Překvapivé povolání . nikdo není bezvýznamný.

Kázání na 18. 1. 2015

Biblická čtení: 1. Samuelova 3, 3b-10.19; 1. Korintským 6, 12 - 20; Jan 1, 43 - 51

Sestry a bratři,

            v dnešním starozákonním a evangelijním čtení jsme vyslechli příběhy o tom, jak si Bůh povolává své služebníky.

            Elí, Hospodinův kněz nebyl schopen zaručit pokračování služby Hospodinu ve svých synech. Proto si Hospodin povolává Samuela, syna Chany, vymodlené dítě.

            V tichu, když to nikdo nečeká, zavolá znenadání Bůh Samuela. Ten neví, co se děje. Proto jde za Elim. Ten mu po třetím Hospodinově zavolání sdělí, že ho volá Hospodin.

            Tady je vidět jedna důležitá skutečnost. Hospodin si používá Eliho. Ten je nedokonalý, selhal ve výchově svých synů. Ale je potřebný. A tak je to i v církvi samotné. Bůh si povolává lidi, aby šli jeho cestou. A používá si své všelijak nedokonalé služebníky, aby tyto nové následovníky doprovázeli, aby jim ukazovali cestu. Jak říká apoštol Pavel:  Tento poklad máme v nádobách hliněných. Není to z nás.

            A i evangelijní oddíl mluví o povolání Božích služebníků. Ježíš si na počátku svého působení povolává své učedníky. Ježíš jde do Galileje. Ta sama o sobě nemněla v těch dobách mezi zbožnými židy moc dobrou pověst. Ale Bůh, který v Ježíši působil, si povolává své učedníky z různých končin. Není zatížen lidskými předsudky.

 A ten první jmenovaný Filip, hned po první výzvě jde. Filip ihned začíná pro Boha pracovat. Vyhledá Natanaela a svědčí mu. Ovšem Natanael je přemýšlivý hledající člověk. Říká si -Co může vzejít dobrého z Nazareta. Nazaret tehdy asi i v jinak ne příliš oblíbené Galileji neměl moc dobrou pověst. Filip mu ale říká -pojď a přesvědč se. A Natanael nakonec zjistí, že v Ježíši působí Bůh, který jej dobře zná. Poznává, že se setkal s někým, kdo jej zná, kdo mu rozumí, kdo má pochopení pro jeho otázky, pro jeho upřímnost.

            Oba dva dnešní texty, jak ten starozákonní, tak i evangelijní nám mají mnoho co říci do našeho života s Bohem. Bůh nás povolává, volá, často znenadání, v tichu, když to nečekáme. Jak vidíme v případě natanaela je to pro nás nepochopitelné, nepravděpodobné.

Boží volání přichází často z míst, odkud bychom to nečekali. Bůh nedá na lidské představy a očekávání. Používá si, koho chce. Tak jako v případě Samuelově cesta vede skrze všelijak nedokonalé lidi v církvi. Ti jsou potřební, bez nich se neobejdeme.

            Můžeme se podobně jako Natanael ptát. Bůh má rád ty, kdo ho upřímně hledají. Nejsou mu nepříjemné žádné naše zvídavé pochybovačné otázky. Ne, víra a pochybnost jsou rodné sestry. Ba dokonce se dá říci, že víra se skrze pochybnosti tříbí, roste, prohlubuje se.

            Když se přeneseme přes tu nepravděpodobnost míst a lidí, skrze které nás Bůh volá, když se nepohoršujeme nad církví a její nedokonalostí, potom můžeme podobně jako Natanael poznat, že nás volá někdo, kdo nás velice dobře zná, kdo je nám blíže, než my sami sobě. I nám je řečeno -Pojď a přesvědč se, a přesvědčuje se stále znova. Neboj se klást si otázky.

            Ježíš říká Filipovy - uvidíš věci daleko větší -Tak je to i s námi. Ten, kdo jde za Bohem zjeveným v Ježíši z Nazareta, kdo se ptá, nepohoršuje se nad vnější nepravděpodobností a nedokonalostí, ten může poznat a zažít věci nad očekávání veliké, překvapující. Dozví se tak důležité a hluboké věci o sobě i o světě kolem.

 Jsou to však často věci niterné, stěží sdělitelné. I v tomto případě platí, že druhým máme říci na otázku -co z té vaší víry a církve může vzejít dobrého - odpověď - pojď a přesvědč se.

 Amen