Postní kázání - poušť a ráj v našich životech.

Kázání na 9. 3. 2014 Biblická čtení: Genesis 2, 15 - 17. 3, 1 - 7; Římanům 5, 12 - 19; Matouš 4, 1 - 11 sestry a bratři, ve dvou protikladných a zásadně odlišných prostředích se odehrávají dnešní starozákonní a dnešní evangelijní příběh. Ten kontrast je důležitý. Protože ty příběhy, o kterých zde čteme, jsou velice zásadní. Představují vlastně to, co během života prožívá každý z nás, bez rozdílu. Ten první představuje cestu k životnímu pádu. Ten druhý cestu záchrany. Ve starozákonním oddíle čteme o nádherné, harmonické rajské zahradou. Všude plno krásných stromů. Je možno si natrhat nádherné ovoce a jíst. Adam a Eva, první lidé si mohou bezstarostně žít, v ničem nemají nedostatek. V evangeliu nás evangelista Matouš přivádí do naprosto odlišného prostředí. Vyprahlá suchá, prázdná poušť. A v ní na rozdíl od Adama a Evy, kterým nic nescházelo, stojí hladový, osamocený Ježíš. A v obou příbězích se ozývá hlas pokušitele, hlas zla. Nevíme, kde se tam bere. Prostě tam je a je potřeba to vzít na vědomí. V obou případech hlas zla falšuje to, co říká Bůh. „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“, říká had, symbol zla. Jinak řečeno- Takže ten Bůh Vás tak hrozně omezuje. A žena mu na to, lidově řečeno, skočí. Ne, jde jen o jeden strom, opravuje hada. Ale hned podobě jako had překrucuje to, co říká Bůh. K Božímu příkazu přidá, že se toho stromu nesmí dotýkat. A had jí namlouvá -nezemřete, budete jako Bůh. A co se stalo, když ho žena poslechla- poznala skutečnost- Ale ne, že by najednou byla Bohu rovna. Spolu s Adamem poznali, že jsou nazí. A ta nahota zde symbolizuje ubohost, nemohoucnost. Ježíš naproti tomu je na poušti, sám a hladový. Zatímco prostředí rajské zahrady je synonymem dostatku a harmonie, Ježíšovi chybí vše. Je sám, hladový, žíznivý. I k němu přichází pokušitel. Takže ty jsi ten Syn Boží? Tak proč se podle toho nezařídíš. Pomož si. Jsi Boží Syn. Tak se najez, mysli především na sebe. Ježíš říká ne, to není v životě to nejdůležitější. Tím citátem z knihy deuteronomium ukazuje, že to nejdůležitější je najít skutečný smysl života být věrný cestě, kterou mi Bůh ukazuje. V druhém pokušení Ježíš odmítá Boha zapřáhnout do plánů, které by byly sobecké. Ne, Bůh tu není, aby uskutečňoval naše plány, přinesl nám slávu, popularitu. No a v tom třetím Ježíš odmítá spolčení se se zlem kvůli majetku a moci. Jak často v dějinách v tomto chybovala i církev V pokušení v ráji i na poušti vidíme, jak je snadné je překroutit i samotné Písmo svaté. Jak nás mohou k nesprávným řešením přivést i věci zdánlivě bezproblémové. Eva podlehla. Podlehl i Adam. Ten příběh ukazuje na vinu mužů i žen stejně. Vidíme tady touhu u lidstva stále přítomnou - mít víc, být stále nespokojený, zaujímat stále významněšjší a významnější postavení. Ovšem Adam s Evou nic víc nemohli dosáhnout. Výsledek byl pád. A Stejně je to i lidstvem. Když lidé nemají na paměti, kým jsou, že mají být za co vděčni, chtějí shodit to, o čem si myslí, že je omezuje, následuje drsné prohlédnutí, vystřízlivění. Na nápravu bývá pozdě. Kdykoliv slyším o pádu nějakého politika kvůli korupci, říkám si: „ Co tomu člověku scházelo?“ Ježíš se naproti tomu staví k pokušení falšovat své poslání, sklouznout k službě sobě sama, k jednoduchým, okamžitým řešením. Setrvává v tom, co mu bylo dáno od Pána. Zatímco Adama s Evou sytí selhali, on hladový a sám odolal. Brání se sobectví, mesiášství bez oběti, slávě, kariéře, která by sloužila jen jemu. Přijímá kříž, hledá Boží vůli. Výsledek je ten, že mu Bůh přichází na pomoc. Čteme, že andělé ho obsluhovali. Tak tomu v životě bývá. Ten, kdo nevnímá, co mu bylo dáno, za co může být vděčen, jaké je jeho místo v životě, chce víc, ten se dočká pádu, krutého vystřízlivění. Cesta záchrany života v jeho smysluplnosti vede přes zápas s pokušením vydat se cestou jednouchých, zdánlivě smysluplných řešení, které vedou k okamžitému uspokojení bez ohledu na následky pro druhé, bez ohledu na následky v budoucnosti. Ježíš zvolil věrnost svému poslání, odmítl falšování Božího slova ve svůj prospěch. Bůh mu prokázal vzápětí svoji přítomnost. Jeho věrnost nám ukázala cestu ke svobodě života Božích dětí, svobodě i od sebe sama. Vydejme se po této cestě. I když je to cesta kříže. Jejím výsledkem je opravdové štěstí bez neštěstí druhých. Cesta okamžitých řešení, ve stylu ber pro sebe co nejvíc, ovládej stále víc, vede k trpkému vystřízlivění. Amen