Milujte své nepřátele - máme být za blázny?

Kázání na 23. 2. 2014 Biblická čtení: Leviticus 19, 1 – 2.17 – 18; 1 Korintským 3, 16 – 23; Matouš 5, 38 - 48 Sestry a bratři, když jsem si připravoval dnešní kázání, vzpomněl jsem si na kreslený vtip. Kněz tam vojákům říká – Pamatujte, že s námi je Bůh. A potom k tomu dodá - s těmi druhými ale taky. My lidé máme tendenci nějak se pořád rozdělovat na dobré i zlé, věřící, nevěřící. Ale Bůh, podle Ježíšových slov dává svítit na dobré i zlé, déšť sesílá na spravedlivé i na nespravedlivé. Nebo se to dá říct i tak, že Bůh má stejný vztah k těm podle našich omezených měřítek spravedlivým i k těm nespravedlivým. Věříme v Boha, který má jméno láska. A toto poznání nás může vést k osvobozujícímu vědomí, že nemusím zoufat nad svou vlastní nedokonalostí. No když o tom mluvíme v souvislosti s námi, to je nám to příjemné. Avšak ze slov evangelia vyplývají důsledky první dojem ne až tak příjemné. Ježíš mluví o známé zásadě oko za oko, zub za zub. Zní nám to krutě. Ale musíme si uvědomit, že ve starověku již tato zásada byla velkým pokrokem. Bránila totiž mnohonásobné nepřiměřené pomstě. Ježíš však jde podstatně dál. Říká: Milujte své nepřátele, modlete se za ně. A dává několik vyostřených příkladů – nastav druhou tvář, nech plášť. Dávej, půjčuj těm, kdo tě prosí. Běžného člověka napadne otázka, kterou dal jeden z vykladačů jako nadpis úvahy o tomto evangelijním oddíle „ To máme být v tomhle světě za blázny?“ V životě nastanou různé situace a často není vůbec jednoduché správně se v nich zachovat. Když u mě zvoní na faře nejrůznější prosebníci s barvitými historkami, kterými se snaží zdůvodnit, proč bych jim měl půjčit peníze, neb jim je dokonce darovat, nikdy to neudělám. Je totiž téměř jisté, že je propijí v nejbližší hospodě. Některým lidem je potřeba kvůli vlastní bezpečnosti se vyhnout. Je spousta lidí, kteří by naší dobroty velice rychle a nehezky zneužili. Takovýchto případů kolem sebe vidíme spousty. Ano nelze naivně věřit v dobrotu a bezelstnost lidí kolem nás. To bychom velice rychle špatně skončili. Však i Ježíš na jiném místě říká: „ Obezřetní buďte jako hadi, holubičí mějte prostotu.“ Ovšem skutečná prozíravost neznamená agresivitu, odvetu, oplatit druhému i s úroky. To si představují jako moudrost často lidé tohoto světa. Důsledky takovéhoto postoje jsme viděli v minulém století v míře více než dostatečné. I neustálé války například na blízkém východě jsou toho velice názorným příkladem. I když se to zdá zvláštní, nepochopitelné, skutečně moudrým postojem je zřeknutí se práva na odvetu. Odpuštění je to, co je projevem skutečně zralého postoje k životu. Pomstou, odvetou nic nezískáme. Pomsta není sladká. Pouze roztáčí kolotoč násilí a odplaty. Když vzpomínáme na minulá příkoří, jako bychom je znova prožívali a jsme znova a znova zraňováni. Zášť, nenávist nás zevnitř doslova rozežírá. Takže tato Ježíšova slova nejsou jenom nějakým nebeským ideálem. Ne. Tady se jedná o velice důležité praktické pokyny, které nám mají sloužit k tomu, abychom si uchovali tělesné a duševní zdraví, mohli se radovat ze všeho krásného, co nám bylo z Boží milosti darováno. Je tak nepříjemné a ubíjející, když se setkávám s lidmi, od kterých slýchávám stále znova a znova vzpomínky na mnohokrát vzpomínaná příkoří. Už jsem vícekrát v kázání vzpomínal na holandskou misionářku Corrie Ten Boom. Ta se dostala do koncentračního nacistického tábora pro pomoc židům. Po válce se věnovala lidem, kteří prošli stejným peklem jako ona. A podle jejího svědectví bylo pro samotné přežití těchto lidí velice důležité, aby dokázali svým věznitelům odpustit. Jinak nepřekonali zdravotní následky, které si odtamtud přinesli. No a je nesporné, jak velice důležité je odpuštění a úsilí o pokoj a porozumění pro zachování rodin, manželství, společenství, mezi národy. Je to velice důležité zvláště dnes, kdy jsou k dispozici zbraně, které mohou celou zemi zničit. Sestry a bratři, věříme v Boha, který se zjevil ve svém synu, Ježíši Kristu. U něj nevidíme žádnou postu, agresi. Ukázal nám tím jedinečnou cestu ke skutečnému životu, ve kterém si můžeme ušetřit spoustu problémů, bolesti trápení. Jedině tak mohou přetrvat naše manželství, nedojde k dalším katastrofálním válkám s nedozírnými následky. Můžeme tuto cestu ukázat i lidem kolem nás. Ale to jedině za podmínky, že se alespoň částečně s tímto způsobem života setkají mezi námi křesťany, v církvi. Amen