Bohatství cti netratí

Výstižné pořekadlo pro dnešní dobu jsem nalezl na blogu pana Kirmana, hned nad ním bylo známější: chudoba cti netratí. Oba výroky byly označeny jako správné. Dovoluji si pochybovat.  

Článek se jmenoval „Syndrom Trautenberk“, byl o tom, že bohatí jsou v pohádkách stigmatizováni jako zhýralá odporná pakáž, která vykořisťuje chudé a jedná proti přírodě a řádu světa. Občas jsem tento názor, právě na Krkonošské pohádky, slýchával i z médií. Idealističtí zvěstovatelé nové doby se pohoršovali a tvrdili, že Trautenberg byl podnikatel, který měl neschopné a vykutálené služebnictvo.

Neoliberální sociální inženýři směřovali k tomu, že děti, které poslouchají takové pohádky, budou pomýlené, budou mít mylný názor na bohaté. Infikováni takovými názory budou na ně pohlížet jako lumpy, což v naší svobodně-tržní době nepřístojné. Symbol „Zlého bohatce“, je nutno v dětské mysli radikálně rekodifikovat. Závěr: pohádky kazí děti!

Objektivně vzato v případě Trautenberga ani jedna strana mnoho cti nepobrala. Trautenberg jednal neekologicky a jeho služebnictvo bylo neschopné a vyčůrané. V pohádkách však objektivita neplatí, a tak děti drží palce služebnictvu, které je navíc podpořené mytickou bytostí.

Pohádky vždycky drží palce slabším. Podle Junga pohádky vycházejí z archetypů, s nimiž nepohnou ani neoliberálové. Archetypální výklad však bere pohádkám kouzlo. Stačí říct, že pohádka je vyprávění, jak by svět měl vypadat: zlo bývá vždycky poraženo, chudák bývá odměněn; pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, toť jeden z podstatných rysů pohádek. A vidíte, nalítli i dospělí!

Pohádky jsou pro děti, aby se již v raném věku nevyděsily a nechtěly hned páchat sebevraždu. Svět do kterého se chystají, jim mnoho dobrého nenabízí, je prolezlý falší, záští, sprostotou, bojem o moc a dokonce i falešnou propagandou typu: bohatství cti netratí.

Vždyť přece již Balzac napsal: "Za každým velkým bohatstvím spočívá zločin!" Pokud bohatcům upadne kost, které říkají dobročinnost,  pod stůl, není třeba být za ni vděčný, nečiní tak nezištně, třikrát si svůj dar od vás vyberou zpět. Ohlupovat děti, že bohatí jsou čestní, je snad horší zločin, než jim říkat, že řeky tečou do kopce.

Glorifikovat chudinu, je možno také pouze v pohádkách, v chudinských čtvrtích se páchají zločiny, bují zde kriminalita, prodávají se drogy, kvete prostituce. Čest je neznámé slovo. Zločinnost gangů z podsvětí však nenapáchá takové škody jako zločinnost bílých límečků. Jinak řečeno: lump, který vykrade banku, je daleko menší zloděj než ten, kdo ji vlastní.

Je třeba zdůraznit, že mizerné podmínky chudých jdou na vrub především bohatým. Zásadní premisou jejich bytí totiž je: být ještě bohatší (také Balzac), což platí od nepaměti. Bohatým místo záporných postav v pohádkách patří právem.

Pořekadla pro chudé jistě vymýšlejí bohatí, kdo jiný by mohl napsat takové nesmysly jako: chudoba cti netratí, peníze nejsou všechno, peníze kazí charakter a podobně. Z jiné strany se zase ozývá, že chudé čeká odměna v zásvětí.

Vymýšlet pro uražené a ponížené nová konejšivá dogmata nebo pořekadla jen proto, aby se necítili být opovržení tím šťastnějším zbytkem světa, je zbytečné, chudí si nepřejí nic jiného, než žít důstojně. Z hlediska reálného nastavení světa se tak ještě dlouho nestane, mám tedy dojem, že rčení: bohatství cti netratí, se asi neujme.

Milé děti, nenechte se tímto psaním zblbnout. Ať si kdo chce, co chce říká, pohádky jsou pravdivé!

https://luboskirman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=773083