Ondřej Liška se ohledně Temelína mýlí prakticky ve všem

Nemám povahu ani dostatek času, abych reagoval na každý mediální pšouk, kterým někdo uvádí ne zcela přesné informace nebo dokonce lže. Dnes si dopřeji výjimku, protože článek někdejšího ministra školství Ondřeje Lišky o dostavbě Temelína v posledním vydání časopisu Týden je skutečně neuvěřitelný. Píše se tam mimo jiné: „Jaderná technologie je totiž konkurenceschopná jen díky zcela deformovanému trhu; ve volném tržním prostředí by neuspěla, neboť vyžaduje stálý přísun veřejných prostředků, zvýhodňování investorů a provozovatelů.“ A o kousek dál se zase píše: „ČR má obrovský potenciál energetických úspor v kombinaci s využitím obnovitelných zdrojů.“

Sláva, konečně mi to někdo lapidárně vysvětlil! Po celé čtyři roky působení v dozorčí radě ČEZ i tři čtvrtě roku působení na ministerstvu jsem se mýlil a všichni kolem mne také, když jsme byli přesvědčeni, že je to přesně naopak. Dokonce i zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, se mýlí.

Anebo ne? Samozřejmě, že ne. Boom solárních elektráren, které u nás před několika lety začaly růst jako houby po dešti, byl možný jen proto, že stát uvedeným zákonem zavedl podporu výroby v obnovitelných zdrojích pomocí výkupních cen, které garantují patnáctiletou návratnost investic. Zájem o solární elektrárny pak navíc podpořila skutečnost, že výrazně poklesla cena solárních panelů. Protože není možné připojit do sítě nekonečné množství solárních elektráren (důvody jsem podrobněji popsal na tomto blogu 7. září 2010), musel stát před koncem loňského roku zatáhnout za ruční brzdu – zákonem garantovaná patnáctiletá doba návratnosti však zůstala nedotčena. Nemusím asi dodávat, že v žádném zákoně neexistuje obdobně stanovená podpora výroby v jaderné elektrárně.

Jediné, v čem se pan Liška blíží pravdě, je skutečnost, že trh s energiemi je deformován. Není tomu ale proto, jak naznačuje, že je podporována jaderná energie, ale proto, že jsou podporovány obnovitelné zdroje. Jsou podporovány právě proto, aby mohly být zavedeny, aby se vedle ostatních zdrojů prosadily. Neříkám, že jsem proti tomu, aby bylo jasno.

Mimochodem, co jiného by bylo možné označit jako deformaci trhu, než přimíchávání biosložky do benzínu a nafty – kdyby nebylo státem nařízeno, těžko by se k němu někdo sám od sebe odhodlal.

Zdá se zkrátka, že si zelení politikové (a s nimi některé ekologické iniciativy) vůbec nelámou hlavu s realitou, ale donekonečna tlačí své politické mantry, aniž by se ohlíželi na jejich technické a ekonomické možnosti. Pan Liška možná vidí situaci minulých dvou let tak, že o solární energii by byl obrovský zájem, kdyby ji stát uměle (tedy deformací trhu) nebrzdil, čímž vlastně podporuje jadernou energetiku. Takový pohled ale zapomíná na to, že tento krok byl proveden na trhu již dříve deformovaném podporou obnovitelných zdrojů. Je to pohled výsostně politický a s odborností nemá společného vůbec nic. Chápu, že se zelení i u nás snaží vykřesat z problémů japonské jaderné elektrárny politický kapitál, a připouštím, že na to mají právo. Současně ale udělám maximum pro to, abych jejich deformované postoje zůstaly tam, kde jsou, tedy na okraji politické diskuse.

(omlouvám se za teď už opravený překlep "bioložky" v předposledním odstavci)