Evropská pohanská renesance

Co vlastně ten jejich semitsko-orientální Bůh biblický chtěl té lidské drobotině sdělit, když postupně vybral z rodu Abrahámova tři rozdílné zvěstovatele slova Svého, tedy Mojžíše, Ježíše a Mohameda?

Co jsem? Pouhé nic náhodně existující v nepatrném úseku do nekonečna se rozprostírajícího vesmírného časoprostoru. Co za nepatrné smítko prachu je člověk před všeobsahující věčností Boží a Jeho lidským mozkem neobsahnutelným tajemstvím? Jak marné a pošetilé jsou jeho činy a touhy před záhadou vesmírného všehomíra.

Přesto si již dlouhá léta kladu otázky nad obsahem Jeho poselství lidstvu, přesněji řečeno nemohu stále přijít na to, co ten jejich semitsko-orientální Bůh biblický chtěl té lidské drobotině sdělit, když postupně vybral z rodu Abrahámova tři rozdílné zvěstovatele slova Svého, tedy Mojžíše, Ježíše a Mohameda, přičemž je postupně vyslal do světa širého ke vzájemnému souboji o vliv mezi věřícími a o moc, která z toho vyplývá. Jeho záměr je mně opravdu nečitelný a rozluštiti jej nedokáži, ač již dlouhé roky o něm přemýšlím.

Je jím postupné zdokonalování poselství Božího, aby díky Bohem seslaným archandělem Gabrielem završeno bylo slovem zastřešujícím, jak to vnímají stoupenci semitského proroka Mohameda, což zase neuznávají ostatní dvě frakce náboženství abrahámovských toho jejich společného Boha biblického, přičemž ta původní, jež byla založena prorokem Mojžíšem, považuje dokonce i frakci semity Ježíše za katastrofu? Jak jsem již uvedl v úvodu, odpověď jsem doposud nenašel a s největší pravděpodobností ani nikdy nenajdu.

Nebo je jím smysl pro ironii a absurditu Boha biblického, jenž si s lidstvem jen tak pohrává a má z toho všeho jeho chaotického hemžení obrovskou legraci? Nebo něco úplně jiného, nějaká jinak a mnohovrstevně zašifrovaná informace, kterou jsme zatím v našem evropském prostoru nerozluštili? Těžko říct, třeba nám lidem jen nabízí různé možnosti a je na nás, jak s nimi naložíme.

Osobně nejsem nikterak nadšený z onoho postupně rozšiřujícího se Božího sdělení třem prorokům, kteří pocházeli z rodu Abrahámova (Mojžíš, Ježíš, Mohamed), ani ze všech těch třech frakcí jejich společného Boha biblického (mojžíšovci, ježíšisté, mohamedáni), no a hlavně se mně vůbec nelíbí jejich neustálé a zároveň vzájemné mlácení se po hlavách. Nedokáži se také dodnes smířit s tím, jak progresivističtí ježíšisté vymýtili naše původní evropské náboženské systémy a nahradili je tou svou cizáckou orientální náplavou symbolizovanou zesnulým prorokem přibitým železnými hřeby na velkém dřevěném kříži, přičemž v současnosti se k ní přidala i orientální náplava mohamedánská a obě dvě spolu v Evropě bojují o vliv.

A tak zatímco dole na jihu se mezi sebou tlučou mojžíšovci s mohamedány, na východě zase jedni ježíšovci vyvražďují jiné ježíšovce a jejich vůdce patriarcha moskevský Kirill hlásá bludy o svaté válce, o boji Dobra se Zlem a Světla se Tmou, přičemž jim v těch krvavých jatkách na straně okupantů zdatně pomáhají bojovníci vyznání mohamedánského. Co měl biblický Bůh tou svou tajemnou činností za lubem, si říkám, no a ticho vesmíru je mně jedinou odpovědí.

Někdo mně může namítnout, že tahle, či ona abrahamovská frakce je v tom, či onom lepší a že jsou mezi nimi rozdíly, já však z pohledu evropského pohana tyto rozdíly jako nějak podstatné nevnímám a raději se s vírou a pokorou obracím ke svým Bohům tradičním, k jejich renesanci. Jako lék na tu semitsko-orientální náplavu, kterou je Evropa již stovky let pokryta, nabízím jako skutečný konzervativec návrat k původním evropským Bohům, k panteonu keltskému, severskému, slovanskému, řeckému a podobně, k naší původní a skutečné evropské tradici, k našim evropským kořenům. To je smysl mé hudební a myšlenkové mandaly, kterou se na sklonku života zabývám, to je smysl mé poklony, kterou s úctou vykonávám opravdovým evropským Bohům.

Skol!