Dala jsem Vám karmu za dnešní článek. Neuvěřitelné, čím jste si prošla, ale máte uzavřenou diskuzi, což chápu. Jano, vždyť Vy jste neskutečná v tom smyslu, co píšete. A navíc jste odvážná, že jste toto téma pustila do blogu. Asi jste udělala dobře, že jste diskuzi uzavřela. Tak držím palce, pěsti, ať se Vám vše v dobré otočí.

Není uzavřená záměrně, moje blogy jsou naopak prostorem pro diskusi. Nastal nějaký technický problém, věřím, že mne admini budou umět vzít za packu a pomoci ho vyřešit. Jinak prostě vypustím další článek z plánované tématické série dřív, než jsem plánovala (uvažuji o týdenním intervalu).

Tady jsem Vám dala karmu, hned ten den, co článek vyšel. Zasloužila jste si ji.

ach...

smutné, ale krásné. Dovedu si představit, jak by ho pomluvila, kdyby nepřišel...

Právě tak, Bohunko.

Díky.

To je táááák smutný...Ale vám karmice.

Děkuji za ni i za to, že jste se zastavila...

Život přináší kupu radostí, ale i hory starostí...

Vítání posílám. A děkuji.

Když měl můj syn maturitní ples, jeho otec mu řekl, že tam půjde jen za podmínky, že nepůjdu já (rozváděli jsme se, když synovi byly dva roky, od jeho zhruba 12 let jsme ani nebyli v kontaktu, protože si veškerá setkání domlouvali spolu). Teď bude náš vnuk slavit první narozeniny, ale oslavy budou dvě. Ani přes výslovné synovo přání jeho otec nechce slavit společně. Škoda, že jsem tehdy tatínka nevybírala pečlivěji

A můj současný partner na koncerty svých dětí i přes nelibost jejich matky chodí vždy. Myslím, že je to důležité, a že rodiče by si měli své problémy řešit právě jen mezi sebou a netahat do toho děti. Bohužel jen málokdo to dokáže. Doufám, že tatínek Emičky ten tlak vydrží.

Nevím, jestli jde vybírat dost pečlivě, život nás prostě staví do různých situaci a mění nás.

Jen by se ty křivdy měly řešit včas, než se stanou pevnější než beton. Vždyť většinou je ten rozchod způsobený "jen" řetězením špatných okolností a rozhodnutí.

Vždyť naprostá většina lidí po čase znovu žije v nějakém vztahu nebo vztazích a jde to.

I tady by stačilo vnímat to a chtít.

Ano, my rodiče často zapomínáme, že v našich vztazích jde hlavně o naše děti. Zrovna včera plakala jedna mladičká kolegyně, že bude mít patrně svatbu jen s novomanželem a kamarády, protože rozvedení rodiče z obou stran odmítají setkání na tak důležié události...Tobě karma, Jani a douám, že Emička ty rozmíšky ze strany maminky snese...že bude tatínek stále plnit její, dětskápřání

Je pitomé, že se rodiče často nedokáži povznést nad svá citová zranění a vzpomenout si, že jejich děti se narodily proto, že se měli rádi...

A udržet pro děti kontakt i s tátou je u starších děti prostě i výhodné - víc jim pak pomáhají.

Tahle "výchova" nějak chybí.

To nic. Někdy takhle hloupé nebývají jenom ženy, ale i my muži...

Ano, blbost je mezi obě pohlaví distribuovaná zcela rovnoměrně.

Vážím si této vaší návštěvy.

Jani krásný příběh a moc hezky podaný.

Děkuji, Danko. On to ten život tak nějak nejlíp umí.