Freedom - pro všechny v téhle těžké době - trocha odlehčení

Country music a hippies. Je v tom velký rozdíl? Co myslíte vy? Je a není. Mám ráda svobodu. Country music je možná pro mnohé jednoduchá, nezáživná.... Ale slova jsou upřímná, jasná a svobodná.. A čas hippies ...nezažila jsem, ale uchvacují mne jejich myšlenky  :-) Budete číst a hlavně poslouchat? Je to jen na vás... Chcete slyšet jen tu hrůzu kolem nás? V tom případě .....Přepněte na jiný kanál. 

Is it just a dream? Sure it is, but wonderful.

A víte, co miluju, i když jsem v té době nežila? Jednoduchá slova, já jim věřím,  a doufám, že to tak mysleli. Je to čistý idealismus, asi jako když si přečtete Thomasa Moore - Utopii, nebo Platóna - Ústavu.

Mé motto je: sny jsou neomezené. A možná některým pomohou překonat smutné chvíle.

Já vím, není to jednoduché, spousta lidí to neumí, ale co ..... kdo vám dnes pomůže? 

Nebudu odpovídat, znám to. 

Také vím, tak to nefunguje, ale  i v těch nejhorších chvílích to prostě pomáhá. Alespoň mně,

Květiny, myšlenky, sny  - na povrchu se zdají být  zcela jednoduché, někomu nepřístupné, ale krásné.

Snad všichni posloucháme hudbu. Ale proč?

Je to kvůli hudbě samotné, nebo kvůli tomu, co nám říká? 

"I dont know, where the music starts and  ends."

Všichni máne své sny, všichni toužíme po něčem.

Hudba je je lék, zbavuje nás stresu, pomáhá přežívat ty horší časy, chvíle, kdy nevíme, co dál.  Alespoň u mne to funguje.

A já se asi tak narodila, jak sama říkám, "I was born a countrygirl."

Já vlastně chci dnes jen připomenout něco, co co ovlivnilo  můj život, ať už jsem kýmkoliv, mohu si dovolit být lidská, mohu si dovolit být jednoduše sama sebou. A to jsem byla a jsem. A budu. Věřte, nevěřte.

Já vím, tenhle článek nebude pro vás  tak zajímavý, jako když mluvíme o politice,  ale proč pořád politika?

Z mého textu je snad jasné, kam se přikláním. Nechci o tom mluvit právě dnes. Tak snad....trocha  mé vlatní poezie a  hudby, kterou mám ráda?

Divoká řeka

Divoké řeky jsem vždycky milovala
A myslím že jsem jednou z nich
Někde pramení někde klopýtají o kameny
Ale vždycky je zvládnou tečou si dál
Ten zvuk Ten hlas řeky co říká
Mám svou cestu ať si děláte co chcete
Já půjdu dál snad si nechám něco pošeptat

Vymleté kamení To řeky dokážou
Vydobýt si své místo To řeky dokážou
Kdo z vás to umí ptám se
Ráda se dívám z výšky na řeku
Dravou a nekončící voda zazpívá
A já jí rozumím Vím co cítí
Je jako já

Tak ráda bych se stala řekou
Ledovou vodou která má své hloubky
I nízká zátiší Klidná
Je to tak zvláštní co všechno v sobě řeka skrývá
Tajemství života přírody a krásy
Čistotu

Oblázky sbírám


















jen tak
Jsou nádherné                                                           


 























































Krásu všichni  potřebujeme
Chlad i teplo
Pokud to bych to necítila,
nevěděla bych nic


                                        

Kamínky stvořila je voda
Ta naše divoká řeka je omlela
Jsou hebké a jemné na dotek
Tak se ponořím do té hloubky a vyberu si oblázek

A vím že pořád je pro co žít
Dotknu se drsného dna Pohladím kamínek
A ukradnu jej řece schovám si ho na památku
Abych si připomněla že ty řeky znám
Že sama jsem řeka co teče utíká neví kam
Ale má svůj smysl srdce a směr

Což mnozí  nemají        

Podívejte se a poslouchejte . Je to pro mnohé sen. Ale krásný sen. Člověk potřebuje snít. 

A každý sen, který si v sobě neseme, můžeme i uskutečnit. Tím, že se s ním ztotožníme, budeme mu naslouchat.