Boj o absolutní většinu ve Francii

Poté, co francouzský prezident po fiasku evropských voleb předčasně rozpustil dolní parlamentní komoru (Národní shromáždění), se ve Francii ustanovily tři hlavní politické bloky a vstoupily do krátké předvolební kampaně. Podle průzkumů veřejného mínění z nich bylo nejsilnější spojení národovců z RN (Národní sdružení) s šéfem pravicových republikánů a disidenty z Republikánské strany, následoval spolek ultralevicové Mélenchenovy LFI, socialistů, zelených a komunistů v tzv. Lidové frontě, no a na třetím místě byli vládnoucí Macronovi centristé seskupení pod značkou Společně za republiku.

V Národním shromáždění existuje pět set sedmdesát sedm poslaneckých křesel a v těchto předčasných volbách jde každému ze tří bloků o to, aby získal jednoznačnou absolutní většinu a mohl tak sestavit vládu z vlastních politiků a zároveň pohodlně vládnout a tvořit zákony bez nutnosti nějakých koalic s jinými stranami, či poslanci z odlišných politických proudů. Absolutní většinou se rozumí polovina poslanců plus minimálně jeden navíc, což je dvě stě osmdesát devět poslanců. První kolo voleb dopadlo zhruba podle očekávaných odhadů a průzkumů veřejného mínění a zároveň zhruba stejně jako volby do Evropského parlamentu. Vzestup RN je tedy skutečným trendem ve francouzské společnosti a volby do Evropského parlamentu nebyly jen varováním pro vládnoucí centristy.

Marine Le Pen pilnou prací dokázala změnit tvář strany, kterou založil její otec a odstraňováním, či obrušováním citlivých témat se jí podařilo přesvědčit občany, že se strana opravdu odklonila od vypjatého nacionalismu, antisemitismu a nechuti ke všemu evropskému spojené s touhou opustit společnou evropskou měnu a posléze i Evropskou Unii. V podstatě se jí zhruba podařilo to samé, co dokázala v Itálii Giorgia Meloni, no a realita je dnes taková, že voliči ve Francii se již nestydí za to, že volí RN, a veřejně se k tomu hlásí i v masmédiích, což dříve nebylo obvyklé. V médiích se začala ojevovat a probírat i témata, o kterých se doposud nemluvilo, což považuji za krok dobrým směrem.

Vzhledem k rozložení sil, které můžeme vidět po prvním kole voleb, má k absolutní většině blízko pouze Národní sdružení. Konglomerát levicových a ultralevicových politických stran sdružený za účelem voleb do Lidové fronty, na ni dosáhnout s největší pravděpodobností nemůže, no a vládní Macronovi centristé opět pohořeli. Co se týče Lidové fronty, je nutné si uvědomit, že se jedná o spolek politických stran, který se po druhém kole voleb rozpadne, a každá strana bude v dolní parlamentní sněmovně zastupovat svými poslanci sebe samu. Hrozba Mélenchonových revolucionářů z LFI a zelených fanatiků bude tedy rozředěna, i když je evidentní, že v rámci Lidové fronty bude LFI nejsilnější a Mélenchon své premiérské touhy nezastírá. Socialisté se ho sice snaží všemožně brzdit, protože si uvědomují, že je pro velkou část středových voličů zcela neakceptovatelný a navíc slouží jako největší strašák, se kterým v předvolebním klání mává RN. Jejich zástupci neustále tvrdí, že Mélenchon nebude ani premiérem a ani ministrem a snaží se ho neustále obrazně schovat pod koberec. Neúspěšně, řekl bych, Mélenchon vždy najde nějakou skulinu a zkušeně ji využije.

Ve druhém kole mělo být dvě stě devadesát devět tříčlenných soubojů s kandidátem RN, bude jich nakonec jen devadesát dva, dvě stě jedenáct kandidátů nakonec rezignovalo (89 z Lidové fronty a 59 z vládního tábora), což by mělo ještě ztížit snahy RN o získání absolutní většiny. Nikdo ale dopředu neví, jak budou reagovat centrističtí a levicoví voliči, jestli se zachovají stejně disciplinovaně a podpoří proti kandidátovi RN kandidáta, pro kterého nehlasovali v prvním kole, nebo zůstanou doma. To, jak se rozhodnou pravo-leví středoví voliči a voliči levicoví, bude asi hlavním klíčem nedělních voleb. Počet voličů RN se patrně výrazně měnit nebude. Přesuny jsou možné hlavně na centru.

Je stále možných několik scénářů. RN by mohla získat absolutní většinu a vládnout. Je to možné, ale vypadá to jako málo pravděpodobné. RN postaví koaliční vládu s potřebným počtem poslanců z tábora republikánské pravice. Tato varianta mně připadá reálnější a i když volební lídr národovců Bardella do toho nemíní jít bez absolutní většiny, od Marine Le Pen nakonec zazněly zprávy o možné koalici s pravicí. Lidová fronta na absolutní většinu nedosáhne, nezdá se mně, že by to za současného stavu bylo možné. Strany Lidové fronty se mohou pokusit sestavit koalici s centristy, nebo může vzniknout ještě širší model i s pravicovými republikány, proti oběma možnostem se zcela odmítavě staví Mélenchon, ale kdo ví, co bude po volbách. V patové situaci není také vyloučen vznik úřednické vlády odborníků. Těžko říct, uvidíme v neděli večer. Až tehdy bude možné s konečnou platností konstatovat, jestli Macron svůj tah vyhrál, prohrál, nebo něco mezi tím.