Macron do toho kopl

Zatímco skvělému premiérovi a moudrému státníkovi Petru Fialovi jeho dlouhodobá strategie postavená na SPOLU vlastně docela vyšla, ve Francii se po volebním propadáku vládní strany semlela hotová Berezina.

Zatímco skvělému premiérovi a moudrému státníkovi Petru Fialovi jeho dlouhodobá strategie postavená na SPOLU vlastně docela vyšla, což mne osobně dost překvapilo, ve Francii se po volebním propadáku vládní strany semlela hotová Berezina. Petr Fiala upřednostnil společné zájmy koalice před zájmy své rodné strany a SPOLU sice volby nevyhrálo, ale dopadlo nakonec docela slušně, nejedná se o žádnou katastrofu a koalice SPOLU zůstává do sněmovních voleb jednotná a nerozhádaná. A to je vlastně strategicky vzato velká výhra. Zbytek se uvidí časem.

Ve Francii vládní strana zcela propadla a přestože také skončila na druhém místě, rozdíl mezi vítěznými národovci z Rassemblement national (RN) a vládními centristy z Renaissance byl opravdu mohutný. No a to vedlo prezidenta Macrona k tomu, že nelenil, použil jeden ze svých ústavních nástrojů a takřka okamžitě po ohlášení výsledků voleb rozpustil dolní parlamentní komoru a vyhlásil předčasné volby, které se budou konat třicátého června a sedmého července, tedy v nejbližším možném časovém termínu, který francouzská ústava nabízí.

Tento Macronův tah asi nikdo nečekal a na francouzskou politickou scénu dopadl jako blesk z čistého nebe, což bylo vidět i z překvapených vyjádření poslanců nejrůznějších parlamentních frakcí. Bůček a nohy v teple po roce a něco brutálně skončily a poslanci budou za tři týdny nuceni velmi předčasně obhajovat své mandáty, přičemž nic není vzhledem k rostoucím preferencím RN jisté a předem dané.

A o tom, že budou muset nadmíru urychleně pohnout šunkami svědčí i skutečnost, že termín k podání kandidatury na jednotlivých prefekturách vyprší tuto neděli o půlnoci. Tato vskutku šibeniční lhůta má samozřejmě vliv i na akceleraci procesu vzniku možných volebních koalic a z nich plynoucích dohod o společných kandidátech v jednotlivých volebních obvodech. Jako první se zatím obecně dohodla levice a vytvořila rámec pro další spolupráci s názvem lidová fronta. Její vznik velmi rychle zorganizovala zelená rakovina lidstva, která doposud nepochopila, že je jednou z hlavních příčin celého problému a nikoli nějaký lék, jenž by ho mohl napravit. Ve společném prohlášení, jež vydali, se uvádí, že jsou připraveni vládnout a odpovědět na mimořádné situace (urgences) demokratické, ekologické, sociální a na zachování míru. Ekologie je pro ně zkrátka pořád více než lidé a sociální politika, jejich vidění světa se nezměnilo ani po posledním volebním fiasku z minulého víkendu. Zeleným se tak podařilo shromáždit levici od socialistů až po Mélenchonovy revoluční extrémisty, kteří navíc podporují Hamás a Palestinu od řeky k moři.

Vítězní národovci z RN nabídli spolupráci republikánské pravici a jejich šéf dnes prohlásil, že by byl pro, což rozpoutalo obrovskou smršť v jeho straně, přičemž celé vedení se od jeho výroku distancovalo a vyzývá ho k rezignaci. Dalším možným partnerem Republikánů by mohla být Macronova vládnoucí centristická strana, se kterou často během dvou volebních období spolupracovali, ale vypadá to spíše tak, že půjdou do voleb sólově. Těžko říct, situace je ve zrychleném pohybu a vše se mění z hodiny na hodinu, ze dne na den. Třeba Zemmourova strana Reconquête se zdála být logickým partnerem vítězné RN, ale poté, co stranická dvojka Marion Maréchal Le Pen v pondělí navštívila stranický sekretariát k jednání s Jordan Bardellou a svou tetou Marine Le Pen, tak to pro ni skončilo špatně a odešla s nepořízenou.

No a Macron? Tomu již stejně o nic nejde, neboť po ukončení druhého prezidentského mandátu, jenž skončí v roce 2027, již stejně nemůže kandidovat. Tak do toho praštil a je to, stejně již nic neriskuje. Si asi řekl, že už toho má dost, jak všichni pořád vykřikují Macron demise a nedokáží se v parlamentu dohodnout na ničem smysluplném. Při této příležitosti bych chtěl zdůraznit, že Macron je první francouzský politik za takřka čtyřicet let, jenž jenom prázdně nemluví, ale má skutečně koule k tomu, aby i silou prosadil nejrůznější nutné reformy, které jsou však, jak už to chodí, u obecného všeholidu velmi nepopulární, přičemž celá levice z nich má nekončící kopřivky a jiná nemilá svědění. Řekl bych, že v následujících týdnech bude ve Francii veselo.