O důležitosti těch nejposlednějších

Kázání na 20. 9. 2015

Biblická čtení:Jeremjáš 1,18 - 20; Jakub 3, 16 - 4,3.7-8; Marek 9, 30 - 37

Sestry a bratři,

v dnešním evangelijním oddíle se dozvídáme zase o jednom typickém nedorozumění mezi Pánem Ježíšem a jeho učedníky. Opět jim ukazuje, že to, co je jejich cílem a to, co má na mysli Ježíš je opačné. Učedníkům jde o kariéru, o to, aby byli prostě někdo. Ježíš však přináší učedníkům poznání, že už někým jsou. A jde mu to o to, aby se lidé osvobodili ode všech falešných představ osobě, od toho, co jim brání stát nevděčným, svobodným a radostným člověkem.

            Jak toho dosáhnout. Ježíš to ukazuje učedníkům tím, že doprostřed staví a obejme dítě. V dnešní době, u nás jsou děti rozmazlovány a milovány. Mají doslova, na co si vzpomenou. Tehdy byl vztah k dětem chladný. Děti byly na posledním místě. Zabývat se někým tak bezvýznamným se nepovažovalo za hodné ctihodného váženého člověka. Znamená to, že i vy sami jste nekonečně důležití a významní.

            Ježíš tím, že přijme, obejme a do středu postaví dítě, vlastně říká: „Nemusíte usilovat o pozornost, kariéru, ctihodnost, uznání. Buďte služebníky druhých. Ukazujte jim, i těm nejbezvýznamnějším, že jsou důležití, milováni.“ Ukazujte druhým, že o ně někdo stojí. To vám přinese mnohem větší uspokojení. Tak budete mnohem a mnohem platnější a užitečnější, než když se budete snažit o to, aby vás lidé ctili a přijímali.

Jak jsem jednou četl - tvář Boží je totožná s tváří bližního vedle tebe. Tam, kde se lidé v lásce setkávají, tam se děje Bůh, tam je Bůh přítomen.

            Takovýto postoj je zdrojem svobody. Je výbornou prevencí proti sporům, hádkám, jak o tom píše Jakub. Píše o vášních, o tom, že člověk po něčem touží, prahne a myslí si, že bude šťastný teprve, až to dostane. A potom, až se to stane, výsledkem je možná chvilkové štěstí, po kterém opět přijde prázdnota. Jak Jakub píše - lidé prosí, ale špatně. Mají prosit ne o věci, či splnění cílů, ale o moudrost. A ne o moudrost tohoto světa, která spočívá v tom, jak překonat konkurenci, porazit druhé, získat co nejvíc za každou cenu. Jde o svobodu vděčnost.

            Svoboda a vděčnost. Postoj, kdysi nemusíme před našimi bližními na nic hrát. Můžeme odhodit předsudky, přetvářku a přijmout druhé jako bližní, ve kterých se setkáváme s Bohem. A protože vědomí nepodmíněné Boží lásky nás osvobozuje od strachu před vlastními nedostatky, chybami, protože nás Boží duch učí přijmout je, neděsit se z nich, potom můžeme být mírumilovní a ochotní nechat se přesvědčit.

            Jak píše Jakub na konci dnešního oddílu - přibližte se k Bohu. V jeho lásce se můžete v klidu a bez rozpaků podívat na své nedostatky, omezenost a přijmout ji, být si toho všeho vědomi. A potom od vás uteče ďábel. Nemusíme si po tímto pojmem představovat  nějakého skřeta s rohy. Potom se můžete osvobodit od strachu ze sebe sama, od závisti, zranění, konfliktů, obav.

            Být smířlivý, mírumilovný, nechat se přesvědčit? Není to nebezpečné? Člověk se tak dává všanc. Možná ano. Co je, ale opravdu velmi nebezpečné je soupeřit s druhými, v domnělé sebeobraně útočit. To má na mysli Jeremiáš. Zažil toho dost a dost. Ale raději svůj spor dává Hospodinu. Je to lepší, než roztáčet kolotoč sporů, hádek, odplaty.

            Sestry a bratři, Bůh naskrze evangelium nabízí uvědomění si vlastní hodnoty a jeho nepodmíněné lásky, uvědomění si toho, co všechno máme, zázračnosti faktu naší existence při všem našich chybách a nedostatcích. Tak potom díky vnitřní proměně můžeme přijmout druhé takové jací jsou a přinášet jim svobodu přijetí, pomáhat jim nést břemena. A máme tu úžasnou možnost bolest, zklamání přinést Bohu na modlitbách, aby to nezatěžovalo naše vztahy. přibližte se k Bohu a přiblíží se k Vám.

 Amen