Zrušení „sociálních podpor“ bohatých občanů

Přestože jsme stále chudší a chudší země a to nejen relativně (např ve srovnání s Německem nebo Rakouskem), ale chudneme i absolutně, udržujeme si stále velkorysý sociální systém, který bývá často zneužíván a jehož financování je možné jen za cenu dalšího zadlužování státu na úkor budoucnosti.  Vedle podpory chudých, slabých a potřebných, ale podporujeme i realtivně bohaté občany a to především pomocí dvou finančních nástrojů.

1) Daňový odpočet úroků z hypotečních úvěrů

Velmi oblíbeným nástrojem podpory bohatších občanů je možnost daňového odpočtu úroků zaplacených z hypotečnách úvěrů (přesněji i úvěrů ze stavebního spoření). V letošním roce (daňové přiznání za rok 2013) je to ještě až do výše 300 000,-korun, takže maximálně je možné ze zaplacených daní  získat zpět 45 000,- korun. Již Kalouskova (někdy uváděno nepřesně jako Nečasova) vláda schválila snížení částky zaplacených úroků, které by mělo být uplatňováno od roku 2015. Současná vláda se k tomuto opatření minulé vlády hlásí, a asi bude otázkou diskuse pouze absolutní částka úroků, které bude možné uplatnit v daňovém přiznání. Rozhodující bude asi aktuální výše zůstatků hypoték našich poslanců. Podle majetkových přiznání poslanců, prakticky neexistuje poslanec bez hypotéky. Taky obvykle první právní akt (téměř) každého nového poslance po zvolení do poslanecké sněmovny není slib poslance, ale uzavření smlouvy o hypotečním úvěru. Jediným systémově správným a sociálně spravedlivým řešením by bylo možnost daňových odpočtů u zaplacených úroků z hypoték zrušit. Náš děravý státní rozpočet by tím ušetřil asi 1 miliardu korun, které by se daly využít tam, kde se peníze nedostávají a kde by představovaly investici do budoucnosti společnosti (např. školství).

2) Stavební spoření – zrušit bez náhrady

Dalším velmi oblíbeným investičním nástrojem, který investory zbavuje starosti s rizikem a přitom zajišťuje atraktivní výnos  za peníze daňových poplatníků je tzv. stavební spoření. Tento finanční produkt k nám přišel z bohatého Německa a v 90. letech minulého století sehrál pozitivní roli při vytváření dlouhodobých úspor domácností a podpory financování “vlastnického” bydlení. Vzhledem k tomu, že peněžních úspor v ekonomice je (z makroekonomického nebo národohospodářského hlediska) více než dost, reálné úrokové sazby z vkladů jsou záporné  a za chvíli budou banky dávat i záporné nominální úročení z vkladů (pokud se nezmění  trend vývoje naší ekonomiky), tak 5 miliard korun vyplacených ročně jako příspěvek na stavební spoření by rovněž našlo  smysluplnější uplatnění. Stavební spořitelny jsou přitom vysoce ziskové, všechny jsou vlastnění zahraničním kapitálem a není žádný důvod podporovat podnikání s garantovaným ziskem (díky státním příspěvkům) zahraničním investorům. Vzhledem k tomu, že stavební spoření je masově rozšířený produkt, který napomáhá vytvářet iluzi, že stát občanům něco dává (přesněji vrací z vybraných daní), tak jakékoliv jeho omezení, případně zrušení narazí na masový odpor “rozhořčených klientů”, podporovaný stavebními spořitelnami a zaplacenými  lobbisty. Tím spíše, že jak předpokládám, tak i stavební spoření je oblíbený produkt našich poslanců. Měli bychom si přestat lhát o stavu naší země a veřejných financí, zastavit každé nesmyslné utrácení peněz občanů, přestat žít na (stále rostoucí) dluh a do budoucna si “vyskakovat  jen do výše našich příjmů”. Až budeme (někdy) bohatý stát, kterému budou finanční zdroje přebývat, potom můžeme zavádět pro občany dotované služby a finanční produkty.