Telefonotéka 4. prosince a ve studiu herečka a spisovatelka Eva Hudečková. Docela se těším, mamince doporučuji a už po několika minutách mi cosi nesedí. Předesílám, že je to jen můj hluboce subjektivní dojem.
. Začne mi vadit, že manžela nazývá Venouškem a v řeči je přemíra slov, jež jsou tak sladká až běda a znějí mi dutě. Koruna nasazena ve chvíli, kdy padne dle mého dosti příšerná otázka na srovnání kulturních poměrů za doby socialismu a doby, kdy „vládne ruka trhu“.
Jaká otázka, taková odpověď. Paní Hudečková bez zaváhání dochází k závěru, že kultuře se za někdejších dob dařilo lépe než nyní a o kulturní hodnoty se pečovalo více. Vládla prý daleko více odbornost a řečeny i jiné podobné perly. Jako příklad uvádí film v 60. letech a po roce 1989, na němž nenachází nic dobrého s výjimkou Domácí péče, již jedinou uvedla jako příklad. Nemá jistě smysl zde vypočítávat, jak hluboce se mýlí.
Co je však horší, už zapomněla, jak mnozí museli umění zanechat, anebo se mu nemohli vůbec věnovat, a jak se pečovalo o památky a kulturní hodnoty a jak a kde a kdo o kultuře rozhodoval. Zapomněla na to, co potkalo lidi jako Firkušný, Kubelík, Novotná, Červená, Seifert, Kundera, Škvorecký, Talich, Ančerl, Šimotová, Koblasa a desítky dalších. A jak zdevastované byly mnohé i prvořadé památky. A ještě také přihozeno tvrzení o tom, že se tu za ruky trhu nepostavila jediná koncertní síň. Jeďte, paní, do Zlína, nebo se aspoň podívejte do Pražské konzervatoře, pomyslím si. Jako kdyby se za socialismu stavěly jedna za druhou.
Tahle zapomnětlivost je stejnou zhoubou jako tvrzení, že vlastně nebylo všechno špatné, protože bydlení bylo levné a děti očkovány. Vlastně to není zapomnětlivost, Hašek by napsal, že to je blbost.
Okamžitě po tomto zážitku jsem vypnul přijímač a pustil si desku s Jarmilou Novotnou a vzpomněl, jak předevčírem mladá a hezká Kateřina Chroboková pod diktátem oné zlořečené ruky trhu hrála u Salvátora Bacha a své skladby a jak si dala postavit mobilní varhany. A taky Pavel Haas quartet, který na stanici Mezzo hraje Dvořáka a Janáčka v La Grange de Meslay a sbírá na své desky cenu za cenou. A ta strašná trhu ruka v Praze před Vánoci naplnila adventní čas koncerty a výstavami tak, že cizinci jen zírají a já ani nevím, kam dřív. Já vím, že jsem v tom asi osamocen, ale pokud si tohle necháme líbit, pomoz nám Pánbůh.
