Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Světlana - IV

Pokus o povídání a zamyšlení - inspirováno životem, vlastně je to objev z "šuplíkových vykopávek". 4. část.

**********

Byla ponořená ve své mysli velmi hluboko a bylo jí tam dobře. Nebyly tam zvuky, které ji mátly, věci, které neznala a bolest tam pronikala jenom zdaleka. Nebyly tam ani světlušky. Zkoušela je volat, ale neodpovídaly. Bylo stále obtížnější představit si jejich tanec. Už si nedovedla vybavit, jestli jí chtěly něco říci, nevěděla, že byla na chvíli sama jednou z nich. Zapomínala.

Pak jakési zvuky pronikly až k ní, byly jiné a jasnější. Měly dokonce i barvy. Nejdřív jen světlounké a skoro neznatelné, ale pak přišel zvuk "Karolína" a rozzářil se jasně růžovou. Světlana na něj zaměřila pozornost. Zvuky jí kreslily barevnou  pěšinu. "Miluji" bylo divoce rudé, "Naděje" svítila jasnou žlutí, "Snad" se rozvinulo jako blankytně modrý koberec. Zůstala na něm stát.

Najednou si nevěděla rady. Zvuky ustaly. Ohlédla se, zahlédla nesouhlasné tmavnutí růžového oblaku slova Karolína a udělala krok dopředu.

Ve stejném okamžiku, kdy jejímu muži Danovi otevřela fotobuňka dveře, se Světlana probrala. Trvalo pár dní, než byl určen rozsah poškození, které v jejím mozku napáchala vytékající krev. Lékař, který ji ošetřoval, psal zprávu o jejím stavu. Slova, která se objevovala na monitoru počítače vypadala chladně a o to zlověstněji, že jim chyběla schopnost lidského hlasu utěšovat. Začal psát rychleji, aby to měl za sebou. Pak mu sklouzly ruce z klávesnice a zůstal sedět bez hnutí, díval se do zdi. Tak strašně chtěl, aby přežila. Všichni to chtěli...

Zavrtěl hlavou a skoro popaměti spustil tisk. Z tiskárny se začal sunout list papíru.

"Založte to,"  řekl sestře zbytečně příkře a rychle vyšel ze dveří.

Danovi zněla v uších všechna ta slova.Hemiparéza, alexie, afázie, agrafie a další. Ani si je nepamatoval. Světlana prý nemluví, nepamatuje si skoro nic z toho, co doposud prožila. Polovina jejího těla ochrnula. Pravá polovina.

"Je pravačka, jak bude psát?" zeptal se vážného doktora.

"Když nemluví, může mi psát vzkazy."

Odpovědí mu bylo zavrtění hlavou a vzdech.

"Nemůže psát...nedovede to...i tuhle schopnosti ztratila, je mi líto. Taky schopnost počítat. Je dobře, že alespoň rozumí tomu, co slyší. Už začíná komunikovat."

Dan slyšel rány. Prudké mlácení do dřevěných dveří. Znělo tak věrohodně, že se ohlédl a hledal příčinu toho kraválu. Pak si uvědomil, že jej slyší jen on. Ozývalo se z jeho hlavy snad stokrát za minutu. V rytmu zrychlených úderů vykolejeného srdce.

"Zlepší se to?" Zeptal se a už si netroufl dodat: "Bude jako dřív? Bude mít náš život zase smysl?"

"Je mladá, hned jak to bude možné,  začneme s rehabilitací. Bude to tvrdá dřina na mnoho měsíců...doufejte."

Doufejte. Zase to slovo. Nenáviděl ho.

Na nočním stolku stála váza s malou kytičkou. Pokojík, kam ji přestěhovali byl malý, tři postele byly natěsnané u zdí, na stůl s židlemi už místo nezbylo. Dan poznal květiny. Pod pokrývkou ležela jeho Světlana. Bezbranná žena s dětskýma očima, v nichž četl tisíc otazníků. Pomohl jí posadit se. Pravou ruku jí složil do klína. Díval se na ni a cítil strach. Díval se na ni a hledal v sobě všechnu tu lásku. Říkal nějaká slova a neposlouchal sám sebe. Usmíval se na ni, na svoji - cizí ženu.

Cítil vinu. Tak strašnou vinu, že ji nedokázal ochránit.

Na šíji mu seděl strach. Strach, že ji nedokáže milovat.

"Doktore, zeptal se na chodbě. Trápí se?"

"Teď ještě ne, ještě ji chrání příroda. Nebude si nic pamatovat. Ještě neví, co všechno ztratila."

 

Začala dlouhá cesta zpátky. Světlana přijímala každý den tak, jak nadešel. Někdy se uzavřela do nesouhlasného ticha, to když nechtěla cvičit, ale většinou poslušně dělala to, co jí kdosi řekl.

Cvičila, nořila se do van s teplou vodou, zkoušela mluvit, řadila za sebe číslice vystřižené z barevných papírů. Počítala dny v týdnu, točila ručičkami dětských papírových hodin, nechala do sebe drobnými elektrodami pronikat proud. Postupně začala rozlišovat obličeje lidí, se kterými se denně vídala. Některé prý znala mnoho let. Nevěděla o tom.

Odpoledne přicházel Dan, nebo Dan s Karolínou, nebo Lucie s Karolínou a ona s polovičním úsměvem poslouchala vyprávění o jejich běžném životě. O životě venku. Tam, za plotem rehabilitačního ústavu.

Pomalu začínala zima.

"Kde...je...tá...ta?"

Ptala se Světlana Karolínky, když přišla s Lucií.

Stále častěji chodívala s Lucií.

Čas od času se na ni přišel podívat primář, byl hezký a pacientky z něj byly celé pryč. Světlaně se líbily jeho oči. Ta spousta soucitu, která v nich byla. Jako by měl v každém oku světlušku...Jednou mu to chtěla říci. Poskládala si v duchu větu a trénovala ji v pokoji před zrcadlem. Nešlo to, nedokázala ještě vyslovit tak dlouhé slovo. Znělo jí myslí. Světlušky, světlušky. Zdálo se jí to strašně důležité, nedokázala ale pochytat myšlenky tak, aby se jí neztrácely...Jen v noci, v noci se jí ve snu po pokoji rozletěly stovky svatojánských broučků.

Zaměstnanci ústavu byli na Světlanu pyšní. Dělala obrovské pokroky, alespoň to všichni tvrdili Danovi vždycky, když se ukázal v některé z ordinací.

Jen on nic nechápal.

Jen on nedokázal mít radost.

Jen on věděl, že žena, která ho čekává u okna pokoje číslo 111, žena, jíž je Karolínka-Linka každým dnem podobnější, je někdo úplně jiný, neznámý, cizí.

Stával před zrcadlem v koupelně, jeho tvář se v něm odrážela společně s jejím hřebenem, kartáčkem na zuby a starou rtěnkou. Strašně se nenáviděl. Myl se, drhl si obličej drsnou houbou a stejně se nedokázal zbavit pocitu, že má na čele nalepenou vrstvu kluzkého slizu.

Prostě to nedokázal.

Nedokázal ji milovat, nedokázal ji chránit, nedokázal ji vést za ruku ačkoliv věděl, že je strašně bezbranná, že bez něj bude tápat ještě víc.

Obracel listy v kalendáři, prosil čas, ať zpomalí, ať počká, ať ho nenutí se rozhodnout. V noci se budil zpocený, s nutkáním zvracet, s touhou utopit ve sklenici čehokoliv svou vlastní zbabělost.

Každé ráno odcházel z domu s nohama ztěžklýma břečkou viny.

Autor: Jana Majová | pondělí 12.11.2012 2:22 | karma článku: 8,01 | přečteno: 607x
  • Další články autora

Jana Majová

Má dcera si to přála

Potkala jsem je ve vlaku. Dvě ženy jely se třemi dětmi. A povídaly si. Tak, že je slyšel celý vagón.

7.5.2019 v 17:19 | Karma: 39,64 | Přečteno: 3628x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Jak jsem se zamotala do dne vyplněného krásou. (povídání s fotkami)

Děsně dlouhé povídání o tom, jak se zhmotnil jeden sen a zrealizoval jeden plán. Plán přivést na jedno místo lidi, kteří se v rámci své profese zabývají lidskou krásou, propojit je mezi sebou a spojit je s ostatním lidmi.

2.5.2019 v 22:24 | Karma: 20,01 | Přečteno: 635x | Diskuse| Fotoblogy

Jana Majová

Já, moje druhé já a svět 2

Psala jsem o něm vloni. V říjnu. O svém druhém já, které má svůj veřejný příběh a žije si vlastním životem, aniž bych ho mohla jakkoliv ovlivnit.

28.4.2019 v 18:29 | Karma: 16,38 | Přečteno: 395x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Tož co mi přišlo pod ruku

Aneb o dávných i dnešních koláčích, přebírání žezla či vařečky a o historii, která se opakuje pořád dokola. (Literární útvar: Lehce sentimentální čtení ke kávě.)

27.4.2019 v 18:56 | Karma: 24,14 | Přečteno: 482x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Předzahrádky - ženy ze sousedství

v životě to tak je. Jaký si to uděláme, takový to máme. A s každým přibývajícím dnem (pokud nám slouží zdraví) je to hmatatelnější.

22.4.2019 v 15:44 | Karma: 22,46 | Přečteno: 578x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  18:53

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Nahá žena za zvuků techna rozhazovala před dětmi hlínu. Vystoupení vyšetřuje policie

3. května 2024  10:10

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí

3. května 2024  5:16,  aktualizováno  10:03

Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...

Byty za peníze z korupce. Vyšetřování na Ukrajině ukázalo na nemovitosti v Praze

3. května 2024

Premium V tuzemské bezpečnostní komunitě se už dlouho spekuluje o tom, že část milionů z korupce kolem...

Status umělce nemá nic společného se socialismem, hájí se ministr Baxa

3. května 2024

Vysíláme Vládou prošla novela zákona, která přichází s novým pojmem: status umělce. V Rozstřelu o návrhu...

  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 961x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.