Není mesiáš jako mesiáš

Kázání na 24. 8. 2014 Biblická čtení: Izajáš 51, 1 - 6; Římanům 12, 1 - 8; Matouš 16,13 - 20 Sestry a bratři, dnešní evangelijní oddíl představuje jakýsi vrchol, zlom v celé stavbě evangelia podle Matouše. V předchozích oddílech je možno číst o Ježíšových činech, zázracích, které byly znameními označujícími, že v Ježíši koná Bůh. A nyní po tom všem Ježíš klade otázku-za koho jej považují lidé a za koho jej považují jeho vlastní učedníci. Po tomto oddíle již stavba evangelia směřuje k svědectví o nepochopení a odmítnutí Ježíše a vše vrcholí pašijemi a vzkříšením. Na Ježíšovu otázku odpovídají učedníci, že jej lidé jej považují za toho, ve kterém se vrátil jeden z proroků. Za učedníky odpovídá Petr. Říká: „ Ty jsi mesiáš, syn Boha živého.“ Petr v Ježíši rozpoznává toho, ve kterém se Bůh samotný sklonil ke svému lidu, aby jej zachránil, spasil. To je výklad slova mesiáš, zachránce. Syn Boha živého, to je ten, který je s živým, skutečným Bohem plně v souladu. Ježíš blahoslaví Petra za tuto odpověď. To mu zjevil sám Bůh. A jak vysvětlit Ježíšova slova o skále? Odpoutejme se od všech frází a klišé, která se na toto evangelijní místo v průběhu staletí nabalila. Jde tady o poznání, že v Ježíšovy, v jeho příběhu se zjevuje samotný Hospodin, pravá podstata života, můžeme říci - pravá podstata lidství. A pokud toto přijmeme, může se budovat církev. Ale neomezujme se jen na setkávání lidí v kostele. Slovo církev znamená shromáždění, nebo také společenství. Když přijme to, co se nám zvěstuje v Ježíšově učení, je to základ nejen pro církev, ale obecně pro naše mezilidské vztahy. A je to pevný základ, který se dá přirovnat ke skále. Ježíš tam mluví o klíčích. Můžeme to parafrázovat - hodnoty a principy, které Ježíšovo evangelium zjevuje, jsou opravdu klíčového lidský život. Proč Ježíš učedníkům zakazuje, aby druhým říkali, že Ježíš je mesiáš? Je to proto, že lidé měli v té době o náplni činnosti mesiáše úplně jiné představy, než jaké byla skutečná náplň mesiášství u Ježíše. Podle těchto představ měl být mesiáš, zachránce mocný vládce, bohatýr, osvícený diktátor, který zatočí se všemi protivníky a nastane mír, blahobyt. V kolika obměnách se tyto mylné představy znova a znova objevují. Kolikrát snaha po naplnění toho snu přinesla lidstvu nezměrné utrpení. A hned v následujícím oddíle čteme o tom, že Ježíšův zákaz zvěstovat jej jako mesiáše byl opodstatněný. Ukazuje, že samotný Petr nepochopil podstatu Ježíšova díla. Po té, co Ježíš zvěstuje učedníkům poprvé, že bude trpět, Petr mu to vymlouvá. A v kontrastu k blahoslavenství a slovech o skále, jej Ježíš nazývá satanem, protivníkem. A o něco dál v evangeliu můžeme číst o tom, že se učedníci hádají o vedoucí místa, až Ježíš nastolí svoji vládu. Takže Ježíšovi nebližší se k němu velice hlásí. Ježíš to oceňuje. Ukáže se ale, že ve skutečnosti Ježíše vůbec nepochopili a jak víme, ve chvíli nejtěžší jej opustí. A co mi, za koho Ježíše považujeme? Za Pána, spasitele, zachránce, vykupitele? To je pěkné, důležité. Ale abychom neměli o tom, co to pro nás má znamenat mylné představy, mohou nám jako komentář posloužit dnešní další biblické oddíly. V epištole Římanům to Pavel velice dobře vystihuje. Sami sebe, obětovat, dávat, to je pravé následování a pochopení Ježíšova díla. Nepřizpůsobovat se tomuto věku, tomu co se nám předkládá ve sdělovacích prostředcích jako módní žádané, atraktivní. Je potřeba stále znova a znova zápasit o pochopení, co je skutečně dobré. A jak říkám skoro v každém kázání, být vděčný za to co mám, čeho se mi dostalo a tím sloužit, sloužit s radostí a dávat z radostí z toho, že můžu obdarovávat, protože sám jsem byl obdarován. A ten starozákonní oddíl nás upomíná na příklad Abrahama a Sáry, kteří věřili Hospodinovým zaslíbením, i když se zdála tak nepravděpodobná. I nám zní zaslíbení z proroka Izajáše, ten ukazuje na to, že vše pomíjí. Naproti tomu stojí Hospodinovo slovo: „ Ale má spása tu bude věčně, má spravedlnost neztroskotá.“ Amen