Evropo, máme strach ....

"Evropo, máme strach!" takhle nějak by mohla začínat nejedna řeč nějakého uprchlíka, běžence nebo emigranta. "Evropo, máme strach!" takle nějak by mohla začínat řeč nejednoho Evropana.

Hrne se to na mne ze všech stran, z televize, internetu i novin. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, jakoby se mě to netýkalo, šlo mimo mě ... dneska mě, ty samé zprávy, znepokojují.

Přiznám se, jsem  pokrytec. Válečný konflikt v Sýrii se mě moc netýkal, matně tuším jak začal a proč, nevím jak skončí a kdy, prostě to bylo daleko ...

První zprávy jsem nějak pustila z hlavy, pár emigrantů sem, jiní do Německa, obrázky dětí, kterých mi je líto a žen, které brání děti útěkem z války. Asi bych jako matka nebyla jiná. A pak najednou BUM, všude toho bylo plno, možná jsem zaspala tu plýživou dobu.

V televizi mi ukazují záběr z táborů, které jsou zřizovány po celé Evropě, Evrposká Unie odsouhlasila kvóty pro příjem utečenců, v televizi běží dokument o tom, jak to mají v Sýrii těžké.  ČT učí děti, jak se chovat k uprchlíkům, Maďarsko staví plot na hranicích, uprchlíci se bouří, vyrábí si z nudy zbraně, apod ...

Žít v jakémkoliv válečném konfliktu musí být něco hrozného, pro mne, těžko uvěřitelnéhé, něco co nechce nikdo zažít. Nedivím se těm lidem, že sbalí pár nejnutnějších věcí do ranečku a vydají se na často nebezpečnout cestu do bezpečí, do světa, kde jim nic nehrozí. Věřím, že to chce spoustu odvahy a odhodlání ... vidím obrázky v TV, kde mi ukazují děti, které musí spát na nádraží, ženy, které jsou šťastné, že jsou v bezpečí, muže, kteří se s láskou objímají ... přišlo mi nějak rozumné, že by se o ně svět měl postarat ...

Dneska vidím i jiné obrázky, muži, kteří boří záterasy na hranicích. Muži, kteří znásilňují ženy v táborech. Nenávistné nápisy na trikách utečenců. Protesty, protože chtějí mobily, stravu bez vepřového, vynucování si podpory .... a začínám se bát ....

Ano, jsem pro, že lidem ve válečné zóně by se mělo pomoci, jsem pro poslat do Sýrii vojenské jednotky, humanitární pomoc, jídlo, léky, stany, prostě cokoliv co by jim ulehčilo žití a pomohlo vyřešit situaci. Dokonce si dovedu představit, že by se na to udělala veřejná sbírka, něco by přispěla vláda, Evropská Unie. Myslím, že je dost lidí, kteří by dokázali vymyslet plán, který by fungoval.

Myslím si, že Evropská Unie, stejně jako já, zaspala tu plíživou dobu. Najednou jsou jich tu tisíce a není čas na to zjišťovat a přemýšlet jak řešit počátek. A tak zřizuje kvóty, tváří se, že všechno je sluníčkové, že všechno zvládne, Evropu obohatí o novou kulturu, bude víc pracujících a tím pádem i peněz a vlastně se zase tak nic hrozného neděje. Celý tenhle pohled dokreslují někteří naši politici, neziskové organizace a média ....

Čím víc se mi snaží ukázat, že se nic neděje, tím větší mám strach, že to skončí jedním velikým průšvihem, který odneseme všichni ....

***************

PS: celé je to nějaké neuspořádané, nejasné, skoro se nebojím říct, že bez hlavy a paty ...

stejně jako myšlenky, které se mi honí hlavou ....