Atrium na jaře 2024

V Atriu na jaře 2024 jsem byl pětkrát, z toho dvakrát na domácky pojatých koncertech typu Vážný zájem.

Hned ten první 26. ledna je velice pestrý, neb mentoři akademie MenART Ivo Kahánek a Jan Ostrý nám představí řadu velmi mladých frekventantů akademie, kteří prokáží, že se toho již dost naučili a někteří (zejména některé dívenky) mě vyloženě nadchnou.

Vše začne flétnistka Alice Štěpánková a za doprovodu klavíristky Ježkové zahraje Allegro z Bachovy Sonáty C dur. Po ní se nejprve drží v baroku klavírista Vivi Nguyen, jenž posléze Schumannovou Dítě usíná z Dětských scén přejde do romantismu a uzavře soudobými Poulencovými velice rytmickými Večery v Nazelles. Každé je velmi odlišné a celé jeho vystoupení je zajímavě pestré. Další flétnistka Johana Švejnohová zahraje Škroupův Koncert G dur. Nato dívka Magdaléna Kovářová, u níž si značím hnědovlasé zlatíčko, nám zahraje Albenizovu Vzpomínku č. 3 a o téhož autora Malagueňu, kde mám poznámku, že ji zahrála procítěně. Kahánek první polovinu koncertu uzavře Smetanovou Koncertní etudou C dur V Čechách.

Po přestávce velmi sympatické SWEG TRIO složené z půvabných flétnistek Markéty Peškové, Anny Saláškové a Denisy Müllerové zahraje Impromptus Jiřího Hudce a jazzovou suitu Southern Exposure Gregoryho Jasinitskyho (oba autoři jsou můj ročník 1953). Klavírista Semjen Yakimov zahraje Rachmaninovovu Etudu es moll. Hraje důrazně a silně a moc se mi líbí. Hezká dívka Štěpánka Petrová přijde zahrát Balladu pro flétnu a klavír Alberta Périlhou. Klavírní hru nám předvede na Prokofjevově Sonátě č.1. Denis Stefanov. Já ji označuji za ostrou a náročnou a ode mě si vyslouží dokonce desítku. Další je opět klavíristka a kadeřavá kráska Nora Lubbadová, jež hraje ze Smetanových Českých tanců Slepičku a naváže zaníceně Lisztovou Trancendental etudou č. 1 za 9 bodů. Jan Ostrý vše uzavře Faurého Fantazií, op. 79, pro flétnu a klavír.

Pozoruhodná a hudebně pestrá a zajímavá přehlídka a doufám, že mnohé zde vystupující časem uvidíme na koncertních pódiích, v orchestrech, či komorních souborech.

20. března jde koncert řady Vážný zájem, v němž dnes hrají houslista Avery Morris, první violistka ČF Eva Krestová a violoncellista PKF Balázs Ádorján a jim vypomohou Marek Pavlica s houslemi, Bohumil Bondarenko na violu a David Pěruška na violoncello.

V prvé části koncertu zahajujeme Smyčcovým kvintetem g moll Antonína Vranického, kde v sestavě nástrojů zaznamenávám sytý zvuk a krásně znějící hloubky až po uhlazenou třetí větu a vrchol drtivě útočný.

Ukázku čtvrttónové hudby dle Aloise Háby zaznamenáváme v Duu pro housle a violu v podání Averyho a Evičky Krestové a jak očekáváno, jde o hudbu, jejíž nahrávku bych si nekoupil, ale aspoň vím, o čem je řeč. Ježto mám jisté fyziologické obtíže, odcházím o přestávce domů, takže už neuslyším a nevyhodnotím Smyčcové trio Gideona Kleina a Mozartovo Smyčcové trio G dur. Program končí světovou premiérou skladby Plague Column Andrewa Harlana. Jistě vše najdu na Youtube.

13. dubna zde hraje cembalistka Alina Říhová jakutského původu, s níž spolupracují na dvou skladbách flétnistka Klára Mach Jasenčáková a manžel cembalistčin Adam Říha s kytarou. Alina, jež má českou školu, říká, že chce svou volbou programu ukázat rozličné role cembala, a to sólovou, jako generálbas a komorní.

Začínáme Bachovou Fantazií a fugou a moll BWV 904, hranou jiskřivě, neb nástroj má zářivý zvuk. Po představiteli klanu Bachů další patriarcha Domenico Scarlatti a jeho sonáty C dur a D dur důrazné a sebevědomé. V baroku zůstáváme s Jeanem-Marie Leclairem a jeho Sonátou II C dur. Následuje Suita č. 5 c moll gambového mistra Jeana-Baptista Forqueraye, jenž svou skladbu pojal velmi melodicky, však psána původně pro gambu. Koncert bez přestávky uzavírá Sonáta pro kytaru a cembalo Manuela Maria Ponce.

Další Vážný zájem se koná 26. dubna a na programu má německý klasický romantismus, k němuž poněkud předčasně řadí i Beethovena. Scénář je takový, že nejprve je paní Ramonou Schulz čten německý text, jehož překlad dostáváme a poté patřičná sestava klavíristy Marka Kozáka, Michala Kaňky s violoncellem, klarinetisty Igora Františáka hraje skladby postupně Beethovenových Sedm variací Es dur pro violoncello a klavír, Trio B dur pro klarinet, violoncello a klavír, op. 11, téhož autora, Schumannovy Fantazijní kusy pro klarinet a klavír, op. 73 a Brahmsovo Trio a moll pro klarinet, violoncello a klavír. Čteny básně Schillerovy, Hölderlinovy, Droste-Hülshoffovy a vše uzavřeno přečtením textu Schillerovy Ódy na radost. Mně tento večer připadá jako podzimní vrchol zdejších koncertů.

30. dubna jdu ze zvědavosti na Ševčík Quartet, představitele nové generace české slavné kvartetní školy. Hrají v sestavě Pavla Tesařová první housle, hezká dívka se stala novou koncertní mistryní PKF, takže se na mnohých jejich koncertech uvidíme z první ruky, Michael Foršt druhé housle, Matouš Hasoň viola a Adam Klánský violoncello, kterého dnes zastoupí Michal Kaňka.

Dnešní s ohledem na tradiční rok české hudby program ryze český včetně přídavku. Program zahajuje úvodními větami Tomáš Jamník jako reprezentant platformy Vážný zájem a na chvíli si vezme slovo violista Matouš, který nám vypráví příhodu z konzervatoře i akademie, kdy v rámci předmětu analýza skladby díky shodě okolností a vždy jinému vyučujícímu mohl v tomto předmětu čtyřikrát recyklovat rozbor téže skladby, již za chvíli uslyšíme. Proč se pozastavovat, když recyklace byla oblíbenou disciplínou všech barokních mistrů počínaje Bachem, Händelem i Vivaldim. Mně se stalo něco podobného, kdy jsem si třikrát za sebou od pololetí 4. ročníku do maturity na stavební průmyslovce tahal Puškina.

Zahajujeme Smetanovým pozoruhodným Smyčcovým kvartetem č. 1 e moll „Z mého života“, který je svým programem i hudebním obsahem opravdovým unikátem a drahokamem světové kvartetní literatury. Po přestávce tedy ono rozborové dílo, a to Martinů Smyčcový kvartet č. 3, H183, kde mám poznámku, že si můj oblíbený Martinů dal záležet na tom, aby všechny nástroje náležitě využil. Koncert uzavřou vcelku samozřejmě Janáčkovým Smyčcovým kvartetem č. 1 „Kreutzerova sonáta“, což je chybně uvedeno, neb správně má být z podnětu Kreutzerovy sonáty. Kreutzerova sonáta je především Tolstého novela a Beethovenova 9. houslová sonáta, na niž je ten Kreutzer dodatečně přilepen, neb v době jejího vzniku ještě nežil ani Tolstoj. Na mnohé skladby se časem nalepí přívlastky, jako třeba na některé Mahlerovy symfonie, či na Čajkovského Patetickou, která podle mého vůbec patetická není. Znovu už poněkolikáté musím kritizovat, že v programu nejsou uvedeny názvy jednotlivých vět.

Koncert zakončí přídavkem, jímž je dnes zatím absentující Dvořák a poslední věta z jeho Amerického kvartetu, toho, který mám za nejkrásnější na celičkém světě.

Sleduji bedlivě hráče a cítím, že zkušený Kaňka s violoncellem se dosti prosazuje a přesednuv si po přestávce na volné místo na sedmičku v prvé řadě vidím na Pavlu, a tak mohu přepnout na poslouchání zvuku jejích houslí a odfiltrování ostatních nástrojů, což bez vidění na ruce z původního místa, kde je Pavla z boku a zezadu, moc nejde. Mně se její hra moc líbí a na dívku s objemně vlasatou hlavičkou je pěkný pohled. Je to mé třetí setkání s ní, jedno bylo už před pár lety zde a jedno v HAMU. Navrhnu jí, že budu posílat svá hudební povídání a ona líbezně se usmívajíc praví, že na netu má spojení. Doma zjistím, že mohu použít FB i stránky kvarteta a pošlu několik letošních esejí a dívka velmi přátelsky odpoví.

Opomněl jsem ještě doplnit úplný závěr, v němž vyjda do vestibulu, vidím, že mě jakási kráska s vouskatým chlapcem po boku zdraví a ježto mi to pomalu zapaluje, teprve po oček hození a sladkém úsměvu vidím, že to je vyhlášená kráska Monika Jägerová, která mi chlapce představí. Ano, zase jsem si nevzpomněl, je to její dvorní doprovodný klavírista Vojtěch Červenka. Připomínám svá minulá psaní o jejích posledních koncertech (Dvojzpěvy a Pocta Vorlové) bez reakce. Prý skvělé a můj dárek v podobě portského po vorlovském koncertu vyvolal veliké veselí. Paní ředitelka Mařenka stále hovoří k pánům a dívence vedle varhanníého manuálu a když vyjde, vyjde též najevo, že jde o rodinu a já přednesu své pozvání na koncerty a nabídnu své eseje o Velké válce, neb zaslechnuto, že slečna dcera o té válce má něco vědět ve škole. Tak vám jsem na závěr naladěn velmi milostivě.