Vyhrál Macron

Ze vzniklého chaosu tak bude jako maják stability vyčnívat prezident Macron, který se musí smíchy úplně prohýbat, nebo co.

Ve francouzských volbách podle prvních odhadů podle mne vyhrál prezident Macron a sázka na rozpuštění dolní parlamentní komory mu vyšla, jak to tak zatím vypadá. Nenapsal jsem, že vyhráli macronovci, ti patrně ztratili kolem stovky poslanců, ale není doposud vyloučené, že přesto zůstanou nejsilnější stranou v Národním shromáždění. Strana, kterou prezident založil (respektive volební koalice centristů), sice výrazně oslabila, ale podstatné je to, že vedle sebe stojí tři zhruba stejně silné bloky a žádný z nich nedosáhne na absolutní většinu a tedy nemůže vládnout. Propadák národovců, kteří podle odhadů skončili až třetí, nikdo nečekal. Jestli se potvrdí, bude to největší překvapení druhého kola. Ani Mélenchonova extrémní levice výrazně neuspěla a LFI bude mít, zdá se, méně poslanců, než Macronova strana.

Volby vyhrál konglomerát levice, zelených a extrémní levice, který byl pojmenován Lidová fronta. Ale ani ta nesahá na absolutní většinu, vládnout tedy nemůže. Navíc se jedná o volební slepenec a po volbách každá z jeho stran bude bojovat za své zájmy, které nemusí být shodné s ostatními subjekty této kvůli volbám vzniklé koalice. V televizi skoro jako Hitler hřímal Mélenchon, že vyhráli a že má vláda odstoupit a podobně. Prý je nejdůležitější program a jenom program, ze kterého neuhne ani o milimetr. Již se patrně vidí premiérem, ale emotivně to nezvládl a neuvědomil si asi, že jeho strana prostě nevyhrála a koalice, ve které sice dominuje, zdaleka nemá potřebnou absolutní většinu. Vládnout tedy může jen s nějakými koaličními partnery, což znamená kompromisy a zároveň programové ústupky. Jako relevantní koaliční partneři vedoucí k vládní většině mu však zbývají lepenovci, nebo macronovci, no a to jsou dlouhodobě jeho úhlavní nepřátelé, proti kterým se již mnoho let radikálně vymezuje.

Momentálně to tedy vypadá tak, že parlamentní chaos ve Francii bude ještě větší, než byl od začátku druhého Macronova mandátu. Příští volby mohou být až za rok a pokud chce někdo vládnout, musí sestavit nějaký kompromisní projekt, což se mně vzhledem k rozložení sil zatím nezdá realizovatelné. Možná socialisté, Zelení, macronovci se zbytkem centristů bez Mélenchonovy LFI, těžko říct... Ze vzniklého chaosu tak bude jako maják stability vyčnívat prezident Macron, který se musí smíchy úplně prohýbat a který nakonec, když se nikomu nepodaří vytvořit nějakou většinovou vládní koalici, může jmenovat úřednickou vládu odborníků a vyčkat rok, než zase rozpustí dolní parlamentní komoru. Situace se však může do rána ještě o něco změnit, neboť konečné výsledky budou známy až někdy z neděle na pondělí. Poslední slovo ke zdejším volbám jsem tedy ještě nevyslovil.

Skol!

Ranní dodatek:

Tak nakonec se nic moc nezměnilo. Nová lidová fronta vyhrála, ale má sto osmdesát poslanců, absolutní většina nutná k vládnutí je dvě stě osmdesát devět poslanců, Mélenchonova LFI má pouze sedmdesát jedna poslanců.

Vládní centristé spojení v koalici Společně skončili druzí a mají sto padesát osm poslanců, přičemž Macronova strana Renaissance má devadesát osm poslanců.

Národní sjednocení (RN) má spolu s disidenty od pravicových republikánů sto čtyřicet tři mandátů, přičemž sto dvacet šest patří RN, která se tak stává nejsilnější stranou v dolní parlamentní komoře. Ve volbách však nečekaně propadla.

Jako čtvrtí skončili pravicoví republikáni (LR) se šedesáti sedmi poslanci a na pátém místě je ostatní drobotina s dvaceti devíti poslanci.

Všichni jsou daleko od vládní většiny a bez nějaké velmi široké a velmi nesourodé koalice je složení vlády nemožné. Mélenchon i Le Pen (Jordan Bardella) prohráli. Objevují se výzvy, aby se dnes levice sešla k diskuzi nad výběrem možného kandidáta na premiéra, čekání na Godota začíná.