strach však necítí   /   až Rolleho oči temné    /   k zrakům svým připoutala   /   a slova posměšná na prahu strojí

přišel jsi pozdě, synu bratra mého   /   jsi-li to ty, co Temný se mu říká   /   když na stolci otce mého sedí   /   a nelítostně kraji vládne   /   však zde pozdě jsi přišel   /   zde nikdo již nepatří   /   mezi živé   /   a mezi muži tvými   /   já příští oběť si vyberu

pozvedl kníže meč svých otců   /   co jméno Modrý jazyk nese   /   hrotem dopředu, ostřím k zemi   /   a vztek a zuřivost v hrdle mu doutná   /   když slova sestavuje, k ženě hovoří

slyšel jsem o tobě, sestro otce mého   /   o rukou krvavých, o vlasech ohnivých   /   o životech, které si bereš   /   když svůj osud mstíš

však zde konec je cesty tvé   /   ženo ohnivá   /   jenom jeden z nás   /   může kraji vládnout   /   strach a pláč roznášet   /   mezi těmi, co neskloní se   /   hle   /   toto je zbraň našich otců   /   kterou tam vídala jsi, kde na svět jsi přišla   /   té čelit nemůžeš   /   a já na dno domu našeho   /   tvůj život pošlu

vykřikla prudce, Krutýnka Ohnivá   /   tři skoky stačily, tři, a ne více   /   za muže jednoho na kůň se vyšvihla   /   a její zuby bílé   /   hrdla ho zbavily   /   do hrudi koňské ruce své vnořila, srdce mu stiskla   /   a jako střela ostřená, co zachytit se nedá   /   do lesa odlétla

ještě se uvidí, synu bratra mého   /   kdo na dno domu, mezi otce naše    /   sestoupí   /   měj si meč domu Krocanova   /   kde já na svět jsem přišla   /   stejně jako ty   /   však na něj se nespoléhej    /   synu bratra mého   /   na kusy tři ho rozlomím   /   tři, a ne více   /   tančím, zpívám, oheň přeskakuji   /   já, Krutýnka Ohnivá   /   tvého otce sestra