V protisměru stezkou vlčic - Mikuláš II. (povídka)
Sára si nacpala mikinu za krk a záda, odhodlaná si na chvilku zdřímnout. Vlak se po kolejích posouval, jakoby lehce zakopával. Vzdaloval se Praze. Sára se vzdalovala ráda. Nezvykla si na neklid velkoměsta, na velikost všeho, na desítky a stovky překvapujících novinek. Vždycky byla ta rozvážná a opatrná. Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.
Usmála se při vzpomínce, jak se balila na kolejích a s rozmyslem skládala do tašek vše, co potřebovala doma nebo naopak nepotřebovala v Praze. Mozek jí přehrál obrázek jejího pracovního koutku. Dneska tam táta určitě položil adventní kalendář a zarovnal ho s okrajem stolu. Nedělal to z pořádkumilovnosti, ale z lásky. Dlouho trvalo, než to pochopila. Stejný kalendář položil určitě i do knihovničky. Kalendář pro její dvojče Zuzanu. To kdyby se stavila. Kolik jich tam už vlastně leží?
Sára nevěděla, promnula si bolavý zátylek a přivřela oči. Zuzana. Její talentovaná, schopná, dokonalá sestra. Nemluvily spolu od Sářiny maturity. To ji Zuzana poslala do háje. Sára ani nevěděla, po kolikáté se to stalo. Co se Zuzka odstěhovala k matce, změnilo se všechno.
Se zavřenýma očima přemýšlela, co všechno ji doma čeká. Co potřebuje stihnout. Co stihnout chce. Vždycky byla velmi systematická a velmi věcná. Občas s molekulou černého humoru říkávala, že při její pomalosti jí nic jiného nezbývá. Otec o ní říkal, že je rozvážná. Zuzana, že je želva. Netušila, co říká máma.
Dřímota ji obcházela obloukem natolik velkým, že neusnula a natolik malým, že jí únavou těžkla ramena a tak ji potěšila zpráva od táty. Psal, že ji počká na nádraží, ať se sama netáhne přes celé město. Ve velké tašce byly pečlivě uložené dvoje taneční šaty. Čekala ji vánoční exhibice. Těšila se. Měla ráda ty chvíle, kdy s partnerem ovládli parket a kdy se nebodovalo. Kdy tanec končil úklonou a potleskem. Plánovala, že pak založí bivak na posteli a bude se učit. Její první zkouškové období se blížilo. Obávala se ho. Byla přece Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.
Stewardka prošla vagónem a podala jí dávno objednaný černý čaj. Sára ho měla ráda horký a hodně sladký. Prázdný kelímek vyhazovala až na parkovišti před nádražím, zatímco její otec ukládal obří tašku do kufru auta. Za zatáčkou krátce otočila hlavu směrem k malému domku ve kterém bydlela její matka a sestra. A další děti matky. V oknech se svítilo. Otec zachytil pohyb: "Myslíš na Zuzanu?", zeptal se věcně. Přikývla.
Nikdy její odchod nepochopila. Prostě se sebrala a šla. Kvůli neutřenému prachu. Sára si myslela, že bude do neděle zpátky, ale Zuzana se už v jejich pokoji nikdy neukázala. Když s otcem skládali její věci do krabic, bylo jí divně. Druhý den se se sestrou hlasitě pohádala ve škole a matka požádala o Zuzanino přeložení do jiné třídy.
Od pololetí pak Zuzka, největší talent oddílu, přestala tančit a Sára jezdila na tréninky sama. Po měsících si zvykla, že Zuzana nepřijde, nenaruší klid jejího pokoje svým věčným štěbetáním a poskakováním. Vídala ji ve skupinkách vrstevníků, s různými lidmi, v objetí kluků a záviděla jí, jak snadno se stává středem pozornosti. To tiché, přemýšlivé Sáře nešlo. Jinde, než na parketu, nedokázala rozdávat úsměvy.
"Neuvažuješ, že by ses o Vánocích ozvala mámě"? Otcův hlas byl klidný a věcný jako každý rok, když jí kladl tuto otázku. Sářino NE ho nepřekvapilo, krátce pokývl hlavou a stočil auto do ulice, kde bydleli. "A víš co? Dáme zas letos na terasu soba, jo?" Sára se s úlevou rozesmála. Soba s kývající hlavou milovala od dětství.
Procházela domem a na obvyklá místa ukládala vánoční ozdoby. Svícny, lampy, anděly. V kuchyni chystala pro tátu a sebe punč. Pili zřídka a málo. Sára alkohol nesnášela. Byla přesvědčena, že právě on jí zkazil dětství a ovlivnil celý život. Byla si jista, že ona si ho dokáže udržet od těla. Možná si toho od těla dokázala držet až zbytečně moc.
"Tak jsem rozsvítil soba, dívej", zavolal na ni táta a ona mu šla naproti. V každé ruce držela sklenku horkého punče. Otáčela hlavou stejně jako sob. Na chvilku ji překvapil pocit, že u plotu stojí s fascinovaným výrazem ona sama. Nebo to byla Zuzana? Zatřásla hlavou, aby zaplašila představu, kterou si asi přivolala svým přáním.
"Hezkého Mikuláše, tati."
Jana Majová
Pečují o svého blízkého. Víte vůbec, že existují?
Pečující osoby. Lidé, kteří se rozhodli věnovat část svého života svým blízkým. Malou nebo podstatnou část. A někteří život celý, to tehdy, když se starají o své vážně nemocné děti. Sami jsou prakticky neviditelní.
Jana Majová
Zase jednou o Davidovi - aneb když se lidi setkávají s lidmi, dějí se myší zázraky
David a Genetický Goliáš. Akce, která upozorňovala na problematiku svalové dystrofie, vážné a nevyléčitelné nemoci. Akce, jejíž tváří se stal David Kalčík, který sdílel svůj příběh se všemi, kdo o to stáli. A stále sdílí.
Jana Majová
Jdi. A tanči.
Malé pocitové zamyšlení nad tím, jak krásně se dá trávit čas. Jak se dá sdílet.Dělit se a násobit potěšení současně. Tedy - pokud se cítíte v čemkoliv nespokojení, vyřešte to. A tančete.
Jana Majová
Výkladový slovník novočeštiny - odlehčovací služba
Zakopli jste někde o sousloví odlehčovací služba? Možná ano. A pokud ne, vlastně je to dobře. Protože to není nic jiného než pomoc těm, kteří pečují o postiženého blízkého člověka. A zoufale jim chybí čas.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců
Kdyby dostávali blogeři jména od indiánů, možná by mi náčelník při rituálu u totemu přilípl právě toto. Ta, která se zastává otců. V posledním období jsem tohle téma odložila k blogovému ledu. A teď je tu čas rozmrazení.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Tuleja vzdal nominaci na ministra, připustil selhání. Fiala rozhodnutí vítá
Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Tramvaj srazila chlapce, který přebíhal přes ulici. Skončil v nemocnici
Záchranáři převezli v pátek ráno do nemocnice šestiletého chlapce, kterého srazila v Plzni tramvaj....
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho zadržela poblíž kvůli jiné krádeži
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.