těžko bychom hledali beznadějnější situaci člověka, než v jaké byl malomocný z dnešního příběhu. Malomocný nesměl chodit do společnosti druhých. Musel se zdržovat odděleně od ostatních lidí. Byl vyloučen z bohoslužby. Byl vlastně pro druhé lidi už mrtvý. Avšak ani v takovéto situaci neztrácí naději. I když ho ostatní lidé odepsali, i když by se měl držet někde daleko od ostatních, snaží se jednat. Když k němu dolehne zvěst o Ježíši, jde za ním a na kolenou jej prosí:“ Chceš - li, můžeš mě očistit.“ A Ježíš udělá věc, která se naprosto příčí tehdejším zásadám, zákonům. On se slitoval nad malomocným. Už to není vůbec samozřejmé. Podle tehdejších představ bylo malomocenství trestem za hříchy, nemocný si za svoji nemoc mohl sám.
Kázání na 15. 2. 2015
Biblická čtení: 2. Královská 5, 1 -14; 1 Korintským 9, 24 - 27; Marek 1, 40-45
sestry a bratři,
těžko bychom hledali beznadějnější situaci člověka, než v jaké byl malomocný z dnešního příběhu. Malomocný nesměl chodit do společnosti druhých. Musel se zdržovat odděleně od ostatních lidí. Byl vyloučen z bohoslužby. Byl vlastně pro druhé lidi už mrtvý.
Avšak ani v takovéto situaci neztrácí naději. I když ho ostatní lidé odepsali, i když by se měl držet někde daleko od ostatních, snaží se jednat. Když k němu dolehne zvěst o Ježíši, jde za ním a na kolenou jej prosí:“ Chceš - li, můžeš mě očistit.“ A Ježíš udělá věc, která se naprosto příčí tehdejším zásadám, zákonům. On se slitoval nad malomocným. Už to není vůbec samozřejmé. Podle tehdejších představ bylo malomocenství trestem za hříchy, nemocný si za svoji nemoc mohl sám. Proto s takovými to lidmi nemělo jejich okolí slitování. Neviděli pro to důvod.
Ale nejen to, Ježíš se toho člověka dotýká. On se dotýká někoho, kdo se k ostatním lidem ani nesměl přiblížit. On se dotýká malomocného, i když se tím vlastně sám stává nečistým. Ježíš se dotýká ubohého člověka v nouzi a nehledí na nákazu.
Ježíšovi prostě nejde o to, jestli ten, kdo k němu přichází je či není hoden jeho péče, jestli tím překročí nějaký zákaz či příkaz. Jemu jde o konkrétního člověka v jeho nouzi.
Čteme, že malomocenství se hned po té, co se Ježíš onoho člověka dotkl, ztratilo. A Ježíš posílá onoho člověka, aby hned udělal co je potřeba – ukaž se kněžím – dej najevo, že jsi zdráv a začni žít. Zakazuje mu, aby o něm něco říkal. Ježíš nechce být za divotvůrce, jeho poslání je jiné. Není mu to ale nic platné. Jeho sláva se rozšíří a Ježíš se raději toulá pustinou.
My a malomocenství? U nás bylo vymíceno. Dá se dobře léčit antibiotiky. Nás dnes hubí jiné nemoci. Lidé se dnes u nás, přes všechny obtíže a nezaměstnanost mají lépe než kdy dřív. Máme lékařskou péči na světové úrovni. Vymíráme ale. Manželství se rozpadají. Lidé ztrácejí své zdraví, vztahy v honbě za lecčím, co se nakonec ukáže jako pomíjející a zbytečné, jímá je strach. Mnohý člověk má pocit, že už to jiné nebude, rezignuje a život se pro něj stává více či méně pohodlnou čekárnou na smrt. Pokud ale s pokorou přijdeme k Bohu, on nás může očistit jako Ježíš malomocného, od toho, co nás vnitřně rozežírá. Malomocný přišel a na kolenou prosil. Uvědomoval si, že na nic nemá nárok. A tak když mi v pokoře, vědomi si své nedostatečnosti Boha požádáme, aby neočistil od toho, co sužuje náš život, on to udělá. Buď čist, řekl Ježíš malomocnému. Buď čist, zbav se své zaslepenosti, pýchy, sebestřednosti a sobectví. Máš tu možnost, já ti otvírám pro to vše oči – ta k nám přistupuje Bůh.
Ta pokora, se kterou k Ježíši malomocný přistupuje, je důležitá. V dnešním starozákonním čtení jsme četli o Naamanovi, veliteli syrského vojska. Ten si představoval, že ho Elíša bude uzdravovat podle jeho vlastních představ. Ne musel pokorně poslechnout radu malého děvčátka, které bylo ničím. Musel také pokorně poslechnout a umýt se v potoce. Pak byl zdarma uzdraven. A tak i my musíme bez předstírání, takový jací jsme předstoupit v pokoře před Boha a v důvěře ho poprosit, aby nás očistil. A už ten proces, kdy si uvědomujeme, kdo jsme, jací jsme a že nemáme na nic nárok je blahodárný a uzdravující.
Všechny domnělé zdroje uspokojení, vše v co jsme marně doufali, na co jsme pošetile spoléhali, se hroutí a zůstává poznání vlastní malosti, nepatrnosti, nedokonalosti a na druhé straně osvobozující poznání nepodmíněné Boží lásky a zázračnosti života. A tak jsme očištěni.
Jsme očištěni, osvobozeni k radosti a vděčnosti bez toho, abychom zarmucovali druhé.
Sestry a bratři, jeden kazatel, když kázal na tento text, vyzdvihl tam, jak nepravděpodobné a překračující pravidla tam vše je. A tak i my se můžeme odvažovat překračovat to, co se nám zdá jak pravděpodobné rozumné a zdánlivě pošetile, pokorně ale neodbytně můžeme předstupovat v pokoře před Boha upřímně, takoví, jací jsme. A on nás může očistit.
Amen
