Krocan I.2

Kniha I - Pilpin

2. Grendel odpovídá Pilpinovi

Jsem Grendel Vlk   /   i ty mne Krocane znáš   /   stejně jako já znám tebe

té noci, kdy stero hvězd v našich srdcích plálo   /   a Řeka, drahý klenot na hrudi tvého rodu   /   útloboká ach dívka nedospělá   /   tiše stála a nehnula se   /   a Kaira, kterou Hvězda Hřeb nazýváme   /   co na noční obloze stojí a nehýbe se   /   nad námi se rozhořela   /   aby slova naše do svitu stříbrného   /   navěky zaklela   /   tehdy já před tebe předstoupil jsem   /   a slova a slova k sobě skládal   /   a to co mělo být řečeno   /   jsem pověděl

té noci na místě sněmovním, kdy ohně plály   /   a jenom jejich hlas praskavý slyšet byl   /   když dovedl jsem svoji řeč   /   na konec cesty   /   té noci, kdy ty, princi, sestoupil jsi   /   ze stolce knížecího   /   a k mužům obce mluvil jsi   /   té noci já tvá slova slyšel jsem

tvá slova o chvíli, jako je tato   /   kdy těžká břicha mraků temných   /   o vršky stromů otírat se budou   /   a vody Řeky stříbrné   /   co jindy pod sluncem zlatavým   /   na zádech slastně protahuje se   /   kopyty černých koní   /   zakaleny budou

tvá slova o ceně   /   kterou budeš požadovat   /   abys zvedl meč domu svého   /   co jméno Modrý jazyk nese   /   a vedl obec svou jako dřív

jsem Grendel Vlk, Krocane   /   já vědomí jsem nabyl prostřed noci   /   nad kořistí krvavou   /   co podmanil jsem sobě mezi svými   /   co lesem živým prostupují   /   a svému srdci a obyčejům   /   za tmavých nocí bezměsíčných   /   pouta povolují

jsem Grendel Vlk, Krocane   /   a krutostí svou si nezadám   /   s těmi, co jako služebníci Ničitele   /   tvůj kraj zlobou zaplavili a divokostí   /   a konce jim není

já však spoutal jsem srdce svoje   /   obručí železnou   /   a ne jednou a všemi ostatními   /   a lidské zákony a obyčeje   /   ctím jako každý z vás

já jsem se zde nenarodil   /   já zde nezemřu   /   od doby kdy procitnul jsem   /   po kraji chodím   /   a co se mi kde nabízí   /   to vezmu si   /   a z toho, co jsi požadoval   /   já málo si dělám

tvá slova se naplnila, kníže z domu kamenného   /   a těžké břicho osudu   /   na domy naše nalehlo   /   však to, co jsi pyšně žádal   /   když noc, ta žena divoká a černooká   /   oheň sněmovní živila   /   to, co jsi nám k nohám hodil   /   stále nemáš

rozhlédni se, princi   /   není tu žádný z těch   /   jejichž otcové sekerami železnými   /   těžké kmeny přitesali   /   aby je v most, co tvé sídlo odemyká   /   společně sestavili

a žádný z nich   /   misku dubovou nechystá   /   ani bílé plátno, červenou nití obšité   /   a když všichni obydlí mé naplnili   /   a příbytek   /   neměli nože ostré, jemným kamenem broušené   /   v pouzdrech kožených, co po otcích se dědí   /   ale slova prosebná v ústech nesli   /   a nimi za tebou mě vyslali

a tak se tě ptám, princi   /   co teď uděláš   /   když tedy žádný z nich ti v misce dubové   /   vzácnými ornamenty ozdobené   /   na bílém plátně, červenou nití obšitém   /   srdce mé a můj jazyk   /   nepřinese ?

zůstaneš sám za hradbami domu svého   /   na jeho dně   /   jako zvíře plaché   /   jež kožešinu svoji vzácnou před lovci skrývá   /   a opatrně větří   /   a kroky nalevo a kroky napravo   /   počítá ?

což zapomněl jsi Pilpine,   /   na chvíli, kdy po boji   /   muži   /   jež vedl si vřavou a nebezpečím   /   úctu ti vzdají   /   a zbraně své k zemi skloní   /   hrotem dolů, ostřím naplocho   /   a hlavou pak krátce pokývnou   /   a obstoupí tě   /   protože tvoji jsou a ty jim patříš ?

máš syny Krocane   /   máš syny Krocane, co z tebe rostou   /   a rod tvůj k věčnosti posouvají   /   co jim řekneš až na loži smrti   /   ležet budeš   /   a meč svých otců, co jméno Modrý jazyk nese   /   jim do úschovy svěříš ?

máš dcery Krocane   /   máš dcery, co tebe překračují   /   a krev tvého srdce   /   svým tělem rozšiřují   /   co ony řeknou dětem svým   /   až za nocí zimních a za večerů   /   vyprávět budou   /   o synech toho, co Modrý jazyk skul   /   ze světla hvězdy severní   /   co na noční obloze stojí a nehýbe se   /   a kterou Hvězda Hřeb nazýváme   /   v těch dobách   /   kdy všichni společně   /   poprvé se postavili   /   služebníkům Ničitele ?

toto jsou tedy má slova, princi Pilpine   /   slova toho, co prostřed noci procitnul   /   a lidské podoby nabyl   /   toto jsou tedy má slova   /   které jsem tobě, na hrad kamenný, přinesl :

udeř Krocane   /   a překroč řeku   /   jako nůž krvavý proleť krajem   /   k srdci domu, kde piják krve   /   o duši světa usiluje

udeř Krocane   /   a překroč řeku   /   to žádný dosud neučinil   /   z předků tvých co jejich mysl   /   na dně domu tvého spí a žije   /   a vodou řeky unášena   /   na noční oblohu putuje

udeř Krocane   /   a překroč řeku   /   a smrt, ach paní naše plavovlasá   /   s očima zelenýma   /   tvému domu vyhne se   /   neboť jen ten, o kterém se v písních zpívá   /   má život věčný a nezemře

slyšel jsi tedy slova, kníže   /   jež jsem ti přinesl   /   na hrad kamenný

co na ně odpovíš,   /   princi Pilpine   /   z rodu Krocanů ?