Na úzké cestě

Kázání na 23. 8. 2015

Biblická čtení: Jozue 24, 1 – 2.14 – 18; Efezským 6, 10 – 18; Jan 6, 56 - 69

Sestry a bratři,

            určitě jste slyšeli Ježíšův výrok: „Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ Vidíme to už v evangeliu. Čteme tam o tom, že Ježíše mnoho lidí opustilo, a už s ním nechodili. Proč tomu tak bylo? Mnohým se mohla zdát rouhačská slova o tom, že on je ten, ve kterém se dává Bůh tomuto světu. Proč zrovna v tomto člověku máme hledat úzké spojení s Bohem? Kdo to jen je, že vznáší takový nárok? On, bývalý tesař, který zběhl z řemesla, potulný rabín, který je obklopen samými pochybnými existencemi. Vždyť se stýká se samými vyvrheli, celníky, nevěstkami, nečistými rybáři, o které slušný člověk ani nezavadí.  Zůstalo s ním jen několik učedníků. Oni v něm poznali opravdového mesiáše. I oni ale mají mylné názory. V podstatě jim jde o moc, chtějí být v Ježíšově pozemské vládě. A tak tomu bylo a bude, že cestu, na kterou zve Bůh skrze Ježíše Krista, jen málokdo nalézá a není lehké z ní neodbočovat.

            Podobné to bylo i před Ježíšovým vystoupením v Izraeli. V dnešním textu ze Starého zákona čteme o tom, jak Jozue vyzval Izraelce, aby sloužili Hospodinu. Oni tak učinili. V bibli je to zasazeno do kontextu toho, že židé zažili Boží péči na poušti, to že jim Bůh dával mnohá vítězství nad mnohem silnějšími protivníky. Přesto toto rozhodnutí Izraelcům dlouho nevydrželo. Dále, v knize soudců čteme o tom, že se znova a znova vraceli ke ctění božstev okolních národů. Proč to dělali, když měli zkušenost se skutečným Bohem? Jednoduše proto, že to bylo velice lákavé, naprosto přirozené. Božstva, kulty, náboženství, které ve starověku obklopovala Izraelce, byla vymyšlena tak, aby byla lákavá, vyhovovala lidským přáním. Často to byly kulty plodnosti, které nabízely vybití pudů třeba i kultickou prostitucí. Tak proč neuniknout ze všednosti, když se nám nabízí takové lákavé vyžití? Proč nezapomenout na problémy pomocí kultických orgií? Proč nemít Boha, který slouží mě samotnému? Proč sloužit Bohu, který vyžaduje střídmost, střízlivost, lásku k lidem, kteří jsou mi nepříjemní. Jinak řečeno - proč se zabývat Bohem, který po mě chce, abych zkoumal sám sebe, když mohu mít bohy, kteří naplňují mé touhy, pudy chtíče?

 A tak se to v dějinách stále opakuje. Izraelci odpadali a nechávali se zlákat božstvy okolních národů. Bůh ale svoji věrnost stále zachovával.

A i když lidé zůstávali věrní víře v jednoho Boha, biblické poselství o Hospodinu, který se sklání k lidem v Ježíši z Nazareta se stávalo a stává nástrojem, záminkou k uctívání úplně jiných božstev. Lidé často pod záminkou ctění Ježíše Krista slouží něčemu úplně jinému - křesťanstvím se zaštiťuje leckdo - rasisté, různí extremisté šířící nenávist. Mnohdy neslouží zbožnost tomu, čemu by měla -vděčnosti, radosti a z ní plynoucí štědrosti a tolerance ale něčemu opačnému. Stále potkávám spoustu upřímně hledajících lidí, kteří nevydrželi, nedokázali se vyrovnat s onou lidskou stránkou církve, že se pod záminkou ctění Ježíše Krista často uctívá něco úplně jiného.

 Ano není lehké a samozřejmé kráčet po cestě, kterou nám ukázal Ježíš z Nazareta. Ve společnosti, která nabízí okamžité uspokojení, kdy můžeme mít všechno hned, ve které platí - nevaž se, odvaž se, zní Ježíšova slova jako hrozná řeč. Kdo chce slyšet, že utrpení patří k životu, nevyhneme se mu a skrze něj dosáhneme zralosti. Kdo chce slyšet, že většina se často mýlí a že se k ní nemáme přidat, bude - li páchat zlo. Kdo chce slyšet, že je nutné odpouštět, v situaci kdy nám vládnou mstiví lidé, kteří si dobře pamatují. Kdo chce slyšet, že se má stát v očích okolí podivínem a žít jinak. Kdo dnes hlásá, že i když uděláme kariéru jakou chceme, koupíme si, co chceme, nikdy nám to nepřinese takové uspokojení jako to, že si uvědomíme nesamozřejmost a zázračnost samotného faktu života a všeho kolem nás. Svět jde opačným směrem. Ovládají jej různé mocnosti, o kterých čteme v listu efezským - zisk za každou cenu, bezohlednost, agresivita, schopnost se prosadit. Nikdo neučí lidi vděčnosti a pokoře. Zlo v nás a kolem nás je silné. Všude kolem nás slyšíme spoustu výzev nabídek. Je tak lehké je poslechnout. Ovšem ta Boží nabídka v Ježíši Kristu je nabídkou, která na rozdíl od většiny ostatních nás nechce využít a zneužít ke svým vlastním cílům. Je nabídkou, která má za cíl náš prospěch, skutečný život.

A tak nakonec můžeme spolu s učedníky říci: „ Pane, ke komu bychom šli, ty slova života věčného máš.“ A jak čteme v listu efezským, sílu můžeme hledat u Boha, v jeho veliké moci. U něho si můžeme a máme stále obnovovat své smýšlení, abychom nesešli z cesty, která vede k plnosti života.

 Amen