Macronův smích

Určitě znáte starý flák od Greenhorns s Michalem Tučným „Divnej smích“, no a já mám poslední dobou normálně pocit, že se to Michalovo šílené halekání ke mně přes pláně a pahorky země šampaňského přes horský masiv Vosges až do malebného Alsaska přímo ze smradlavého města z prezidentského paláce, kde se prezident Macron v křeči smíchu pod stolem ukrutně svíjí hlavou do parket mlátiv, tak nějak permanentně bez přestání vzduchem skrze mračna a navzdory všemu hustě line Oi!

To vám bylo slávy levicové, když ta Nová lidová fronta slavně vyhrála nedávné volby do dolní komory francouzského parlamentu, to vám bylo chmuru u klasických nositelů zvěstí katastrofálních o konci Francie a o hrozivé vládě extrémní levice, nebo co. Málokdo si ale dokázal v klidu spočítat a pak bez emocí přestavit, co se vlastně reálně stalo a kam to může vést. Dokonce i jinak zkušený politik Alexandr Vondra podlehl chmurám neradostným a strašiti na sociálních sítích depresivně započal, nebo co a tak sláva mu.

Ale zpět do země galského kohouta s její opilou radostí křepčící levicí vítěznou. Po velkém flámu, jak už to tak občas bývá, přišel další den a s ním spojená těžká kocovina, která se tak nějak na údajného vítěze klání volebního umanutě přilepila a táhne se s ním až dodnes, jaksi, no toto. Jak jsem popsal v minulých článcích, Nová lidová fronta je slepenec několika levicových a extrémně levicových stran, který ve velké rychlosti vznikl pro potřeby předčasných voleb a měl za úkol nabídnout občanům společnou levicovou kandidátku proti národovcům z Národního sjednocení Marine Le Pen. Volby dopadly tak, jak dopadly, tedy patem, no a na levici se přikročilo k mezi stranickým diskuzím o společném kandidátovi na premiéra.

Opona vystoupala do výšin a commedia dell’arte vypukla v plném proudu. Vyhráli jsme a navrhujeme tyhlety, tak s tím my nesouhlasíme a navrhujeme tohohle, tak to určitě ne, my chceme támhletu, zbláznili jste se, ta je macronistka, jedině tuto komunistku a žádnou jinou, to rozhodně ne, to je Mélenchenova loutka, nejsme žádní hlupáci, tak to my končíme, diskuze nemá smysl a tak nějak ze dne na den za velkého rozčarování všeholidu levicového a bujaré zábavy posměváčků na pravicové straně politické houpačky. Prý za to všechno může mlčící Macron, který je jaksi naschvál popichuje, aby se pevná jednota levicová na desítky kousků rozdrobila. A vůbec, vždyť je jeho povinností zatelefonovat vítězné Nové lidové frontě a pověřit ji vládnutím, tak je to jednoduché, vždyť lid přece rozhodl zcela jasně, basta fidli no passaran.

No, jak bych to řekl, ani bych se nedivil, kdyby prezident Macron nakonec pověřil sestavením vlády nějakého relativně středového politika od pravicových Republikánů, jenž postaví nějakou předem domluvenou koalici, nebo nějaký jiný typ vzájemné dohody napříč politickým spektrem mimo levicových a národoveckých radikálů. Ale kdo ví, jak se to všechno ještě zamotá, toto léto je ve Francii politickými událostmi skutečně více, než těhotné.