Krocan I.1

Kniha I. Pilpin

Pilpin hovoří ke Grendelovi

 Jsem Pilpin   /   z rodu Krocanů   /   můj rod znáš, a mne též   /   té noci přede mnou jste stáli   /   když stero hvězd obestoupilo nás kruhem   /   a Řeka, brána i hradba našich srdcí   /   zasněná ach srna útloboká   /   překvapeně zastavila svůj běh   /   když vy, ukolébání sladkým spánkem všech těch let   /   co Utana, piják krve, nepřicházel   /   a své služebníky neposílal   /   vypověděli jste mému rodu poslušnost

 a já, vládnoucí kníže domu svého   /   který tu stojí stráží od roku Koně   /   jako kámen ohněm tesaný   /   co pro vás krvácel v mnoha bitvách   /   já, Pilpin z rodu Krocanů   /   nepozvednul  jsem meč, dědictví otců   /   ze světla severní hvězdy skutý   /   která co hřeb nad námi plane   /   a na noční obloze stojí a nehýbe se   /   já nechal spát sladký ten plamen   /   co noc osvětluje a den, žhavý sluncem boje, tiší   /   já nevstal jsem co medvěd rozzuřený   /   abych si sjednal poslušnost   /   co mému rodu náleží

 tak nehnutě na stolci knížecím   /   jako drahá perla na ženské hrudi   /   ležel ten meč, co všichni znáte jménem   /   co zprvu posměšné se zdálo   /   když praděd mého praděda zde u řeky ho skul   /   a Modrým jazykem ho nazval   /   a sklidil tak posměch všech svých druhů   /   v těch dobách   /   kdy jako rovný mezi rovnými   /   strážil Řeku

 však toto jméno, Modrý jazyk,   /   strašlivou získalo si pověst   /   v řadách služebníků Ničitele   /   když meč pil jejich krev bez lítosti   /   a vychladnout nechal mnohé lože   /   těch, kteří překročili Řeku   /   co jako náhrdelník měsíčního stříbra   /   naše domovy napájí i chrání

 té noci ,kdy lámala se doba   /   a já slyšel chladný hlas   /   meče mých otců   /   co mnohá srdce našich nepřátel   /   plná horké chtivosti a touhy sytit nenasytné   /   viděl zblízka a zevnitř   /   jak radí mi povstat a naplnit svou mysl   /   zuřivostí černého vlka samotáře   /   jehož bílé zuby těžknou krví   /   když kořist bezbrannou pevně svírá   /   a sobě podmaňuje

 však já oslyšel jsem jeho rady   /   a nezačal plenit mezi vámi   /   přestože žádný z vás mému hněvu   /   hráz nedokázal by postavit   /   já tiše stál a nepohnul se   /   a moje tvář nehybností   /   se skálou mohla soupeřit   /   a nemluvil jsem

 jen tobě, Grendele, co jako vlk žil jsi mezi námi   /   jen tobě, co mluvil jsi za všechny kolem   /   nevděčné a zpupné   /   co zapomněli na to, kdo tišil jejich pláč   /   kdo stál jako medvěd prostřed řeky   /   když vlny zloby prudce valily se kolem   /   jen tobě Grendele, co svá ústa propůjčil jsi ostatním   /   jako prodejná žena nabízí své lůno   /   jen tobě pověděl jsem   /   co udělám

 já, Pilpin z rodu Krocanů   /   vezmu teď meč, co všichni znáte jménem   /   a položím ho v síni svých otců   /   před oltář, jež matka mého praděda   /   bílým suknem oděla a zlatou řízí   /   kde slova úcty tiše vznáší se   /   jako odlesk zlatých křídel cherubínů   /   na toto místo tak položím meč   /   co jméno Modrý jazyk nese   /   a nechám ho tam ležet

 pak zavřu bránu domu svého   /   a zvednu mosty z těžkého dřeva   /   co vaši otcové společně přitesali   /   aby spojovaly to, co k sobě patří   /   jako klenbový svorník či spona kovová   /   v těch dobách   /   kdy všichni společně bránili Řeku

 já však zavřu bránu domu svého   /   a zvednu mosty z těžkého dřeva   /   a rozpojím spojené co spolu rostlo   /   a to, co můj otec obnovoval   /   já neobnovím

 pak otevřu schránku v síni svých otců   /   kde jejich chrabrost odpočívá   /   a paže naše napájí a srdce   /   kde slavné jsou skutky jejich   /   na bílé kůži vyryté   /   a z této schránky ze zlata tepaného   /   kterou po stranách čtyři kameny zdobí   /   a kterou pyšný Krocan na ramenou nese   /   vezmu smlouvu mezi rodem mým a vaší obcí   /   a rozlomím ji

 a ty víš Grendele   /   že vše, co bylo řečeno té noci   /   když vznešená ta paní sterooká   /   do zlatavého třpytu oděná   /   a suknice pevné co na zem splývá   /   nad námi se rozkročila   /   a Řeka,   /   zasněná ach srna útloboká   /   sladký tón co kolem břehů svých se vine   /   k těmto nohám překvapeně   /   složila svůj běh   /   že vše, co bylo řečeno té noci   /   stalo se tak jak řekl jsem

 a ty Grendele   /   víš i to,   /   co nakonec tobě jsem pověděl   /   co stane se v den jako je tento   /   až služebníci Ničitele   /   zaplaví kraj svou divokostí   /   a váš pláč a nářek jako vlny plné   /   stekou do těla Řeky   /   co bude chtít pyšný Krocan   /   co právem v srdci mém sídlí   /   co bude po vás požadovat   /   aby spojil rozlomené   /   a otevřel brány domu svého   /   a spustil mosty z těžkého dřeva   /   a vešel do síně svých otců   /   a uchopil meč, co jméno Modrý jazyk nese   /   a vedl vás jako dřív ?

 vzpomínáš Grendele   /   co řekl jsem já   /   Pilpin   /   z rodu Krocanů ?