Doba kamenná, aneb čtyři dny v hrobě

Onehdy jsem v rádiu poslouchal besídku o komunikačních kanálech moderní doby. Naprostá většina volajících se dušovala, že vlastně ten mobil ani trochu nepotřebují, internet je obtěžuje, Facebook v podstatě ani nemají. Pak zavolal pán, kterému jsem konečně uvěřil: "Mám nabušený geniální telefon, v něm internet, Skype, Facebook, Twitter, veškerou poštu, kalendář, poznámky, kancelář, týdně napíšu 200 sms ... na internetu jsem v podstatě pořád. Vyhovuje mi to takto, chci to takto, je to můj způsob života." Oj, jak ti se do něj pustili ... 

Jsem už velký kluk, kousek před padesátkou, a teprve tento týden jsem zjistil, jak moc se pánovi z rádia podobám, aniž bych si to předtím byl schopen či ochoten byť jen připustit. 

Podivná souhra okolností nastala v důsledku mé blbosti a spousty práce:

Minulý víkend jsem se přestěhoval.
Vzít s sebou televizi nebyl velký problém, ale přišroubovat do zdi šest šroubů na držák + nastavit satelit na správnou družici už problém byl.
Na novém místě taky nebyl internet, představa, že do druhého dne bude, byla naivní.  
Vodafone přestal před měsícem posílat papírové faktury (já je chciiii!!!!) s tím, že si je má každý stahovat z internetu. Kdo by na to myslel. Tak mi po pár výhrůžných sms, které dorazily vždy uprostřed jednání nebo jinak blbě, odřízli připojení. 

Najednou jsem byl v pondělí ráno BEZ TELEFONU, BEZ INTERNETU, BEZ TELEVIZE. Pevná linka zrušená dávno. Chtěl jsem zavolat dceři - nešlo. Chtěl jsem si objednat k obědu pizzu - nešlo. Chtěl jsem kouknout večer na zprávy - nešlo. Chtěl jsem zjistit podrobnosti katastrofických víkendových voleb - nešlo. O potřebě komunikace s kolegy a zákazníky ani nemluvím. Najednou jsem byl caveman. Za živa pohřben. Byl mi na houby bezva telefon, ipad, notebook, televize.

Po čtyřech dnech v jeskyni plých smíšených pocitů jasně zvítězil pocit nasranosti. Pak přišla během několika hodin obrovská úleva, když naskočil telefon, internet i televize. Od včerejšího odpoledne je mi už zase dobře, komunikuji se světem a cítím se plnohodnotný. Říkejte si, co chcete - závislý, ale šťastný.