Rakousko chce zakázat politický islám, Francie naopak pustí na svobodu 450 islamistů

Západní země ukazují čím dál tím větší bezbrannost s děním u svých muslimských menšin. Což se ukazuje na různých „experimentech“ a to od skoro naprosté tolerance, jako ve Švédsku, či naopak o snahu z islámu odstranit politiku. 

Pamatujete si před třemi lety, kdy začal velký příchod Orientu do Evropy? Ovšem nikoliv jako inspirace orientálním uměním, orientální módou a zpestření jídelníčku jako v době Rokoka, nýbrž jako masová migrace stovek tisíc, lépe řečeno milionů lidí z Východu. Jako by se „domluvili“ Pákistánci, Iráčané, Iránčané, Afghánci, Syřané, Maročané, Alžířané, Tunisané a další. Pamatujete si na to, jak bylo lidem z východní Evropy vyčítáno, že nechtějí uprchlíky, že na rozdíl od zemí západní Evropy neznají muslimy, muslimy neviděli a jak západní země žijí v poklidu se svou islámskou menšinou?

Že západní země nežili v poklidu se sice ukázalo už dříve. Masakr v londýnském metru, masakr na nádraží v Madridu, občas probleskující zprávy o stínových islámských soudech v Británii, pár zavražděných jako Theo van Gogh, jedna exmuslimka Ayaan Hirsi žijící pod ochranou policie občas vypálená auta v Paříži. Jinak klídek a tabáček dalo by se říci. A přestože i dnes se najdou jedinci, kteří budou obhajovat islámskou imigraci a budou tvrdit, že ti „radikálové“ nemají s islámem nic společného, tak přesto nedokáží zabránit tomu, aby vlády některých evropských zemí svými politickými kroky demonstrovaly, že idylka skončila, protože nikdy nebyla. Spíše se ukazuje, že to, co doutnalo pod povrchem, masová imigrace z islámských zemí ukázala v plné nahotě a vlády evropských zemí poznaly, že muslimské komunity nejsou oddané svým zemím, nesdílejí demokratické hodnoty, ale staví nad ně učení islámu.

Ve Francii je už dva roky stanné právo a snaha laicizovat islám .Například vypuštěním z Koránu veršů nabádajících k nenávisti (Manifest francouzských osobnosti - viz niže). Obavám se však, že pak by z Koránu moc nezbylo, když těchto veršů je 349. Nebo například zákazem zahalování jako například v Nizozemí. Případně dávání většího prostoru muslimům jako ve Švédku v naději, že když na ně budeme hodní, oni budou hodní na nás. Případně jako v Rakousku snahou o potlačení politické složky islámů. Obavám se však, že ani jedno, ani druhé nebude mít šanci na úspěch, a to z toho důvodu, že problémy, které řeší Západoevropské země není v jednotlivých částech islámu, nýbrž v samotném podstatě islámu. To, o co se snaží ve Francii, nebo v Rakousku není reforma islámského učení, ale deformace islámu, navíc řízená shora, politicky a lidmi, kteří jsou mimo islám. Politiku od islámu nejde oddělit. To by z islámu moc nezůstalo, protože islámu je podřízena i politika. Je jeho součástí, protože vše musí být v souladu s Alláhem. Kdyby tak někdy politici naslouchali lidem jako je Robert Spencer jeden z nejlepších znalců islámu na světe anebo somálské aktivistce Ayaan Hirsi, případně dalšímu vynikajícímu znalci islámu a islámskému učení jakým ke koptský kněz Zakaria Botros.

Problém evropských politiků je, že se nedívají na islám očima muslimů, ale očima evropských politiků, vyrostlých v demokratické společnosti, poznamenané politickou korektností a přehnaným humanismem. Vlastně on to není jen problém politiků, ale také všech možných aktivistů, kteří žijí v klamu, že i vrah má svoje práva, přičemž zapomínají, že vrah by měl mít jediné právo, a to právo na spravedlivý proces. Bohužel, v přecitlivělé společnosti mnozí nevidí jako špatného vraha, ale společnost, která nebyla dost ohleduplná k dotyčné lidské bytosti, které pak nezbylo nic jiného než vraždit. Podobným způsobem se staví k menšinám. Omlouvám se, k jedné jediné menšině. Nikde jsem nezaznamenal, že by stejná péče jako o muslimy byla o hinduisty, buddhisty, židy, šintoisty anebo sikhy.

Rakousko, jak uvedl deník iDnes se rozhodlo řešit situaci zavřením několika mešit a potlačováním politického islámu. Mezitím ve Francii, kde vládne stanné právo oznámili, že do konce roku 2019 propustí 450 islámských radikálů. Pustí tedy hlasatele politického islámu do ulic a budou doufat. Zároveň však několik stovek francouzských intelektuálů podepsalo manifest za revizi Koránu, nabádajícího k antisemitismu, za vypuštění násilných veršů a Macron chce laicizovat islám. Prostě hledá se řešení problému, který podle našich „aktivistů“ neexistuje.

Chápu, že politici musí řešit problémy se stále sílící muslimkou komunitou a na jednu stranu chápu, že například pro Německo je těžké jít do konfrontace s Tureckem, vzhledem k turecké komunitě a poznání, že více než Německo německé Turky zajímá sultán Erdogan a ta turecká menšina jsou i voliči, že?

Přitom proč se neřídit osvědčeným? Můj dům, můj hrad? Můj hrad, moje pravidla a pokud se ti to nelíbí, tak zde nemusíš být? Nelze nabízet pohostinství těm, kteří pohrdají hostitelem a chtějí jeho dům změnit podle svých zvyků, bez ohledu na názor hostitele.