Buřty, pívo, nenávist

Z nedávné diskuse o mešitě v HK vyplynulo několik tak hrůzných poznatků, že se nemohu ubránit krátkému zamyšlení

Pan Kusák (jako mnoho jiných před ním) se ve svém textu (http://kusak.blog.idnes.cz/c/152857/Nevystavba-mesity-v-Hradci-Kralove-a-ZLPS.html) pere za zachování historických a kulturních hodnot této země, které jsou ohroženy zlotřilými muslimy. Straší nás dvěma milióny muslimů spěchajících do české kotliny, aby ji ovládly, znásilnily, islamizovaly a zlikvidovaly tu naši báječnou demokracii, kterou nejsou s to svými zatemnělými mozky pochopit. Mnohem pravděpodobněji však autor zahájil předvolební kampaň za své křesílko po komunálních volbách, protože si dobře spočítal, a z historie okoukal, že hrát na národoveckou strunu se mu vyplatí.

Co mě, odhlédnuv od uvedené kauzy směrem obecnějším, překvapuje?
Vysoká podpora (karma) takovýchto šovinistických názorů.
Míra předstírané nebo skutečné vyděšenosti mnohých z něčeho, o čem vědí něco málo z třetí ruky.
Až obludná neochota k byť nepatrnému náznaku tolerance.
Odvaha soudit kdykoli a kohokoli.
Připravenost vztyčit prapor a s rudýma očima se jít bít za pofiderní ideály, hlavně když se najde někdo, proti komu je možno se vymezovat.

Je evidentní, že kořeny těchto postojů jsou živeny podvědomým strachem z neznáma, a jak známo: strach má velké oči. Zbavit se ho dá jen poznáním. A přesně tady se kruh uzavírá, jelikož deklarovaná nechuť poznat to, proti čemu biju na poplach, je děsivá! Vykřikování hesel o tom, že "naivní multikulturalisté" budou za svoji hloupost projevující se otevíráním se světu platit a hořce plakat, se mi zdá v 21. století nepochopitelné. Žel, hlas volající po izolaci, budování čínských zdí a nebezpečí ztráty identity a čisté kultury, není ojedinělý.
Co vlastně je to zaklínadlo označované jako EVROPSKÁ KULTURA, případně EVROPSKÁ IDENTITA?
Předně, evropská sounáležitost nebo loajalita je přelud, o čemž se přesvědčujeme dnes a denně. Příslušnost k neexistujícímu evropanství je v rozporu s národní identitou, která je potažmo v rozporu s individuální identitou jednotlivce. Budeme-li přeci jen hledat společné základy, a to ještě takové, které jsou pro daný prostor jedinečné, jelikož pak bychom nemohli brát v úvahu právě toto prostorové omezení, pak zřejmě dojdeme k tak obecným pojmům jako jsou důstojnost, demokracie, svoboda, právní stát, možná rovnost, pluralismus, solidarita, tolerance ... (alespoň takto jsou jmenovány v článku I-2 Ústavy pro Evropu). O každém z těchto pojmů bychom mohli vést nekonečné debaty, ptát se a) jsou skutečně platným, tedy ne pouze deklarovaným, jednotícím prvkem a hodnotou?, b) jsou natolik specifické pouze pro Evropu, že se jejich prostřednictvím může vymezovat?
Dále, pokud někdo vyvolává džina národních zájmů, nechť ráčí sdělit, co je národním zájmem. Co staví proti čemu. V opačném případě nejde o nic jiného než plácání do vody a dělání kruhů a vln z důvodů naprosto jiných než jsou ty, které je čím dál více slyšet.

A konečně, které jsou ty kořeny evropské kultury, jež je nutno se zaťatými zuby bránit před asijskými (i jinými?) nájezdníky? Je skutečně taková propast mezi "západní" a "orientální" tradicí? A pokud skutečně je, stojí za to agresivně (protože přítomná agrese směřuje z nesmyslně vyděšeného západu na východ) bránit onu pofiderní čistotu a singlekulturalitu (která koneckonců neexistuje jinde než v popletených hlavách)?  Nietzsche trochu špásoval, když označil Evropu za výběžek Asie. Úplná pitomost to ale zase není. Ať se ke křesťanství stavíme jakkoli, je mimo pochybnost, že právě ono se stalo významným spolutvůrcem evropské civilizace. Mimochodem, stalo se tak díky jeho nepředstavitelné agresivnosti a potokům krve. Z antropologického hlediska tak u kolébky moderního evropanství stálo náboženství a texty starého Izraele, následně pak především historky a bajky hebrejské. Náš Bůh je tudíž Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. I kdyby nakonec došlo, pochopitelně, k úplnému odklonu od starozákonních textů, je tu pán z Nazeretu, reprezentující filozofické myšlení jihozápadní Asie. To, co je pro další vývoj v Evropě společné, pochází z Asie.

Z tohoto i řady jiných důvodů, jejichž pouhý seznam by překročil možnosti zatížitelnosti tak krátkého útvaru jako je blog a trpělivost laskavého čtenáře, jsem nucen tvrdit, že současná evropská kultura (v nejširším smyslu tohoto slova) spočívá v historické schopnosti integrovat množství odlišných tradic od řecké antiky přes její římskou verzi, do níž injektovalo živou vodu křesťanství, až po germánsko-pohanský vliv. Pokud zde budou i nadále sílit puristické hlasy volající o pomoc proti vnějším vlivům, proti multikulturalismu, za izolacionismus a nesnášenlivost, pak pánbůh (ale který?!) s námi. Historie dávno zná odpověď na otázku jak tyto snahy dopadají. Aby nám nakonec nezbylo jen to, co je nám tak vlastní: BUŘTY, PÍVO A NENÁVIST.