Kázání na 5. 1. 2014
Biblická čtení: Izajáš 60, 1 - 6; Efezským 3, 1 - 12; Matouš 2, 1 - 12
Sestry a bratři,
v dnešní době potkávám spoustu lidí, kteří jsou na cestě duchovního hledání. Hledají Boha, moudrost, osvícení. Mnozí putují daleko za mistry nejrůznějších duchovních tradic. Regály knihkupectví jsou plné tzv. duchovní literatury. Lidé hledají inspiraci v knihách známých a mocných lidí, ve kterých sdělují své životní zkušenosti.
Kázání na 5. 1. 2014 Biblická čtení: Izajáš 60, 1 - 6; Efezským 3, 1 - 12; Matouš 2, 1 - 12 Sestry a bratři, v dnešní době potkávám spoustu lidí, kteří jsou na cestě duchovního hledání. Hledají Boha, moudrost, osvícení. Mnozí putují daleko za mistry nejrůznějších duchovních tradic. Regály knihkupectví jsou plné tzv. duchovní literatury. Lidé hledají inspiraci v knihách známých a mocných lidí, ve kterých sdělují své životní zkušenosti. Podobně tomu bylo i v době narození Ježíše. Moudří lidé, odněkud z východu se vydali, aby se poklonili nově narozenému mesiáši. Viděli jeho hvězdu. Nevím, jak to bylo, jak to vysvětlit, ale poznali to podle znamení na nebi. Tak jako to je pro ně přirozené, ptají se u krále. Ten ale podobně jako mocní tohoto světa má na mysli svoji moc, myslí jen na sebe. Vede to jenom ke znepokojení. Zákoníci a velekněží mu poukážou na staré proroctví o Betlémě. A tak Herodes lstivě posílá mudrce do Betléma. Tak jako mnozí jiní před ním a po něm zneužívá náboženství ke svým cílům a co se mu nehodí, tvrdě potlačí. Ano lidé hledají, záchranu svého života. Jak žít, aby to mělo smysl a nerozmnožovali jsme utrpení své a utrpení svých blízkých? I my hledáme a ptáme se. Jsme na tom v jistém smyslu podobně jako ti mudrci, kteří se vydali na cestu hledání. Setkáváme se s mnohými, kteří naše hledání podobně jako Herodes, sobecky zneužívají ke svým vlastním cílům. Čteme také, že hledání mudrců vedlo k znepokojení. Tak i my se můžeme setkat s tím, že upřímné hledání vede k znepokojení, protože nabourává zaběhané představy, tradice, formy. Často ti, kteří přicházejí od jinud, kladou jiné otázky než je běžné, znepokojují. Nejsou vítáni. Zákoníci a velekněží mudrcům ukázali jim směr. A oni jdou a pokloní se malému dítěti dvou chudých lidí, podle Lukášova podání vyhnaných na cestu zvůlí dalšího mocipána, který chtěl spočítat, jak velká je jeho moc a kolik lidí ho vlastně musí poslouchat. Jemu darují to nejcennější, co mají zlato, myrhu, kadidlo. Oni poznali, že se Bůh sklonil mezi lidi do těchto nuzných poměrů. A co naše cesta hledání? Dá se říci, že naše cesta vede ke stejnému cíli. Máme se tedy vydat do Betléma? No pokud chcete, jeďte. Dnes to není problém. Je to jen otázka času a peněz. Ovšem můžete se jako jeden můj známý dočkat zklamání, když zjistil, že se na posvátných místech v Izraeli spolu sváří, hádají a někdy i dokonce poprou příslušníci různých křesťanských církví, takže správu nad nimi mají raději muslimové. Abychom se setkali s Bohem, nalezli toho, kdo zachrání náš život, nemusíme nikam jezdit. Je tady a teď. Ano setkání s ním je možné v modlitbě, ztišení. Ale toto setkání není úplné, pokud nás nevede dál. Zase budu citovat tu stále opakovanou větu z Matoušova evangelia dvacáté páté kapitoly: „cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ I my v naší cestě hledání nakonec dojdeme k lidem, k těm potřebným. Pokud nás setkání s Bohem nevede k setkání s našimi bližními, těmi potřebnými, nikdy jsme se s Bohem nesetkali. A podobně jako mudrci obětovali narozenému mesiáši to nejcennější, co měli, tak i my máme jim obětovat to nejcennější - sami sebe. Mudrce vedla do betléma hvězda. Byla pro ně světlem v temnotě. Byla jakýmsi vyplněním proroctví, že Izraeli vzejde světlo. Světlem v temnotě tohoto světa je láska, obětavost, nezištnost. A tak i my když naše cesta duchovního hledání nás povede do míst všedních obyčejných nenápadných, k našim bližním se staneme takovým světlem, hvězdou, která vede lidi, ukazuje jim cestu v temnotě tohoto světa. Amen
