Občanský aktivismus zaštiťující se liberalismem je nebezpečím pro demokracii

Kdo by to řekl, že liberalismus se může stát nebezpečím pro demokracii, a přitom je dnes liberalismus větším nebezpečím než v médiích uváděný „populismus“. Je to paradox, ale svoboda pro všechny prostě nefunguje.

Hned na začátku řeknu, že nemám rád rozdělování politických stran na tradiční, populistické a proti systémové apod. Důvod je jednoduchý. Každá strana, která chce uspět ve volbách nějakým způsobem reaguje na požadavky voličů. Říci, že tomu tak není znamená lhát. Pokud strany neuspějí, tak to znamená, že nereagovaly na poptávku. Je to stejné jako v ekonomice. Můžete vyrábět sebelepší zboží, ale neuspějete, pokud o to zboží není zájem. Abych řekl pravdu, tak třeba na naší politické scéně je mi záhadou hnutí ANO, které má nejvyšší preference, ale vlastně nic nenabízí. Mimo koblih, ale jak kdysi někdo řekl, v politice a v preferencích voličů nejde hledat racionalitu a volby nejsou o programech stran, ale o emocích.

Pravdou je, že demokracie zkostnatěla a tradiční strany žijí z podstaty a neumí reagovat na rychlý vývoj nejen ve světě, ale hlavně doma. Je hezké říci, že například Francouzi volili Macrona, který je proevropský, ale Francouzi volili Macrona hlavně proto, že doufali, že bude řešit vnitřní problémy Francie a nikoli problémy Evropské unie. Jak řekl Alain Finkielkraut „Francouzi ve druhém kole prezidentských voleb a poté i v parlamentních volbách neměli dobrou možnost. Neschopnost řešit problémy, kterou prokazovala tradiční politická garnitura napravo i nalevo, vyvolala poptávku po razantní změně. Po někom, kdo už to konečně nebude mést pod koberec a nebude jen nečinně přihlížet a ustupovat. Francouzi dostali na výběr mezi neštěstím, které představuje Emmanuel Macron, stylizující se do role nové energické a razantní tváře, a katastrofou, již by pro zemi představovala Marine Le Penová“ , zajímavá jsou pak i jeho další slova „Francouzský model evropské civilizace je v těžkém ohrožení. Francie se postupně transformuje do post národní multikulturní společnosti. Myslím, že tato transformace nepřináší nic dobrého. A většina Francouzů si to uvědomuje. Vidí, jak jim před očima mizí domov, a oni tomu musí jen přihlížet. Liberální elity včetně médií nám to přitom prezentují jako model budoucnosti. Jako něco, co je buď fatálně neodvratné, nebo dokonce nadějné a žádoucí“

Na serveru lidovky, konktrétně na České pozici vyšly dva zajímavé články, týkající se právě liberalismu. Jeden od Přemysla Houdy, kde říká; Těsně po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách zveřejnil Lilla v deníku The New York Times článek The End of Identity Liberalism(Konec identitního liberalismu). Tvrdil v něm, že Trumpovo zvolení je reakcí na posedlost levicových liberálů identitní politikou (debatami o rasismu, genderu či sexuální orientaci) a že tato posedlost rozložila poselství liberalismu, a brání mu stát se sjednocující silou schopnou ujmout se vládní odpovědnost.

A druhý je převzaty rozhovor s profesorem evropské politiky na Oxfordu Janem Zielonkem, kde pan profesor říká „Demokracie neznamená pouze volby, nemůžeme ji vnímat jen jako plebiscit. Já coby liberál věřím v dělbu moci a ústavní pořádek. Ačkoli demokracie neznamená pouze volby, bez nich fungovat nemůže. To se ale vracíme k pýše liberálů. Opakuji, liberálové nesmějí pohrdat voliči, ani nerespektovat výsledky voleb“

Jenomže co vidíme? Demonstrace těch, kteří se prohlašují za aktivisty a liberály, proti výsledkům voleb. Bylo to v Maďarsku, Rakousku, Česku, Polsku. Liberálové neunesli, že nevyhrála jejich strana a jejich koncept, a tak demonstrují proti demokracii.  Demonstrují proti lidem, kteří je nevolili. 

Nikoho z nich nezajímá, proč lidé volí, jak volí, nezajímá je to proto, že je jím jedno co si lidé myslí a žijí jen ve svém myšlenkovém světě, kde lidé mají prostor jen dělat to, co je podle „liberálních elit“ pokrokové a žádoucí. Paradoxně tyto „elity“ devalvují slovo liberalismus, protože nerespektují demokratickou volbu a názor voličů a z liberalismu udělali ideologii, které se musí každý podřídit. Ideologii, která původní myšlenky liberalismu zašlapala.

A jak říká Mark Lilla v rozhovoru s Přemyslem Houdou; „Je tragické, že liberálové například o konzervativcích nevědí v podstatě nic. Vždyť oni vůbec netuší, jak žijí lidé, kteří pravidelně chodí do kostela, netuší, jak žijí, a o čem přemýšlejí lidé, kteří své děti posílají do armády. Je to ani nezajímá“

A tihle lidé mají tu drzost ostatní kritizovat a určovat jak by měli žít.