Omluva mým přátelům na Slovensko

Drazí moji kamarádi slovenští. Ať tuto moji omluvu čtete na idnes nebo fb, chtěl bych, abyste věděli, že mě ta včerejší ostuda na pohřbu vašeho bývalého prezidenta moc mrzí.

Taky vím, že jako na Čecha na mě ten stín padá ať si o tom myslím, co chci. Proto se vám moc omlouvám za naše prezidenta a exprezidenta, kteří přijeli na státní pohřeb o více než hodinu pozdě. 

Vím, že je vám to asi jedno, ale mě to tak úplně jedno není. Už proto, že to není první případ. Však jste asi zaregistrovali, že onehdy, asi před dvěma týdny, náš pan prezident nejel, byť oficiálně pozván, uctít památku Simona Perese, protože byl na ostrově Rhodos na nesmírně významné konferenci Dialog civilizací. Teď vlastně úplně nevím, jestli se tím z toho stává poloviční nebo dvojnásobná ostuda. Asi jak to kdo vezme. 

Je mi jasné, že tím ve vašich očích nejsme jeho-prezidentovou zásluhou my Češi o nic menší burani. Určitě ale víte, že ne úplně všichni ho tady milují. Volilo ho 2 717 405 lidí v naší zemi. Já jsem mezi ně nepatřil, a mám dojem, že z toho čísla jich znám tam maximálně deset. Ať je to jak chce, je to náš v plebiscitu (zní to plebejsky, vím) zvolený prezident, tak se s tím musíme nějak vypořádat.

Trochu blbé je, že svůj velmi pozdní příjezd na ceremonii pánové zkoušeli omluvit prostřednictvím hradního mluvčího, pana Ovčáčka, tím, že bylo "špatné počasí při letu do Bratislavy". No tím si ale nadělali do problémů!, už slyším, jak si lidi dělají šprťouchlata. Nebylo příliš obtížné zjistit u mluvčí bratislavského letiště, že "... všechny lety na letišti BTS byly dnes vyřizovány podle letových plánů. Nezaznamenali jsme absolutně žádné nestandardní povětrnostní podmínky." My už si na lhaní (a jiné kratochvíle) z Hradu tak trochu zvykáme, ale rozumím, že vás to buď naštve, nebo se budete velice smát.

Zkrátka a dobře, zkuste, prosím, celou tuto politováníhodnou ostudu brát ne jako zlý úmysl, ale spíše jako naprostý amatérismus, diletantsví, neschopnost a závan starých arogantních časů, z nichž oba pánové pocházejí. Ještě jednou tedy omluva. Věřím, že to brzy brobereme zoči-voči u skleničky něčeho dobrého. 

Váš Martin Kočí