Krocan I.4

Kniha I - Pilpin

4.Cesta - 2

letí střela ostřená, vln se dotýká   /   nízko nad hladinou, za obzor mizí   /   a vidět ji není   /   mlčí mužové Krocanovi, nehýbou se   /   veslice rychlá, vesla zvednutá   /   stojí, hladinu nečeří

pak nad obzorem záblesk objeví se   /   když slunce hrot ostřený uchopí   /   jak střela zpět letí, rovná, napnutá   /   kolem veslice přehnala se   /   před přídí ostře zahnula   /   a na okamžik nepatrný   /   zastavila se

prudce se otáčí, bíle oděná   /   žena, co na lodici zdobené   /   stojí a čeká   /   a na střelu ostřenou, nadechla se   /   upřeně hledí

leží ve vzduchu střela Grendelova   /   tělo hlazené, nehýbe se   /   hrot lesklý, co slunce třpytem opatřilo   /   jen lehce chvěje se

zakřičela bytost podivná   /   co před chvílí ženou byla   /   ječivý ryk do hlubin řevu hlubokého   /   propadl se   /   ztratila tvář lidskou, černým vlasem zkrášlenou   /   za kterou veslice směr plavby otáčely   /   a pohled na ní, křičící   /   příjemný nebyl

zachvěla se střela ostřená   /   divoce trhla sebou, vpřed vyřítila se   /   a srdce bytosti podivné   /   té, co před chvílí ženou byla   /   rozervala

vzedmula se hladina zelená   /   a sloup silný, tělo svalnaté   /   k nebi se řítí   /   a tam, na vrcholku, polykají   /   naprázdno ústa hladová

opřeli se do vesel muži stateční   /   řečí nedbají, rytmus drží   /   když vesly těžkými   /   hladinu zelenou bijí   /   vysoko nad nimi, zmítá se   /   ten jehož ústa hladová   /   právě oči a rozum ztratila   /   a řev hluboký   /   kolísá a nářku podobá se   /   vysoké vlny vzdouvá

letí veslice rychlá, sokolu podobná   /   hle, vesla těžká vodou nasáklá   /   rozmáchlou píseň zpívají   /   a ptáci jezerní se slétají   /   aby závod ten zblízka shlédli   /   zda ústa hladová veslici zavalí   /   či zda muži Krocanovi   /   břehu dosáhnou

pět úderů vesel těžkých   /   k cíli zbývá   /   a ústa hladová kymácí se   /   aby do vody zelené, po stranách modré   /   navěky zřítila se

na břehu jezera přistáli   /   veslici rychlou z vody vytahují   /   na pevnou zem, ach na pevnou zem   /   a bílý písek jejich nohy obkresluje

pak na břehu seřadili se   /   k ohni nesednou si, spěchají   /   černý les na druhé straně hory   /   rozkročil se   /   a čeká   /   až překročí lesa toho kořen   /   temný a zkroucený, v zemi zaťatý   /   co z cesty svede je   /   aby v něm zemřeli

kudy   /   kudy však tímto lesem   /   družina Krocanova projít má   /   cesty v něm není   /   světlo v něm není   /   a slunce nad ním   /   pryč do krajů přívětivých   /   rychle pospíchá

tak řekli Grendelovi   /   ty jsi Vlk a v lese, jako je tento   /   jsi se zrodil   /   kořist jsi štval   /   zuby bílé, ztěžklé krví   /   a lehký smích   /   lehký smích tě doprovázel   /   do lesa první tedy vejdi   /   my pak za tebou, zbraně připravené   /   mezi stromy vkročíme

usmál se Grendel   /   zuby obnažené   /   neřekl nic, ale mlčel   /   zelené přítmí pozoroval   /   a pak řekl, neřekl   /   tichým hlasem promluvil :   /   les je plný, čeká nás   /   jeho oči vidím, dech jeho slyším   /   kdo z nás živý   /   z něj vyjde   /   jistě věřit tomu nebude

do lesa vstoupili   /   cestami neviděnými,Vlkem vedeni   /   do jeho těla se tiše nořili   /   a všude kolem zelená tma houstla   /   a v temnotě této   /   jedno po druhém   /   se ohnivé oči rozsvěcely   /   ach, oči ohnivé   /   kolem nich stály, hladové, lačné   /   a nehnuly se

a když pak stromy nehybné   /   jim cestu zpět zahradily   /   bytosti lesa   /   tmavé a zelené   /   s křikem nelítostným   /   se na družinu vrhly

v kruh se seskupili   /   zády k sobě, zbraně tasené   /   rameno k rameni tisklo se   /   tak, jak secvičeni byli   /   a krev obou ras   /   ústa lesní plnila

očí bezpočet, očí ohnivých   /   kolem družiny chrabré   /   neubývalo   /   a les, jako pěst sevřená   /   pustit je nehodlal   /   ale pohltit, pozřít a zardousit   /   chystal se všechny

a tehdy kníže   /   co v kruhu mezi všemi stál   /   v záplavě ohnivé stín spatřil   /   a ten stín živý byl a všemu vládl   /   jako duše šelmy, co stahy srdce krutého   /   při boji řídí

opustil Krocan kruh ochranný   /   a Modrý jazyk jeho cestu   /   zářivou smrští klestil   /   a černá brázda v moři očí ohnivých   /   k stínu tomuto   /   cestu značila

nad deseti z oněch bytostí   /   stín rozkročen byl   /   jejich pažemi vládnul   /   a skrze ně mu celé pokolení   /   lesa temných lidí patřilo

deset zbraní prince obklopilo   /   deset mečů ze všech stran   /   doráží   /   a k jeho srdci si cestu razí   /   a ranami krvavými   /   jeho tělo pokrývá

však jednoho po druhém   /   z těch, co stínu život dávají   /   jednoho po druhém   /   princ zabíjí   /   Modrý jazyk plamenem šlehá   /   posel smrti neúnavný   /   krev nepřátel pije

a když poslední z oněch deseti   /   k zemi padl, hrob svůj hledaje   /   poklekl kníže na zem krví vlhkou   /   rány otevřené, pleť sinalou   /   a poslední úder   /   co na druhý břeh světa pošle ho   /   poslední tak úder čekal   /   však nebylo již nikoho   /   kdo by jej zasadil :   /   zmizelo moře rudých očí   /   co kruh těch statečných   /   krutě svíralo   /   země jej vpila, les pohltil   /   neboť ten, co mu vládl   /   již nebyl

mrtvé své   /   zde nenecháme   /   poručil Grendel   /   les je hladový, pozře je   /   a jejich hroby   /   neměl by kdo oslavovat

a když pak po boji   /   mrtvými svými obtěžkáni   /   z lesa vyšli   /   a v zemi Utanově ocitli se   /   místo hledali   /   kde by opevnit se mohli   /   neboť bubny, bubny křičely   /   a nad krajinou zněly   /   a sbory Ničitele   /   jim vstříc spěchaly

a pak na vrcholu kopce   /   o skálu opřenou   /   pevnost spatřili   /   co kdysi ti, co zem tato jim patřila   /   na ochranu sobě zbudovali   /   než piják krve   /   co o duši světa usiluje   /   rody jejich z knihy živých   /   navěky vymazal

tam kníže raněný   /   mezi dvěma světy rozkročený   /   jim kázal zastavit   /   a Vlka si k sobě vyžádal, aby s ním promluvil   /   než na konec cesty   /   všichni dojdou