Ježíšovo programové prohlášení.

Kázání na 25. 1. 2015

Biblická čtení: Jonáš 3, 1 - 5.10; 1. Korintským 7, 29 - 31; Marek 1, 14 - 20

Sestry a bratři,

            v dnešním evangelijním oddíle čteme o počátku Ježíšova veřejného působení. Jeho příbuzný a předchůdce Jan je uvězněn. Mnohý by se v takovéto situaci raději stáhl, aby neprovokoval. Ježíš ale ví, že je potřeba dělat správné věci ve správný čas a osobní pohodlí a bezpečí musí jít stranou.

            Ve slovech: „ Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží, pokání čiňte a věřte evangeliu,“ je vlastně shrnut obsah jeho poselství. Je to jakési Ježíšovo programové prohlášení.

            Přiblížilo se Království Boží - tím Ježíš nemyslí jen to, že svět končí. Spíše v těchto slovech máme vidět poukaz na to, že v Ježíšovi působí Bůh. Chce nám ukázat, jak ve svých životech uskutečňovat jeho přítomnost. Boží přítomnost? Co to je? Je to především přítomnost toho, co vede k pokoji, smysluplnosti, přínosnosti našeho života.

            A pokání čiňte? To znamená především, změňte své smýšlení. Věřte evangeliu - tedy radostné zvěsti o tom, že Bůh se k vám sklání., chce vám dát nový začátek, ukázat cestu z beznaděje - on vás přijímá jako své děti.

            Podle biblického svědectví je Ježíšovo vystoupení dalším pokusem Boha stvořitele ukázat lidem cestu z jejich problémů, hříchů, omylů k smysluplnému životu. Bůh se svým lidem začíná znova a znova, posílá za ním proroky. A svědectví o snaze Boží pomoci lidem najít správnou cestu čteme i v dnešním oddíle ze starozákonní knihy proroka Jonáše. Bůh nechává proroka provolávat v městě Ninive soud. A má to dělat proto, aby se lidé zastavili. A když to Ninivané učiní, Bůh litoval, že chtěl učinit zlo, které ohlásil a neučinil tak.

             A to co činí Bůh podle biblického svědectví na úrovni národů, to činí náš stvořitel, základ celého světa, i v našich vlastních životech. Hlas našeho svědomí nás zastavuje. Slyšíme varovný hlas - život je krátký, chvíle bilancování se blíží. Všímej si toho, co si myslíš, jak žiješ. A věř, že jsi milován, že ti bylo dáno mnoho dobrého a krásného a raduje se z toho. Nelpi na tom, co máš, ale šiř radost a vděčnost.

            Tak se staneme rybáři lidí - jak to zaslibuje Ježíš galilejským rybářům. To byli pohrdaní lidé, kterých se ostatní stranili. Rybáři totiž pracují na moři - sídle zlých sil. Když vybírají sítě, dotýkají se nečistých zvířat. A těmto lidem, kteří z tehdejšího lidského hlediska nemají absolutně žádné předpoklady pro nějakou duchovní práci, Ježíš svěřuje tak veliké poslání. Sděluje jim -podívejte se, vy vytahujete ryby z živlu, který je symbolem sídla zla. Ale když mě budete následovat, můžete vytahovat lidi ze zmaru jejich životů. A rybáři šli. Jejich motivace byla pochybná. V další části evangelia čteme o tom, že si naprosto naivně mysleli, že budou s Ježíšem vládnout. Opustili ale své povolání. U Jakuba a Jana -synů hromu, jejichž matka pro ně bude vyjednávat ministerské posty, čteme, že zanechali i svého otce Zebedea i s pomocníky - celou rodinu i s rodinnou firmou.

            A co my - máme jít, všeho nechat a postavit se na nároží a vykřikovat? I tak to mnozí chápou. Ale Písmo svaté se má podle staré reformační zásady vykládat písmem. A dobrý návod nám dává v listu Korintským apoštol Pavel - nelpět, vše pomíjí. Život je krátký a to, na čem skutečně záleží nesnažit se nakládat se vším smysluplně s radostí a vděčností, při všem, co nás v životě potkává.

            A tak sestry a bratři, i nám dnes zní Ježíšova výzva -nelpěte na tom co máte, a především věřte té radostné zvěsti o Boží lásce k vám. Jako rybáři vytahují ryby z vodního živlu, tak můžeme svůj život i životy svých bližních vytáhnout, zachránit z lpění, zaujetí věcmi pomíjivými.

 Amen