Nové diskriminační trendy?

Starý americký bonmot říká, že nejhůř v celé zemi je na tom bílý, zdravý, zaměstnaný, bezdětný, svobodný, heterosexuální muž, rodilý Američan v produktivním věku. Kdokoli je nebílý, nezdravý, nezaměstnaný, nebezdětný, nesvobodný, homosexuální, nemuž, nerodilý Američan v neproduktivním věku, vždycky si sáhne na nějaké sociální výhody, příspěvky, nižší daně, atd.

V dokonalém protikladu s tímto lehce úsměvným, avšak krutě pravdivým, postesknutím  uvedly Britské listy 20.10. text Věry Říhové s názvem Žena po padesátce je na tom stejně špatně jako Romové, v němž se autorka snaží v podivné směsici podivných příkladů dokázat, že kdokoli není mladý, dynamický, krásný, vzdělaný, loajální a sexistický (co tímto myslí? ...), nemá na trhu práce šanci uspět. Plus, že tento „kult chlapa s gulami“ (musí být „s gulama“, když moravsky, tak se vším všudy) nastavila vládnoucí ODS v čele s Topolánkem. Zaměstnavatelé pak údajně zcela nově propadli touze najímat si výhradně „kultovní“ zaměstnance, a „začali propouštět nevyhovující zapracované síly“. Diskriminováni jsou pak podle tohoto vzorce lidé příliš mladí, příliš staří, ne zcela zdraví, dojíždějící, ... a zejména pak ženy jakéhokoli věku či stavu. Autorku pobuřuje, že k takovéto selekci ochotně zaměstnavatelům napomáhají pracovní agentury vyřazující „diskriminované skupiny“. Uplakaný mlýnek ještě semele zahraniční pracovníky, již jsou upřednostňováni před domácími, kteří si pak, chudáčci, musejí hledat obživu západně od našich hranic, staré lidi, kteří jsou chápáni jako příživníci okrádající společnost, a matky samoživitelky proti nimž je snad už celý hnusný maskulinní svět.

Milá paní Říhová,

na BL neexistuje možnost diskuse, proto reakce tudy. S vašimi tezemi a vývody lze nepatrně souhlasit. Skutečně existují poměrně velké skupiny lidí, které jsou na trhu práce diskriminovány. Pokud ale termínem diskriminace rozumíme rozdílný, převážně bezdůvodně, přístup k jedné skupině než k jiné, pak již v tomto případě o diskriminaci až tak úplně nepůjde, protože selekce pracovních sil rozhodně není bezdůvodná. Navíc to rozhodně nebudeme považovat za jakkoli nový trend, a už vůbec ne přišívat na triko komukoli konkrétnímu. Skoro to vypadá na přirozený výběr. Ti lumpové zaměstnavatelé si snad nakonec vybírají koho chtějí, nebo co!!! Dokonce to takto ještě ke všemu dělali vždycky. Opravdu vidíte nějaký rozumný důvod, proč by měl zaměstnavatel nabídnout místo a peníze komukoli jinému než tomu, komu chce? Opravdu si myslíte, že pokud má zaměstnavatel možnost vybrat si mezi např. stárnoucím pánem, který sotva funí, svobodnou matkou představující vysoké riziko, že bude každou chvíli jinde než v práci, ... a junákem do třiceti let plným energie a touhy předvést své kvality, bude dlouho přemýšlet? Pokud bude mít důvod nastavit si jiná kritéria výběru, udělá to, a pak může uspět někdo jiný. Nabídka – poptávka, nic víc. Trochu raného kapitalismu vůbec neškodí. Socialismus se nám sem valí ze západu v tak mohutné vlně, že jen čtyřicetiletá zkušenost s jeho reálnou podobou je poslední brzdou (destičky zřejmě dlouho nevydrží ten nápor).

Přesvědčení, že každý má svoji cenu, že je schopen se uplatnit podle svých schopností, že jen dement a veš líná půl života brečí, jak je ten svět zlý raději, než by se o sebe postaral, že zdravému člověku spoléhajícímu se na stát či zázrak by bylo potřeba pořádně vyprášit kožich,  je ve mně tak hluboko, že jakékoli viklání je marné. Řešení svízelné, podle vás, situace mnohých skupin lidí v této zemi jste nenabídla. Doufám jen, že byste nechtěla zaměstnavatelům diktovat koho a za jakých podmínek si najmout. To by teprve byl pořádný průšvih!

S pozdravem světu mír

Martin Kočí