Vítěztví nad světem? Vítězství sám nad sebou!

Bohoslužby na 13. 5. 2012 Biblická čtení: Skutky 10,44–48; 1. Janův 5,1–6; Jan 15,9–17 Sestry a bratři, Tento týden jsme si opět připomenuli výročí konce druhé světové války, vítězství nad fašismem. Kvůli ctižádosti, pomstychtivosti a sobectví několika mocných zemřeli desítky miliónů nevinných lidí. Asi nedokážeme do důsledku pochopit, co se vlastně stalo. Z toho, co se stalo v této válce a v celém dvacátém století poznáváme, že zlo, zosobněné v Bibli pojmy jako ďábel, nebo satan je ještě hrůznější a rozsáhlejší, než si lidé do té doby dokázali představit. Někteří z vás tu dobu ještě pamatují. Pro mne jako člověka, který vyrůstal v dostatku a míru je zase poněkud jiné o tom mluvit. Když jsem se díval na jeden z dokumentů o konci druhé války a o tom, co se dělo po ní, zaujal mě jeden důležitý moment. Jedním z faktorů, které podstatně přispěly k rozpoutání války, byla touha po pomstě za to, jaké ponižující a vyčerpávající podmínky uvalili vítězové na Německo po první světové válce. V roce 1945 to bylo jinak. Konal se soud s válečnými zločinci. Došlo bohužel i k mnohým bezprávím. Vítězové se ale poučili. Následoval plán hospodářské pomoci a obnovy válkou zničené Evropy. Zrodil se plán hlubší spolupráce evropských národů. Do tohoto plánu bylo zapojeno i Německo. Stalo se to i přesto, že z německé půdy vzešly dvě hrůzné války. Německý národ se ve velké většině nechal strhnout zvrhlou ideologií včetně většiny křesťanů, jeho příslušníci spáchali ty nejodpornější zločiny, které se vymykají lidské představivosti. Německo a jeho spojenci byli poraženi vojensky. Skutečným vítězstvím, které přineslo národům trpícím po staletí rivalitou, válkami mír a prosperitu bylo právě toto rozhodnutí – tváří v tvář tomu, co se stalo, upustit od msty, snaha budovat mosty porozumění, spolupráce. A není náhodou, že politici, kteří k tomuto přispěli, byli aktivní křesťané. Je to názorným příkladem toho, co píše autor prvního listu Janova: „A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“ Svět v tomto případě znamená ta část stvoření, ty síly, vše, co se protiví Bohu. Ten, kdo věří, že v Ježíši Kristu zjevil Bůh podstatu, smysl života, ten přemáhá, to, co nás, jako Boží stvoření ničí - zlobu, sobectví, závist. Bůh totiž v Ježíši Kristu přikazuje především: „ … abyste jeden druhého milovali.“ A z jiných míst Písma svatého víme, že se tato láska týká i nepřátel, i těch, kdo nás nenávidí a ubližují nám. Je to láska, která se neprojevuje city, ale činy. Můžeme k někomu cítit oprávněně odpor, kvůli vlastnímu bezpečí se od něj držet dál. Je ale potřeba jednat v zájmu pokoje a pomoci v největší možné míře. Tak se přetne ten zhoubný koloběh pomsty, odplaty, křivd. Zlo ztratí svoji moc. U Ježíše šla láska a ž tak daleko, že položil svůj život. Zůstávejme tedy v Boží lásce, která se zjevila v Ježíši z Nazareta. Máme nést ovoce tohoto vztahu – lásku přemáhající svět. Svět – tedy ty špatné a nevěřící kolem nás? Ne, především to špatné a sobecké v nás samotných. A potom můžeme přemoci to, co ničí vztahy s lidmi kole nás. Toto ovoce zůstává – činná nesobecká láska zůstává – natrvalo mění naše společenstva. Ježíš také mluví o tom, že nám Otec dá, oč bychom prosili v jeho jménu. Jméno v Bibli znamená program. A programem, přikázáním Božím je především láska. Mám zkušenost, že Bůh plní modlitby, které vedou k tomu, abychom budovali láskyplné vztahy s našimi bližními, dokázali odpouštět a překonávat vše, co nás rozděluje. Dnes také slavíme jeden významný svátek – Svátek matek. Zrození nového života je zázrak, nad kterým můžeme stále žasnout a chválit Hospodina. A maminky, ženy, ta lepší a něžnější polovina lidstva je tím, kde se tento zázrak děje. V tomto svátku si také připomínáme, že mateřství znamená také a především oběť, projevující se nezištnou a nesobeckou láskou – to je také názorný příklad naplnění Božího přikázání lásky. Zůstávejme v Boží lásce. Upřímně a s důvěrou Bohu přinášejme vše, co nám brání ctít jej, plnit jeho přikázání lásky. Přináší t radost. Radost z vědomí, že nejsme s, že nás Bůh doprovází. Přináší to i radost z proměněných vtahů s našimi bližními. Amen