Zamyšlení nad porody doma – aneb kdy dítě získává právo na ochranu svého života?
Od chvíle, kdy jsem zaregistrovala, že existují maminky, které se rozhodly porodit své dítě doma, ve mně toto téma budí řadu velmi naléhavých, vlezlých úvah a rozporuplných pocitů.
Na jedné straně mám hluboko v sobě zakořeněný respekt ke svobodě rozhodování jednotlivců o svém vlastním životě, na straně druhé ho mám ale velmi vyvážený podmínkou povinnosti nést odpovědnost za vlastní skutky i za způsob, jakým ovlivňují přítomnost i budoucnost každého z nás.
Tento článek je zamyšlením, které rozhodně nemá ambici najít „zaručené řešení“. Pokouším se v něm jen zformulovat otázku, kterou si kladu sama. Od kdy má dítě právo na ochranu svého života a zdraví? A jak by se měla projevit?
Nebudu tajit, že s matkami, které plánují domácí porody, nejsem schopna ani při největší snaze souznít. A nad porodními asistentkami, které tuto službu, byť pokoutně, nabízejí, jen kroutím hlavou.
Problém domácích porodů mám sama pro sebe rozdělený do několika „vrstev“. Ať už je to problém vstupu do systému úhrad ze zdravotního pojištění, systém odpovědnosti za novorozence, nebo právě téma naznačených práv.
Naše právo jasně vymezuje, do kdy je možné ukončit těhotenství. Tady máme ochranu života plodu vymezenou z jedné strany. Na druhé straně je jasné, že živé dítě má právo na to, aby bylo jeho zdraví a život chráněno a o tuto ochranu se ponejvíce starají jeho rodiče.
Jak je to ale s dítětem, které se právě rodí? Jak je to v onom přelomovém čase, kdy přestává být součástí těla své matky, kdy v jeho těle rychle probíhá celá řada důležitých změn, které mu umožňují samostatný život, kdy hormony vyplavované do krve jeho matky naposledy řídí jeho cestu? Kdy to společné končí a samostatné začíná?
Obhájci a obhájkyně domácích porodů se opírají o přírodu, intuici, bezpečí, pohodlí a sounáležitost se svým prostředím. Nezřídka líčí porodnice jako prostředí nepřátelské, schopné i zastavit běžící porod nebo způsobit komplikace. Na co ale zapomínají nebo o čem mlčí, jsou závažné komplikace, které se během porodu mohou vyskytnout. Ani dnešní medicína je nedokáže vždycky předpokládat a i když se vyskytují zřídka, mohou mít fatální důsledky a vést i k závažnému postižení nebo ke smrti dítěte či matky.
Několik let jsem se pohybovala přímo v prostředí porodních sálů, několik dalších se ještě věnovala podpoře maminek a novorozenců a tak vím, jak rychle se může situace změnit a jak důležitým faktorem se v takovém případě stává ČAS.
Pamatuji si, jaké to je, když všichni na porodním sále brzdí pohledem vteřinovou ručičku a současně na maximum zrychlují reakce svých rukou a mozků. Jak vyplavený adrenalin aktivuje všechny i v případě, že je technika a odborníci na místě nebo přiběhnou na zavolání telefonem. Faktory odbornosti, dostupnosti techniky a zejména času se tady doslova vzájemně umocňují a jedno bez druhého funguje jen obtížně.
Věřím, že většina plánovaných domácích porodů proběhne bez potíží a že si příroda, matka a ti, kdo jí pomáhají, poradí. Ale taky vím, že v případě komplikací může nastat malér, který navždy zničí život dítěte i celé jeho rodiny. Ano, jsem si dobře vědoma, že komplikace nastávají i v porodnicích, že je v nich stále co zlepšovat, ale taky vím, že gravidita trvá dlouhých 9 měsíců a každá rodička tak má dostatek času, aby si vybrala porodnici, která bude vyhovovat jejím požadavkům a hodnotám. A že je tam po ruce nejen porodní asistentka, ale taky porodník, neonatolog, anesteziolog a další odborníci, kteří pravděpodobně nebudou potřební, ale na požádání přiběhnou (a to myslím doslova). Protože vědí, že každý jejich krok, každé zaváhání, znamená ztrátu tak drahocenného času.
Upřímně rozumím ženám, které se porodu bojí. „Porodní latina“ je jeden z oblíbených ženských předmětů a občas přináší historky, které ježí vlasy na hlavě i matkám pěti dětí, profesionálním hasičům a členům zásahových jednotek policie. Strach je velmi intenzivní emoce a věřím, že když pak někdo přijde s hladivým, útěšným slibem pohodlného porodu doma, vylekaná maminka se takové příležitosti ráda chytne. Ale ocitá se tak opravdu v bezpečí a opravdu dělá to nejlepší pro bezpečné narození svého děťátka?
Jak to tedy je? Je lepší si vybrat porodnici podle svého gusta a mít za zády všechny ty, kteří přijdou zachraňovat, když to bude potřeba, nebo zůstat s někým z blízkých a možná (nepřiznanou) porodní asistentkou a věřit, že všechny kroky poběží „předpisově“?
A když se něco zamotá, ať už pupeční šňůra nebo cokoliv jiného, zavolat záchranku a sledovat vteřinovou ručičku hodin a doufat, že přijedou, zasáhnou, pomohou, Že to bude možné?
A co je správně v tom nehorším případě, kdy přijde novorozenec o příležitost prožít svůj život právě v okamžiku zrození? Které právo by mělo být nadřazeno? Právo matky rozhodnout o svém porodu nebo právo dítěte na rychlou záchranu života?
Nemohu se zbavit pocitu, že by se znalostí práva pomazané hlavy nemusely zabývat nic neřešícími drobnostmi typu „pamlskové vyhlášky“, jimiž je naše právo zahlceno Že by mělo mít čas na témata závažná a náročná. Jsem přesvědčena, že by měla probíhat široká diskuse na toto téma a že úlohou státu je ji řídit, pojmenovat a definovat základní principy, které souvisí se životem samým.
Jana Majová
Má dcera si to přála
Potkala jsem je ve vlaku. Dvě ženy jely se třemi dětmi. A povídaly si. Tak, že je slyšel celý vagón.
Jana Majová
Jak jsem se zamotala do dne vyplněného krásou. (povídání s fotkami)
Děsně dlouhé povídání o tom, jak se zhmotnil jeden sen a zrealizoval jeden plán. Plán přivést na jedno místo lidi, kteří se v rámci své profese zabývají lidskou krásou, propojit je mezi sebou a spojit je s ostatním lidmi.
Jana Majová
Já, moje druhé já a svět 2
Psala jsem o něm vloni. V říjnu. O svém druhém já, které má svůj veřejný příběh a žije si vlastním životem, aniž bych ho mohla jakkoliv ovlivnit.
Jana Majová
Tož co mi přišlo pod ruku
Aneb o dávných i dnešních koláčích, přebírání žezla či vařečky a o historii, která se opakuje pořád dokola. (Literární útvar: Lehce sentimentální čtení ke kávě.)
Jana Majová
Předzahrádky - ženy ze sousedství
v životě to tak je. Jaký si to uděláme, takový to máme. A s každým přibývajícím dnem (pokud nám slouží zdraví) je to hmatatelnější.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)
AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
30 000 - 32 000 Kč
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.