Bez mladých techniků nemůžeme zůstat průmyslovou zemí

„Na gymplu mu to moc nešlo, tak se přihlásil na techniku nebo na zemědělku, tam se dostane každej!“ Kolikrát jsme každý nějakou podobnou větu slyšeli? Jejich jednoznačným, ale velmi smutným důsledkem je, že kredit technického studia není příliš vysoký. Ne, že bychom v zemi nepotřebovali poměrně hodně ekonomů, právníků, politologů, lékařů nebo třeba historiků umění. Ale nebudeme-li vychovávat nové techniky, nemůže český průmysl udržet svou konkurenceschopnost – a s nekonkurenceschopným průmyslem Česká republika nemůže zůstat průmyslovou zemí a uchovat si svou ekonomickou úroveň!

Proto jsem před třemi týdny mezi prioritní úkoly Ministerstva průmyslu a obchodu pro nejbližší období zařadil podporu technického vzdělávání. Vedle zřetelně strategických priorit jako je Energetická politika nebo Exportní strategie ČR nad tím někteří lidé pozvedli obočí, ale čísla hovoří jasně.

Například pro sektor energetiky je klíčové vzdělání v elektrotechnických oborech, které má v současné době 40 % pracovníků. Jejich věkový průměr je 44 let, zatímco průměr v celé ekonomice 40 let. Je to způsobeno tím, že se trvale zhoršuje zastoupení mladých techniků a naopak zvyšuje zastoupení jejich kolegů v předdůchodovém věku. Počet zaměstnanců ve věku 55 let a více se tak během posledních šesti let zvýšil o více než třetinu a jejich podíl se z necelých 10 % v roce 2002 zvýšil na 16 % v roce 2007. Naproti tomu počet pracovníků ve věku do 34 let poklesl z původních téměř 36 tis. na 25 tis., jejich podíl na celkovém počtu zaměstnanců se tak snížil z 28 % na 25 %. Jinými slovy – nezměníme-li tento trend, můžeme se brzy dostat do situace, že pracovníci odcházející do důchodu nebudou mít své zkušenosti komu předat.

Rizika takového vývoje jsou jasná: ČR může v dohledné době ztratit nejen soběstačnost v dodávkách energie, ale také pozici silného vývojáře a dodavatele investičních celků, tedy pozici, kterou budovala desítky let. Při naplnění nejhorší varianty vývoje bychom dokonce ztratili i schopnost vlastní produkce energetických celků a byli odkázáni na dovoz komponentů elektráren a celých technologií – a to v době, kdy celosvětová poptávka po nových elektrárnách rychle poroste – a s ní i ceny.

Proto je podpora technického vzdělávání velkou prioritou MPO. Proto jsem dnes zašel na ČVUT, abych při zahájení akademického roku upoutal na toto téma trochu pozornosti novinářů. S panem rektorem Havlíčkem jsme se shodli, že zájmy technických univerzit jsou si velmi blízké: za prvé nalákat na technické školy kvalitní absolventy škol středních, za druhé jim poskytnout vzdělání na maximální rozumně dosažitelné úrovni a za třetí je po absolutoriu udržet v oboru, nenechat je odejít například na pozice bankovních nebo pojišťovacích poradců. Budeme dále společně vymýšlet, co všechno pro to můžeme udělat.

V závěru mé dnešní návštěvy na ČVUT jsme s panem rektorem poobědvali v Technické menze v ulici Jugoslávských partyzánů. Nemohl jsem si nevzpomenout, jak jsem do ní chodíval na jídlo celkem pravidelně, než jsem v roce 1992 na stavební fakultě získal titul inženýra. Za tu dobu se samozřejmě mnohé změnilo, ale pořád je to ten stejný prostor, kde by mě před těmi dvěma desítkami let ani náhodou nenapadlo, že zdejší studentík jednou může být ministrem…