Tabula rasa? Ale kdeže!

Od dob Platóna a Aristotela si Západní filozofie přehazuje pojem "tabula rasa" a vymezuje (také) postojem k němu svoje pozice. Některé poměrně nedávné přístupy jsou až veselé, např. J. Money v 70. letech 20. století či A. Fausto-Sterling o něco později považovali pojetí lidského charakteru založené na genetice za rasově podbarvené, genderovou identitu vykládali téměř bezvýhradně jako produkt společnosti, nikoli vrozených predispozic.

Tento text, nicméně, nemá být filozofickou úvahou, jen jsem se nechal svést termínem "nepopsaná tabule", který jsem si vypůjčil co oslí můstek k úvaze o popsané tabuli a možnostech efektivity jejího otisku v mozcích určeného publika.

Moje druhorozená se probojovala do 9. ročníku základní školy, bohudík k tomu potřebovala právě tolik let, kolik se obecně předpokládá ... Při hovorech o tom, "co bylo ve škole?" (neznám blbější otázku, ale jak jinak? ...), pravidelně vídám poněkud zhnusený obličej vysoké vypodívající hodnoty, tak ještě doplním další stupiditu: "co jste měli k obědu?", a couvám jinam. Nedávno jsem však byl investigativnější než obyčejně, a ...! - zjistil jsem .... Ufff!!! Mluvili jsme o různých předmětech a jejich obsahu a důležitosti, mluvili jsme o pocitu "deváťáka" na základce a porovnávali si vzájemně zkušenosti ... Taky mi přišlo líto jejího definitivně odcházejícího dětství. Zamáčknul jsem slzu a raději se zeptal:
"A máš pocit, že se k vám učitelé chovají nějak jinak, když jste teď ve škole nejstarší?"
"Hmmm??? Ani ne."
"Myslím jestli vám třeba vykládají nové věci nějak jinak než doteď?"
"Jak jinak?"
"No, tak, že vám přestali diktovat novou látku, namísto toho povídají, a vy si děláte poznámky sami?"
"Novou látku píšou na tabuli."
"Jak na tabuli?"
"No tak, píšou to na tabuli."
"Myslíš důležité body, které nejsou v knížkách!"
"Ne, normálně - píšou všechno křídou na tabuli, a my si to opisujeme."
"Počkej, počkej!! To mi chceš říct, že tam máte nějakého učitele, který celou hodinu něco píše na tabuli, a vy si to přepisujete do sešitu??"
"Tak to dělají skoro všichni."
"To nemyslíš vážně!!"
"Normálka."
....

A tak jsme to obraceli ze všech stran, taky abych se ujistil, že si ze mě nedělá (jako obvykle) legraci. Nedělala. Deset procent 21. století je téměř za námi, ale škola v okresním městě, do které chodí moje dcera (záměrně nechci zobecňovat na celé školství, protože prostě NEVĚŘÍM, že by to mohl být obecný jev), je stále ještě hluboko ve století páry. Představa patnáctiletých lidí opisujících si z tabule slovo za slovem, větu za větou to, co tam učitel(ka) pooomaaaluuu, krasopisně, prášící křídou napsal(a) je PŘÍŠERNĚ SMUTNÁ.
Je to už několik let, co jsem četl rozhovor s Billem Gatesem o tom, kam chce směřovat dál ve svých aktivitách. Do, řádově, deseti let chce (s posvěcením a penězi své vlády) dotáhnout do finále projekt tabletů, které bude mít každé dítě školou povinné, v nich bude mít všechny učebnice, sešity ... v elektronické podobě, přes ně bude dostávat zadání od svých učitelů, zpětně jim je přeposílat vypracovaná ... Poslední technickou otázkou k vyřešení je schopnost zařízení simulovat dokonale papír a "chápat" rukopis. Představa, že mé dítě netahá kila knih a sešitů na zádech, místo nich má jednu tabulku velikosti A4, mě uvádí do vytržení.

No, ... a u nás se tráví hodiny a hodiny bezduchým opisováním. Je to, koneckonců, pro učitele nesmírně pohodlné - nemusí vymýšlet zajímavou multimediální (nebo jinou) hodinu, ze které by si ta banda klacků něco odnesla. Takto jen v následující hodině takovýto hrobař vzdělání  prověří, jestli si VŠE zapamatovali na 100% - vynechání slova je trestné - a bude pokračovat v popisování tabule.

V tomto případě si dovolím tvrdit, že platí nepřímá úměra: ČÍM POPSANĚJŠÍ TABULE, TÍM  NEPOPSANĚJŠÍ TABULE neboli TABULA RASA.