Křivákův deník

Byl jsem odhalen, nemá cenu zapírat, jsem člověk nepřímého charakteru, jinak řečeno křivák, to jen proto, že mám pochybnosti, stran kroků naší vlády ohledně řešení těch lapálií kolem války, inflace a cen energií.

Pochybovat je dnes zakázáno, musí se následovat propagandistická kanonáda sdělovacích prostředků, jenže ta kanonáda je tak silná, že zavdává důvod k pochybnostem, přijde mi podobná jako, když nám bylo v dobách minulých vnucováno pevné spojenectví se Sovětským svazem a světlé zítřky, přitom většina z nás si o tom myslela své, leč jen potichu, i tak se našlo mnoho konformistů, kteří vás kvůli své kariéře neváhali udat. Dnes je o svých pochybnostech sice možné napsat, ovšem stačí pouze podotknout, že jde o selhání politiky, je z vás ruský troll, kremlobot a… křivák. Ale já křivák skutečně jsem!

Stejně jako hokynářský chamtivec Bočan v knize "Poplach v Kovářské uličce" jenž si vedl zelený sešit, v němž zaznamenával, koho okradl, vedu si já Sešit křiváren.

Ano, že jsem člověk mdlého charakteru, jasně to vyplývá jak z mých blogů, tak z názorů na nich šířených, ale především z mého životního nastavení, vlastně všichni, jež odhalili mou skutečnou povahu, si zasluhují vděk za to, že mi napomohli, abych na tomto místě mohl provésti svůj křivácký coming out a moh se podělit o curriculum vitae svého bezcharakterního života.

Křivákovo rané dětství

Křivárny mi jdou celkem přirozeně. Již v mládí jsem na prázdninách kradl dědečkovy cigarety značky „Lípa“ a babičce upíjel likér „Jakamarus“, který měla za skříní v obýváku. Křivě jsem pak tvrdil, že se vypařuje. Doma jsem pak kradl kovové trojkoruny, abych si mohl koupit žvýkačky „Donald“ a rozšířil sbírku obalů s obrázkem mickey mouse. Přišlo se na to, nejprve jsem zapíral, pak přísahal na svou čest, že už to nikdy neudělám, ale protože žádnou čest nemám, moje přísaha neměla žádnou váhu.

Křivákova školní léta

Když jsem ve třetí třídě udělal doma školní mejdan, nabízel jsem ještě nezletilým spolužákům rum, abych zakryl jistý úbytek z lahve, pančoval jsem rum vodou, asi by se na nic nepřišlo, kdyby v kočárku mé sestry nebyla nalezena krabička od cigaret společně se skořápkami od buráků, kterou tam zanechal Ondra P., při hlubším pátrání se přišlo i na ten pančovaný rum. Nemohl jsem se na rodiče zlobit, že mi nevěřili, že ty cigarety a skořápky nebyly mým dílem. A těch krádeží v obchodech! Jednou to byla guma na gumování, jednou světlo na kolo, jindy čínské pero, které jsem si zasunul do rukávu, nakonec zase ten rum a to přímo na pionýrském táboře. Kdo nekradl, nikdy nepocítí ten slastný pocit, když vás nechytnou a vy kráčíte s lupem v kapse!

Ale ten gothaj pro celý pionýrský tábor jsme na noční hlídce s kamarádkou Jindrou B. fakt nesežrali! Já vím, mohu přísahat, jak chci, ale stejně mi to nikdo neuvěří.

Křivákovo studium

Zde jsem lhal soudružkám profesorkám, že jsem  na bramborách nebyl na dívčím pokoji, přitom jsem tam byl. Úči slíbili, že když se někdo přizná, nic se mu nestane, pokud ne, odneseme to všichni důtkou. Charakterní spolužák Zdenda B. se přiznal a důtku stejně dostal. Od té doby ještě více vzrostla má zatvrzelost a neúcta k autoritám, ba co víc! Svou neúctu jsem umně skrýval a ve skutečnosti jsem se choval právě naopak: abych získal sympatie autorit, snažil jsem se k učitelům a mistrům lísat, podlézat jim a pokrytecky předstírat svou loajalitu, kvůli tomu jsem i bezostyšně práskal na spolužáky .

Své by mohl vyprávět můj kamarád Míra J., jenž mě svým čistým neposkvrněným charakterem „sejřil“ natolik, že jsem se rozhodl mu ten jeho odporný čistý štít řádně zaneřádit. Na lyžařském výcviku ve druháku jsem poslal mistra odborného výcviku, aby se šel za ním podívat na pokoj, že mám o něj obavu, aby si nic neudělal, neboť se před lyžákem rozešel s dívkou. Když mistr přišel na pokoj, Míra J. měl uši přilepené na tranzistoráku a poslouchal Hlas Ameriky. Jeho „čistý“ charakter vzal pořádně za své! A já se znovu mohl opájet, tím nádherným pocitem, jak se mi zdařilo pošpinit ten aseptický profil vzorného hocha!

Křivákova léta pracovní před listopadem

I když jsem komoušům nevěřil ani za mák, tak jsem vehementně usiloval o vstup do KSČ, neboť to přinášelo výhody, ale protože tam brali jen nejlepší z nejlepších, přijat jsem nebyl. „Aspoň tak být spolupracovníkem STB,“ říkal jsem si, ale ani zde jsem nepochodil, měli již plný stav. Za tyto ústrky jsem se mstil výrobnímu družstvu Styl, kde jsem pracoval jako podlahář: urputně jsem rozkrádal majetek ve vlastnictví družstva, což bylo každému úplně jedno, neboť kradli taky. Taková „nepomsta“ neuspokojí nikoho, natož povahu jako jsem já. Ze msty jsem aspoň vstoupil do protikomunistického odboje, ve skutečnosti jsem se chtěl mezi ně vloudit a pak je udávat. Než se mi to podařilo, nastal listopad.

Křivákova léta polistopadová

Nejprve mě vyděsil Havlův slogan: „Pravda a láska musí zvítězit...!“                                      "A sakra,“ říkal jsem si, „tady pro mě místa není,“ a začal chlastat. Když došlo k amnestii, uvědomil jsem si, že když se v té nové době mohou z vrahů stát třeba andělé, proč by se z křiváka nemohl stát ryzí charakter? V první řadě jsem zašel mezi anonymní alkoholiky, přijal Boha střízlivosti a usiloval k uskutečnění 12 bodového programu, než jsem se dostal k osmému a devátému bodu AA… :

8. Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublížili a dospěli jsme k ochotě jim to nahradit.

9. Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolila, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.

… doba se změnila, i tak jsem se snažil provézt nápravy, jenže všichni, o kterých jsem si myslel, že jsem jim ublížil, na mě koukali jak z jara. Jen mávli rukou, že se skoro nic nestalo, že už zapomněli, jsou prý nyní již jinde. „Ty tvoje sviňárničky jsou houby proti tomu, co se děje teď!“ říkali a já si uvědomil, že jsem břídil, naprostý břídil ve světě, kde z největších bohatců jsou největší zloději, z podrazáků politici, z komunistů kapitalisti; odhlásil jsem se z kroužku Anonymních alkoholiků, zahodil střízlivého Boha a koupil si flašku rumu. To byl načas konec mého křiváctví, jako notorik jsem se staral pouze o přísun chlastu a udržování hladinky na dvou promile.

První nadějí na záchranu před naprostou destrukcí mého já byl covid. Zde jsem ještě uvěřil, neboť jsem povahy bázlivé, ze strachu o život jsem se nechal očkovat. Až později jsem pochopil, že šlo o manipulaci, kdy jedna, ta "správná" strana kladla důraz na zdraví, a ta druhá, „fejková“, kladla důraz na svobodu. Pro strategii komunikace s davem by stačilo pouze přehodit důraz na hodnoty a všechno by bylo bylo jinak. Jak prosté!

Až nyní se mi konečně dostalo příležitosti, abych pookřál a zhodnotil své křivé povahové vlastnosti a pustil se do křiváren. Dílo se daří: i přes všechnu masáž oficiálních médií, vládě důvěřuje jen 28 procent lidí! Sláva, systém je zatrolený!

Na počátku jsem sice slíbil deník. Prosím vás, věřte v něčem křivákovi! Deník není, ale kdyby byl, dnes bych si do něj zapsal: aby nějaké auto sjelo do příkopu, nebo si nějaký chodec zlomil haksnu, polil jsem silnici teplou vodou (dřív mrzne).

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/duvera-instituce-prezident-vlada-senat.A221122_165029_domaci_pukk