Má dcera si to přála

Potkala jsem je ve vlaku. Dvě ženy jely se třemi dětmi. A povídaly si. Tak, že je slyšel celý vagón. 

Jezdím vlakem do krajského města tancovat. Je to už takový rituál. Sednu do vláčku, vytáhnu sluchátka a zapnu si v mobilu "něco v angličtině". V jazyce, který dlouhodobě odolává tomu, že se mu dvořím a kašle na to, aby mi věnovala jakoukoliv přízeň. I tentokrát jsem nacpala špunty do uší, našla si volnou čtverku sedadel, abych se mohla šklebit jak chci. Cestou k ní jsem zaregistrovala dvě známé tváře. Patřily ženám se kterými jsem se svého času potkávala na hodinách zumby. Pozdravily jsme se úsměvem, jedna z nich zrovna rozdávala tatranky a gestem nabízela i mně. Zavrtěla jsem hlavou, sedla si a spoustila to "něco v agličtině".

Poslouchala jsem, lovila slovíčka a byla šťastná, kdykoliv jsem pochopila třeba i jenom větu. A pak přišla čára přes mé studijní odhodlání. Ve sluchátkách ťuklo, řekly mi, že mají slabou baterii (anglicky, jak jinak) a rozhostilo se ticho. Ticho do kterého se prosíval hovor ze sousedních sedaček.

"....no, malá hrála krásně. A moc jí to slušelo. Měla černou sukni a bílou halenku a vypadala jako velká holka, že Emi?" 

Z kontextu pochopím, že o den dřív byla nějaká povedená akce na které účinkovaly děti z místní ZUŠky. Mezi nimi Emička, která hrála na flétnu. Sólo i ve sboru. Emička  se dychtivě připojuje, a líčí, jak ji z dlouhého stání bolely nohy a nervozitou se jí úúúplně potily ruce. Do mokra. 

Prostor zase ovládne hlas maminky: "No fakt to bylo krásné. Měli to vymyšlené tak, že to nebyla nuda, malí hráli s velkými a nemělo to chybu. Vlastně jednu jo. Zas tam přišel ten kretén Zdeněk. Chápeš to? Muselo mu být jasné že tam budeme společně jako rodina - já, Patrik, Michal i moje máma. Přišli jsme Emičku podpořit a tleskat. Nechápu, proč tam vůbec lezl."

Tok řeči pokračuje a o područku sedačky šikmo proti mně se opře ruka v růžové mikině, po lokti sklouznou dlouhé světlé vlasy. Nejspíš je to flétnistka Ema. Pamatuji si ji od miminka, může jí být tak osm - devět let. Když se trochu poposunu vidím, že drží v rukou pomyslnou flétnu a prsty jí poletují vzduchem.  Marně se snažím poznat, jakou písničku zrovna "hraje".

 "...no a pak do mne máti žduchla loktem, že se mám podívat ke dveřím a Zdenál si tam kráčel středem, jako kdyby tam na něho někdo čekal. V každé ruce nesl kytku v papíru. No úplně mi zkazil celé odpoledne. Jednu kytku dal při potlesku Emiččce a druhou její učitelce. No, kytku. Takové jako koště to bylo. Hele, co on pořád všude leze? Akorát Emě plete hlavu. Jako kdyby nestačilo, že si v pátek bere děcka přímo ze školy. V neděli se vrátily a byla to  zas hrůza. Emě chyběly dvě gumičky, ponožka a sponka." 

Ženy ještě chvíli propírají Zdenálovy nemožné zvyky a chování. Po chviličce pochopím, že Zdenál je Emin otec a Patrik její současný partner. Emička si pokládá hlavu na područku a divá se úkosem směrem ke mně. To už se zvedám a chystám se vystoupit. Cestou se usměji se na Emu, která se dívá vážně a úsměv mi neoplácí,

 ---

Zdenál. Zdenek Kopeček zvaný Krpál. Dvoumetrový řezník s rukama jako lopaty. Kamarád našich sousedů. Tentokrát ho potkávám v pátek ráno v obchodě, když si jdu koupit "něco" od masa na víkend. Jako vždycky se mne zeptá nejen na to, co budu vařit, ale taky na to, kolik nás bude u stolu. Už si pamatuje naši rodinnou proměnlivost. A pak se rozpovídá. Tento víkend vařit nebude. V sobotu jede za rodiči a v neděli bude doma sám. Děti u něj byly minulý víkend. Z dcerky mu drnčela hlava. Nepustila z ruky flétnu, protože se připravovala na koncert, děvčička šikovná. Pak hráli spolu na dvě flétny a na flétny a na kytaru.

Koupil jí kytičku. Jen takovou malou a šel se na ni podívat. "Hrála...no...tak jak začátečníci hrají. Trošku nuda, ale to tak s malými dětmi je. Ony se vyloupnou. Ale na pódiu tedy Ema stála naprosto pevně. Na konci jsem jí dal rychle kytku a radši se vypařil. Ona si Emina matka občas neodpustí nějakou narážku na mne a Emičce by to mohlo zkazit radost z toho, že se jí to povedlo."

Neodolám a zeptám se, proč na to vystoupení šel, když je to přece jenom trochu nuda, když hrozí ty narážky a když si s Emou ani nepromluvil. 

Pousměje se jedním koutkem a podá mi tašku s masem: "Moje dcera si to tak přála."