Úkolem politiků není říkat jen to, co chtějí lidé slyšet

Nemyslím si, že by se názory kohokoli během jeho života nemohly měnit, například pod vlivem získaných zkušeností, nebo třeba díky nalezení nových vzorů. Co ale během několika posledních měsíců předvádějí sociální demokraté, je skutečně nezvyklé.

První příklad je mateřská. Když vloni na konci září o její úpravě kvůli rozpočtu na rok 2010 hlasovala Poslanecká sněmovna, byli pro návrh všichni nejviditelnější sociální demokraté. Snad jen David Rath se zdržel, ale to zase není žádný sociální demokrat, to je zrovna shodou okolností člen sociální demokracie. Ovšem teď – po novém roce – se najednou zdá, že na světě není nic důležitějšího než vrátit nemocenskou i pro rok 2010 na původní úroveň.

Před předčasnými volbami, které nakonec nebyly, socialisté oblepili celou zemi billboardy s nápisem 13. DŮCHOD Z DIVIDENDY ČEZ. Posledního ledna v Partii na Primě Bohuslav Sobotka v naší diskusi připustil, že to byla jen taková mediální zkratka a že ČSSD nepožaduje žádnou mimořádnou dividendu z ČEZ. V pátek 26. února ale v Událostech-komentářích na ČT24 jeho spolustraník Jiří Havel náhle znovu potvrdil, že se zvláštní dividendou počítají, prý ve výši deseti miliard korun. Někdy příště se vrátím k tomu, proč by se nepřiměřené vysávání ČEZu kvůli plnění předvolebních slibů v budoucnu negativně vrátilo.

V únoru oznámili návrh na zvýšení sociálního pojištění. Po reakcích politiků z jiných stran řekli, že vlastně ne, že chtějí přihodit procento pouze k části, kterou platí zaměstnavatelé. V době, kdy atakujeme desetiprocentní hranici nezaměstnanosti je skutečně výborný nápad zvyšovat zaměstnavatelům náklady na zaměstnance!

Jako poslední ukázku jsem si nechal případ v minulých dvou týdnech opakovaně propíraných zaměstnaneckých benefitů. Sociální demokraté hlasovali pro změnu na podzim loňského roku, na počátku roku letošního roku je opět náhle všechno jinak.

Dovolím si v malé odbočce připomenout, že novela, kterou minulý týden schválila sněmovna a odmítl senát, a včera znovu schválila sněmovna, se nijak netýká velké většiny benefitů, které jsou u nás zaměstnancům poskytovány. Když totiž zaměstnavatel kupuje benefity zvenčí –  od firmy poskytující závodní stravování nebo různé kondičně-rehabilitační služby či vstupenky na kulturní představení – kupuje je samozřejmě v plné ceně a s řádnou DPH. Jestli je potom zaměstnancům poskytuje s nějakou slevou nebo zcela zadarmo, je jeho rozhodnutí, které již nemá na výši dávno předtím zaplacené DPH již žádný vliv.

Nová pravidla, která se sociální demokracie, komunisté s lidovci rozhodli zrušit, pak do podobného postavení chtějí dát i ty benefity, kterými zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům své vlastní služby či výrobky – tedy když České dráhy vozí zadarmo kamkoli své zaměstnance, když zaměstnavatel ve své režii poskytuje zaměstnancům obědy ve vlastní závodní jídelně a podobně.

Ale zpátky k socialistickým obratům v názorech a hlasováních. Ministr Janota při představování návrhu ve sněmovně řekl, že „Cílem je umožnění stanovení výpočtu daně ze základu daně ve výši obvyklé ceny při transakcích mezi osobami majícím zvláštní vztah k plátci, a tím zabránění krácení daně. Těmito osobami jsou například kapitálově spojené osoby, osoby blízké a zaměstnanci.“ Připouštím, že to je složitá formulace, stejně jako to příslušné ustanovení v zákoně, ale slovo zaměstnanci bylo řečeno a zastánci odborářů měli čas reagovat, pokud byli duchem přítomni.

Závěr o socialistech je jednoduchý. Buď hlasovali a nevěděli o čem, a pak by se jejich voliči měli vážně zamyslet, zda takové politiky v parlamentu potřebují. Anebo dobře věděli, o čem hlasují, a pak by se za své názory neměli stydět a měli by si stát za svým. Úkolem politiků totiž není říkat jen to, co chtějí lidi slyšet. Že si odboráři dupli, to ještě neznamená, že mají pravdu. Odboráři budou vždycky proti. Celé Řecko stojí kvůli dluhům na špičkách, aby se neutopilo, přesto tamní odboráři s hesly o tom, kdo krizi zavinil a kdo ne, vytvářejí stávkami naprostý chaos a torpédují poslední šance k záchraně země.