Eviduji pouze dva koncerty. Ten první zvaný Mozart a Salieri aneb sólisté SOČRu byl v rozhlasu ve Studiu 1 a ten druhý dle ústřední skladby Griegův klavírní koncert v Rudolfinu.
6. ledna mě k mé radosti přijde Andulka osobně přivítat a Pavla, jíž vykukuje půvabná nožka očkem hodí a hlavičkou kývne. A na viole opět Holman od Zemlinských.
Startujeme Vivaldiho úsporným třívětým Koncertem pro trubku B dur, kde sólo má Jiří Houdek.
Na další číslo, jímž je Mozartova Sinfonia concertante Es dur, K 364, se orchestr rozšíří, což znamená odsun Pavly více dozadu. Skladba je mozartovsky průzračná a přívětivá. Už tady je znát vliv některých nástrojů David Pokorný housle a Jakub Novák violav souladu s názvem koncertu, který zesílí ve skladbě poslední.
Předposlední se však hraje Sonáta pro trombón (Pavel Čermák), 12 smyčcových nástrojů (jichž je poněkud víc) a klavír, k němuž usedne dirigent Popelka Josefa Matěje, jež připraví půdu pro Salieriho vděčné pohrávání si s 26 variacemi na „La Folia di Spagna“. Řeknu vám, vážení a milí, že mozartovsky průzračné to není, ale přesto byl jen 6 let starší Salieri (jenž ve filmu vypadá jako Mozartův otec) pozoruhodný skladatel, jehož máme brát s uznáním.
11. března mám koncert řízený Estoncem Olari Eltsem. Začíná světovou premiérou skladby Radio, symfonický dokument ke 100. výročí Českého (československého) rozhlasu od dlouholetého rozhlasáka a skladatele a syna slavného hudebního otce Lukáše Hurníka, s nímž se léta s radostí zdravíme. Pokračujeme oblíbeným a mistrovským Griegovým Koncertem pro klavír a orchestr a moll, který zahraje arménská klavíristka Marianna Shirinyan. Jde o hezkou dámu, jež hezky kouká a kadeřavou hlavou připomíná výtečnou italskou klavíristku Beatrici Rana. Slyším zde skvělý úvod smyčců a nádherné Adagio, ani horny se nedají zahanbit. Marianna přidá, jak jinak, oblíbenou Chačaturjanovu maličkost.
Po přestávce se hraje Sibeliovo vrcholné dílo Symfonie č. 5 Es dur, op. 82. Zaznamenávám velmi klidnou a až chvějivou pomalou větu a podmalbu dechů, jež překryjí smyčce. A představuji si lesnatou příjezerní krajinu.
Skládáno na Sibeliově venkovském sídle a dotvořeno v roce 1919.
