Oranžové slogany nelze brát vážně

Socialisté ústy svých největších mluvků při každé možné příležitosti obviňují nás z ODS, že nemáme žádnou rozpočtovou a hospodářskou politiku. Aby svým slovům dali váhu, opakují dokola své podivuhodné návrhy, za kterými je ale málokdy něco víc, než líbivá skořápka pro voliče a pak ještě budoucí dluhy. Ekonomická politika ČSSD tak je spíš sadou sloganů pro billboardy a novinové titulky.

Tak jsme se třeba za posledních několik měsíců mnohokrát dozvěděli, že v krizi se bude šetřit na státu, nikoli na lidech. Pokouším se představit si, co to znamená. Snad že nebudeme sahat na sociální dávky lidem, ale státu? Ale to je zjevná hloupost, protože stát žádné sociální dávky nepobírá! Takže může jít o zrušení státních výdajů typu investic do dálnic, o propuštění nepotřebných státních úředníků, snížení  nákladů na policii, učitele nebo např. na Národní divadlo. Jenže i ti státní úředníci jsou lidé, kteří by podle socialistů za krizi neměli platit. Když přestaneme stavět dálnice, tak jednak nebudeme mít dálnice, a navíc stavební a dodavatelské firmy budou muset propustit dělníky (tedy lidi!) kteří dálnice staví. Jak se projeví snížení nákladů na policii ani není třeba komentovat. Takže nakonec jsme stejně zase u lidí, protože cokoli stát přestane dělat, se někoho dotkne. Dotkne se to lidí, stát není něco, co existuje bez lidí. Stát jsou lidé!

Další oblíbenou větou socialistů je, že za krizi nemají platit chudí, kteří ji nezpůsobili, ale bohatí. Je třeba jim zvednout daně a rozdělit peníze těm chudým. Důsledek takového přístupu by byl jednoznačný – na daních od tzv. bohatých by se o mnoho víc nevybralo, protože kdo byl „bohatý“ před krizí, nemusí být už „bohatý“ v krizi nebo po ní, a lidé s vyššími příjmy (což jsou ti tzv. bohatí) také mohou snížit svou ekonomickou aktivitu na úroveň sociálně demokratických bossů (kde se zhruba nachází ona mez pro rozlišení na „bohaté“ a „chudé“) nebo své aktivity přestěhují někam jinam.  Zvýšené dávky pro méně vydělávající by ale stát vyplatit musel. Dále by se tak zhoršila jeho finanční situace a seskočili bychom o hezkých pár stupínků na cestě do řeckého pekla. Mimochodem – kdo by asi na státní bankrot doplatil nejvíc? Nebyli by to právě ti, kteří jsou zvyklí žít z toho, co od státu dostanou? Nepochybně ano – a právě oni by proto měli ze všech nejvíc doufat, že žádný státní bankrot nebude.

Největší legrace je, když v záchvatu pravdomluvnosti své pochybné slogany zadupou do země sami socialisté. Naposled se jim to povedlo návrhem praktické realizace toho jejich „zdanění nejbohatších“. Navrhli zvýšit sociální pojištění o 1,5 procenta ze mzdy. Zaměstnanec s hrubým příjmem 20 tisíc korun by si kvůli tomu měsíčně odnesl domů o 300 korun méně. Ale zaměstnanec s tímto příjmem přece nepatří mezi ty nejbohatší! V minulém týdnu sice svůj návrh dementovali s tím, že sociální pojištění zvýší „pouze“ o jedno procento, které by ale šlo na úkor zaměstnavatelů, nikoli zaměstnanců. To je ovšem ještě horší varianta! V průměru by za každého zaměstnance zaměstnavatel odváděl státu o 3000 korun ročně více. Firmy by pak rostoucí náklady kompenzovaly propouštěním zaměstnanců. Do rozpočtu by tak opět nepřišlo prakticky nic navíc, jen by se zvýšil počet nezaměstnaných. A to těch s nejnižšími mzdami, kterých se zaměstnavatelé vždy vzdávají snáze, než vysoce kvalifikovaných a potřebných odborníků s vyššími platy.

Vlastní gól do socialistické branky před pár dny vsítil také šéf Národohospodářské komise ČSSD Jan Mládek. V rozhovoru pro Lidové noviny otevřeně přiznal, že i vláda vedená sociálními demokraty, pokud ji budou sestavovat, bude muset po volbách dělat razantní škrty v rozsahu desítek miliard korun. Jaké, to ale naznačit nechtěl, to prý se veřejnost dozví až v srpnu, při předložení návrhu státního rozpočtu na rok 2011. Škoda. Možná by to voliče zajímalo už před nimi! Obrázek toho, oč běží, pak dokreslil zatloukající Jiří Paroubek, jehož LN také citovaly. „Tak uvažuje naše národohospodářská komise. Já takto neuvažuji,“ řekl prý.

Před dvěma týdny jsem v televizi Prima vedl diskusi s Bohuslavem Sobotkou. Zpochybnil jsem další z jejich sloganů, tentokrát z podzimní kampaně před zrušenými volbami. „13. důchod ze zisků ČEZ“ hlásali tehdy. Na Primě jsem vysvětlil, proč je to nesmysl, a pan Sobotka řekl, že vlastně žádnou mimořádnou dividendu nežádají, protože na to lze užít peníze z privatizačního účtu, celá věc prý byla taková mediální zkratka.

Pro mě osobně není pochyby, že stejnou mediální zkratkou a marketingovým sloganem jsou i vzkazy na nynějších oranžových billboardech, jimiž Jiří Paroubek bojuje za všechny a o všechno!