Odpusťte mámám

„Tohle není můj kabát,“ Natahuje ruce před sebe a s nedůvěrou si prohlíží rukávy. „Je tvůj. Druhýho takhle mrňavýho v rodině nemáme.“„Nedělej ze mě blbce,“ mračí se. Pak v kapse najde seznam na nákup a posmrkaný kapesník.„Tohle ale jsou moje věci.“„Protože je to tvůj kabát.“„Je to možný?“ zvedá ke mně oči. „Že bych si ho fakt nepamatovala?“Nemá tušení, že jsem občas za její děravou paměť vděčná. 

Když bylo holkám třináct, čtrnáct, zkritizovaly mi každý nákup:
„V tomhle chceš chodit? Dyť je to pro mladý!“
Nemohla jsem se zavděčit. Vnímaly každý falešný tón, sebemenší přetvářku a ženskou fintičku. Obracely oči vsloup, vyměňovaly si otrávené pohledy, byla jsem trapná, trapná, trapná.
Ruka mi ulítla málokdy, zbýval jen křik a vydírání:
„Nedochází ti, co mi tím dáváš najevo, když lžeš, kradeš drobný, chodíš za školu, s ničím nepomůžeš bla bla bla…“
Chyby mojí mámy jsem neopakovala, nadělala jsem dost vlastních.
„Každej je tu s někým, jenom já s matkou,“ řekla mi Babet v kině, když jsem chtěla vědět, proč vypadá tak nešťastně.
Potom jsem přišla o hlasivky a přestala na ně křičet. Pak mi začaly říkat „madr“.
„Madr, nevydírej!“
„Už sis došla pro léky na tlak?“
Od té doby, co uznala, že se beze mě neobejde, oslovuje mě Vrchní veliteli.
„Mami,“ nutím ji, aby se mi podívala do očí. „Došla sis pro ty léky?“
Krčí rameny a já jsem přísná, nejkrutější:
„Víš, že tě klepne pepka, když je nebudeš brát.“
„Hele, nevyhrožuj, milá zlatá,“ vzmůže se na chabou obranu.
„Když na tebe nic jinýho neplatí.“
„Co povídáš?“ nakláním se, abych zachytila její mumlání.
„Tak ať mě klepne,“ opakuje trucovitě. „Aspoň budeš mít pokoj.“
„Jak můžeš vědět, že bude pokoj?“ musím dál dorážet. „Co když tě klepne a zůstaneš osm let ležet jako teta Zdena?“
Konečně se zasměje. „To vědět nemůžu,“ připouští. „Tak já si pro ty prášky zajdu.“
Možná je to tím, že holky jsou na sebe jako psi, nic jedna druhé neprominou. Všímají si detailů, které chlap přehlídne, a hlavně mají pamatováka:
„Víš, co mi řekla pětasedmdesátým? Pamatuju si to, jako by to bylo včera.“
Některé rány čas nezahojí. A kdyby přece chtěl, přisypeme do nich sůl, jinak by nás nikdo nelitoval.
„Všimla sis, jak ho má vycvičenýho? Ten chudák jí pere i spodní kalhotky.“
Když je to naopak, plácají ho kluci po ramenou, že si to uměl doma zařídit.
„Děti mu hodila na krk a odjela se válet na tejden k moři. To prostě nepochopíš.“
Mezi holkama totiž platí, že když něco neděláme stejně, nutně to jedna z nás musí dělat blbě.
„To já bych nikdy!“ 
Takže to nemůže být správně.
„Já jí to prostě nemůžu zapomenout.“
„Utekla za války ze Slovenskýho štátu,“ připomínám. „Kolik ti tenkrát bylo – měsíc, dva? Bydlela s váma v  suterénu, kde pobíhaly krysy.“
„To už si dneska nikdo neumí představit,“ kývá.
„Nechápu, jak to se třema dětma zvládla. Váš táta se zatím upíjel na Slovensku, ani korunu od něj neviděla, a přesto vás dokázala uživit."
„Neuměla hospodařit,“ žaluje. „Dva dny po vejplatě jsme vždycky měly pré, to byly řízečky, to byly buchty maštěný sádlem. A zbytek měsíce jsme sušily hubu. Vyprávěla jsem ti, jak mě posílala půjčovat peníze po sousedech?“
To se ví, že mi to vyprávěla.
„Dědu podváděla ještě za jeho života,“ chvěje se jí brada rozhořčením.
„Odpusť jí to, mámo,“ přemlouvám. „Dědu si vzala v padesáti, a on jí pak deset let umíral na rakovinu. Co s ním asi měla za život?“
„Vy jste nic takovýho nezažili.“
Děravou pamětí dávno propadlo, co si zapamatovat nechtěla.
Že celý život měla radši bráchu. Že její vydírání na sebe vzalo podobu srdeční vady. Kolikrát nás s mokrým ručníkem na hrudníku nutila přísahat, že už nebudeme zlobit, jinak ji zabijeme. Tátu by nikdy nepodvedla, zato se s ním každou sobotu rozváděla. Teď zatvrzele vrtí hlavou, a ani dvacet let po smrti babičce nepromine.
„Tebe je občas taky dost,“ odsekla Viol, když jsem předloni o vánocích pomlouvala jejich tátu.
Nevím, proč jsem si myslela, že si toho nevšimly.
„Dělám, co můžu,“ rozbrečela jsem se. „Já to prostě líp neumím.“
Nezbývá mi než doufat, že budu mít kliku jako moje máma.
Protože jí dcera konečně odpustila.

Autor: Markéta Schneiderová | pátek 28.12.2012 11:43 | karma článku: 19,20 | přečteno: 1160x
  • Další články autora

Markéta Schneiderová

Bibliobus 1

Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.

23.10.2014 v 17:20 | Karma: 15,22 | Přečteno: 428x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.

S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.

28.7.2014 v 14:47 | Karma: 23,31 | Přečteno: 1247x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Tak jsme mu zase napsaly:

„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.

6.7.2014 v 20:55 | Karma: 15,53 | Přečteno: 681x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Tentokrát o stromech

protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.

10.4.2014 v 21:10 | Karma: 12,15 | Přečteno: 419x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Venku už zas všechno pučí

„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.

6.3.2014 v 11:35 | Karma: 14,70 | Přečteno: 626x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Role digitálních služeb České televize bude posilovat, říká její nový ředitel

1. května 2024

Jan Souček stojí od října v čele veřejnoprávní televize. V kandidátském projektu uvedl mimo jiné...

Newyorská policie zasahovala na Kolumbijské univerzitě. Vyhnala demonstranty

1. května 2024  7:08

Newyorská policie vyklidila v noci na středu budovu Kolumbijské univerzity, kde se před tím...

Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU

1. května 2024

Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...

Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

1. května 2024

Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...

Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit

Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...

  • Počet článků 75
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1125x
Stále ještě platí, že autorka má plný sklep knih, které sama sepsala a vydala vlastním nákladem.
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.