Zažila jsem už všelijak hrozné vánoce.
Když jsme se s Martinem vzali, měli jsme první roky všechno zázračné. Vysočanský podnájem bez koupelny, moje mateřská a jeho sociální stýpko, starý moskvič po tátovi, kterému se říkalo bůvol, a především mimino v břiše. A když jsem se vrátila z nákupu s ještě teplým pecnem chleba, nemohla jsem ani uvěřit, jaké máme štěstí.
Vánoce jsme chtěli slavit spolu, bez křiku a pláče. Na Štědrý den jsme objeli příbuzné a kamarády a vyměnili si igelitky, a potom s plným kufrem dárků pospíchali domů. Benzínu jsme kupovali tak málo, že když se rovina naklonila, schoval se do kouta nádrže a bůvol chcípl. Tenkrát se to cestou domů přihodilo na dvou největších křižovatkách, ale pořád to byla spíš sranda. Panikařit jsme začali doma, když se nám nepovedlo otevřít kufr. Museli jsme se vrátit a táta vzal na bůvola sekyru. Nejlepší dárky tenkrát byly od Martinovy babičky: válečné medaile po dědovi, stříbrná tabatěrka, soška prdelatého chlapečka s knihou, ostatní už jsem zapomněla.
Jedny fakt příšerné vánoce jsme měli, když naše holky povyrostly. Babetína vyrobila Ježíškovi podrobný seznam, a když dohořely prskavky, zklamaně komentovala dárky:
„Co je tohle?“ když dostala něco, co nechtěla.
„Jó, to je tohle!“ když našla něco ze seznamu.
Violka nad svými dárečky tiše plakala a Josefína poskakovala kolem:
„Chcete vědět, co se nejmíň líbí mně?“
Musím přiznat, že teď, když jsme všichni dospělí, vánoční atmosféru trochu podléváme. Předloni jsem s Viol i zahulila a bylo to krásný, protože se mi po těle vytvořila ochranná vrstva a vydržela několik hodin, takže jsem ani nevyskakovala z kůže, když Jitka odbíhala od večeře dodělávat dárky.
Letos všechno pěkně odsejpalo, dokud Zděnda nepřivezl mámu. Moc jí to slušelo a byla skvěle naladěná, dopoledne se na ni totiž přijel podívat brácha. Měl prý rok hodně nabitý, od ledna u ní byl potřetí.
Připili jsme si šampaňským, pak snědli rolku s křenem a nalili česnečku. Snad že souznění u stolu panovalo moc velké, zpestřila nám to máma vyprávěním o tom, jak ukrutně to po mně na záchodě smrdí. Usmívali jsme se a odvedli řeč na počasí.
Pak přišel čas řízků obalovaných v kornflejkách a mandlích, a našeho salátu bez majonézy, ze samých zelených věcí, jako jsou okurka, paprika a hrášek. Zdálo se, že se máma soustředí, aby jí řízek nevyskočil z talíře, když vtom najednou vyletěla od stolu a začala prskat. Ať se jí prý okamžitě přestanem posmívat.
„Taky budete jednou starý a nemocný, a to vám nepřeju, aby se k vám někdo takhle choval."
Pak odešla trucovat vedle do pokoje. Šla jsem tam za ní, ale akorát ji to rozčílilo. Dělala jsem z ní blbce, věděla moc dobře, co slyšela. Holky ji nakonec přemohly, Viol ji upusinkovala, jak to dělá milovanejm harantům ve školce, a máma se vrátila k řízku. Dobublávalo to v ní ještě hodinu.
„Přeju vám, holčičky, abyste měly syny!“ volala. „Protože Honzík se ke mně chová s úctou!“
Dárky ode mě se jí nelíbily a taky že nám to řekla. Nejvíc ji potěšil ořechový likér od Babety. Párkrát si dolila a pak se jí teprve začalo na návštěvě líbit.
Potom to bylo ještě dál, o tom se mi už ale psát nechce, protože jsem se z toho včera oklepávala celý den. Do sbírky přibyl další Štědrý den, na který nezapomeneme. A tak to má být.
Jak říká moje kamarádka Zuzka, která v Tibetu bojovala s divokými psy, na cestách jsou nejdůležitější strasti. Asi proto, že když se s nimi perem, natáhne se čas jak guma a žijeme intenzivněji. Taky je potom o čem psát. Jen bych se, kruci, měla naučit, vítat strasti, ve chvíli kdy mě křížkem navštěvují. Mohlo by to být předsevzetí č. 2014.
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Ukrajina zasáhla další ruskou rafinérii, okupační armáda zabíjela v Oděse
Sledujeme online Ruská protivzdušná obrana v noci na středu sestřelila šest dronů nad čtyřmi regiony, informovalo...
Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvacítky požárů, často zbytečně
Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...
Policie v Tbilisi nasadili proti davu plyn i vodním dělo, zadržela 63 lidí
Gruzínská policie a demonstranti se v úterý večer střetli v Tbilisi u sídla parlamentu, který v...
Nejraději měli Češi EU za předsednictví. Vlnu nevole vyvolala migrační krize
Největší nespokojenost s členstvím Česka v Evropské unii byla v době migrační krize. V roce 2016...
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.