Tentokrát nejen o Paroubkovi, ale i o Kalouskovi

Minulý týden přinesl celou řadu vystoupení a prohlášení, která si zaslouží připomenout. Tak třeba návštěva generálního tajemníka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Ángela Gurríi. Ten v úterý přivezl premiéru Fischerovi letošní vydání publikace Ekonomický přehled České republiky pro rok 2010, v níž OECD hodnotí ekonomickou situaci státu. Pečlivé čtenáře odkazuji na plný text dokumentu na vládním webu, pro tento souhrn si ovšem vystačím s prvními třemi otázkami ohledně budoucnosti české ekonomiky, které si autoři zprávy kladou.

První zní Jak dosáhnout fiskální udržitelnosti? a z obsáhlého komentáře stačí citovat jednu větu, aby bylo jasné, jak pohledy ekonomů z OECD souzní s názory ODS a její Ekonomické skupiny odborníků ESO: „Vláda se může rovněž inspirovat příklady z některých dalších členských zemí OECD, které přijaly ústavně zakotvená fiskální pravidla.“

Z odpovědi na druhou otázku, Jak se připravit na dlouhodobé dopady stárnutí populace?, nemá smysl vytrhávat jednu dvě věty, jakkoli jsou všechny nesmírně blízké postojům ODS. Ale už jen to, že si OECD takovou otázku klade a pojmenovává budoucí problémy s především financováním zdravotnictví a důchodového systému, je jasným dokladem, že ignorování tohoto problému českou sociální demokracií je neodpovědný populismus a obava říkat voličům pravdu.

Konečně na otázku Jaké jsou hlavní priority prorůstové daňové reformy? OECD mimo jiné odpovídá, že „Ačkoliv by fiskální konsolidace měla být zaměřena více na výdajovou stranu než doposud, je pravděpodobné, že budou zapotřebí i další opatření na příjmové straně.“ a že by se „nová opatření na straně příjmů zaměřit spíše na nepřímé daně, zejména na zdanění spotřeby a majetku, než na zdanění příjmů.“

Když už jsem se zmínil o ústavním zakotvení fiskálních pravidel… Poté, co jsme zveřejnili 12 bodů našeho řešení proti dluhům včetně návrhu na přijetí finanční ústavy, řekl Mirek Kalousek: „Když něco takového navrhujete, automaticky předpokládáte, že si zvolíte nezodpovědné idioty.“ Jak mám Mirka pro mnoho jeho názorů a politických kroků docela rád, tohle se mu moc nepovedlo. Kdyby poslanci jeho tehdejší KDU-ČSL v koalici s ČSSD před rokem 2006 neschvalovali jeden hrubě deficitní rozpočet za druhým, neměli bychom dnes 1200 miliard dluhů a ODS by neměla důvod nějaký návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni navrhovat!

V pátek pak měli povedenou tiskovku socialisté. Sice prý kvůli podmínkám, které si kladou na budoucího koaličního partnera, ve skutečnosti ale zřejmě proto, že už i oni pochopili, že veřejnost se o sekání státních dluhů přece jen zajímá, a tak se k tomu museli nějak postavit.

Málo překvapivým výsledkem je tvrzení, že viníkem většiny dluhů, které tato země má, je ODS. Jiří Paroubek nelogicky mává nějakými čísly ohledně nákladů polistopadové ekonomické transformace, kterou ODS vedla. Stačí k tomu dodat, že na konci roku 1998, v jehož polovině se ujal moci premiér Miloš Zeman, byl státní dluh 194,7 miliardy korun. Reforma tak důvodem zadlužení ČR není, nemluvě o tom, že bylo nezbytné ji udělat, což se nedá říci o celé řadě výdajů, kterými socialisté za osm let své vlády vystřelili státní dluh do nebeských výšek.

A to druhé číslo, které Jiří Paroubek prezentoval na páteční tiskovce a pak i v neděli v diskusi s Petrem Nečasem v televizi, je také poněkud pochybné. Na svém „transparentu“ totiž ukazoval, že schodky státních rozpočtů za roky 2008 a 2009 byly celkem 286 mld. Kč. Nebyly, podle Českého statistického úřadu (www.czso.cz, Makroekonomické údaje) byly schodky státních rozpočtů za roky 2008 a 2009 dohromady celkem 211,8 mld. Kč (19,4 + 192,4). To jen „ekonom“ a „matematik“ Paroubek mával číslem o státním dluhu, ale nadepsal si to jako schodek státního rozpočtu. To ale není totéž! Počtáři z ČSSD prostě jako vždy smíchali hrušky s jablky, aby jim to vyšlo.

Nyní ale vážně, státní dluh se skutečně v letech 2008 a 2009 zvýšil o nějakých 286 miliard korun. Bylo to v době začínající a později naplno zuřící celosvětové hospodářské krize, která se u nás projevila poklesem exportu a snížila hrubý domácí produkt naší země o více než čtyři procenta (v roce 2009). Když vedle toho postavíme nárůst zadlužení o více než 400 miliard jen od konce roku 2002 do konce roku 2006, kdy ekonomika rostla v průměru o 5,3 procenta ročně a v posledních dvou letech tohoto období dokonce o více než šest procent, může snad jen Jiří Paroubek věřit, že za tyto dluhy může ODS. Připomínám, že první vláda Mirka Topolánka začala fungovat v září 2006.

Nejpikantnější ale je, že socialisté sice mluví o konsolidaci veřejných financí, ale už předem počítají s tím, že stát v budoucnu každoročně vybere něco navíc jen proto, že ekonomika poroste, a to o 12 až 13 miliard korun za každé jedno procento ekonomického růstu. Takže nepočítejme se žádnými úsporami a splácením dluhů – naopak, bude se do mrtě utrácet všechno, co stát svým občanům a podnikům sebere!

Když socialisté sestaví vládu, mejdan na horní palubě dluhového Titaniku bude pokračovat. A to si tedy budeme muset držet klobouky – nebo možná raději hlídat vesty!