Kniha I - Pilpin
2. Grendel odpovídá Pilpinovi
Jsem Grendel Vlk / i ty mne Krocane znáš / stejně jako já znám tebe
té noci, kdy stero hvězd v našich srdcích plálo / a Řeka, drahý klenot na hrudi tvého rodu / útloboká ach dívka nedospělá / tiše stála a nehnula se / a Kaira, kterou Hvězda Hřeb nazýváme / co na noční obloze stojí a nehýbe se / nad námi se rozhořela / aby slova naše do svitu stříbrného / navěky zaklela / tehdy já před tebe předstoupil jsem / a slova a slova k sobě skládal / a to co mělo být řečeno / jsem pověděl
té noci na místě sněmovním, kdy ohně plály / a jenom jejich hlas praskavý slyšet byl / když dovedl jsem svoji řeč / na konec cesty / té noci, kdy ty, princi, sestoupil jsi / ze stolce knížecího / a k mužům obce mluvil jsi / té noci já tvá slova slyšel jsem
tvá slova o chvíli, jako je tato / kdy těžká břicha mraků temných / o vršky stromů otírat se budou / a vody Řeky stříbrné / co jindy pod sluncem zlatavým / na zádech slastně protahuje se / kopyty černých koní / zakaleny budou
tvá slova o ceně / kterou budeš požadovat / abys zvedl meč domu svého / co jméno Modrý jazyk nese / a vedl obec svou jako dřív
jsem Grendel Vlk, Krocane / já vědomí jsem nabyl prostřed noci / nad kořistí krvavou / co podmanil jsem sobě mezi svými / co lesem živým prostupují / a svému srdci a obyčejům / za tmavých nocí bezměsíčných / pouta povolují
jsem Grendel Vlk, Krocane / a krutostí svou si nezadám / s těmi, co jako služebníci Ničitele / tvůj kraj zlobou zaplavili a divokostí / a konce jim není
já však spoutal jsem srdce svoje / obručí železnou / a ne jednou a všemi ostatními / a lidské zákony a obyčeje / ctím jako každý z vás
já jsem se zde nenarodil / já zde nezemřu / od doby kdy procitnul jsem / po kraji chodím / a co se mi kde nabízí / to vezmu si / a z toho, co jsi požadoval / já málo si dělám
tvá slova se naplnila, kníže z domu kamenného / a těžké břicho osudu / na domy naše nalehlo / však to, co jsi pyšně žádal / když noc, ta žena divoká a černooká / oheň sněmovní živila / to, co jsi nám k nohám hodil / stále nemáš
rozhlédni se, princi / není tu žádný z těch / jejichž otcové sekerami železnými / těžké kmeny přitesali / aby je v most, co tvé sídlo odemyká / společně sestavili
a žádný z nich / misku dubovou nechystá / ani bílé plátno, červenou nití obšité / a když všichni obydlí mé naplnili / a příbytek / neměli nože ostré, jemným kamenem broušené / v pouzdrech kožených, co po otcích se dědí / ale slova prosebná v ústech nesli / a nimi za tebou mě vyslali
a tak se tě ptám, princi / co teď uděláš / když tedy žádný z nich ti v misce dubové / vzácnými ornamenty ozdobené / na bílém plátně, červenou nití obšitém / srdce mé a můj jazyk / nepřinese ?
zůstaneš sám za hradbami domu svého / na jeho dně / jako zvíře plaché / jež kožešinu svoji vzácnou před lovci skrývá / a opatrně větří / a kroky nalevo a kroky napravo / počítá ?
což zapomněl jsi Pilpine, / na chvíli, kdy po boji / muži / jež vedl si vřavou a nebezpečím / úctu ti vzdají / a zbraně své k zemi skloní / hrotem dolů, ostřím naplocho / a hlavou pak krátce pokývnou / a obstoupí tě / protože tvoji jsou a ty jim patříš ?
máš syny Krocane / máš syny Krocane, co z tebe rostou / a rod tvůj k věčnosti posouvají / co jim řekneš až na loži smrti / ležet budeš / a meč svých otců, co jméno Modrý jazyk nese / jim do úschovy svěříš ?
máš dcery Krocane / máš dcery, co tebe překračují / a krev tvého srdce / svým tělem rozšiřují / co ony řeknou dětem svým / až za nocí zimních a za večerů / vyprávět budou / o synech toho, co Modrý jazyk skul / ze světla hvězdy severní / co na noční obloze stojí a nehýbe se / a kterou Hvězda Hřeb nazýváme / v těch dobách / kdy všichni společně / poprvé se postavili / služebníkům Ničitele ?
toto jsou tedy má slova, princi Pilpine / slova toho, co prostřed noci procitnul / a lidské podoby nabyl / toto jsou tedy má slova / které jsem tobě, na hrad kamenný, přinesl :
udeř Krocane / a překroč řeku / jako nůž krvavý proleť krajem / k srdci domu, kde piják krve / o duši světa usiluje
udeř Krocane / a překroč řeku / to žádný dosud neučinil / z předků tvých co jejich mysl / na dně domu tvého spí a žije / a vodou řeky unášena / na noční oblohu putuje
udeř Krocane / a překroč řeku / a smrt, ach paní naše plavovlasá / s očima zelenýma / tvému domu vyhne se / neboť jen ten, o kterém se v písních zpívá / má život věčný a nezemře
slyšel jsi tedy slova, kníže / jež jsem ti přinesl / na hrad kamenný
co na ně odpovíš, / princi Pilpine / z rodu Krocanů ?
