Najde se dnes ještě někdo, komu bude stát za to pokusit se realizovat i v jednadvacátém století a ještě k tomu v Česku charakterní a poctivou politiku pro obyčejné lidi? Nebo to je navěky zavržená a v české kotlině nerealizovatelná chiméra?
Řada lidí před časem uvítala nástup Zelených do vrcholové politiky. Ti lidé očekávali, že se konečně na politickém nebíčku objevil subjekt, řízený rozumnými a střízlivými politiky, zapálenými pro věci veřejné a chápající potřeby obyčejného člověka. Jak naivní a jak pošetilé. Bylo to sice nové koště, ale metlo poněkud chaoticky, různým směrem, vždy více méně proti větru a většinou z kouta do kouta. Tento pokus zanést do české politiky nové, korektnější a pro lidi srozumitelnější prvky totálně ztroskotal. Vykazoval totiž typicky české, tradiční neduhy. Nespolehlivost, diletantismus, aroganci, provincionalismus a pohrdání voliči.
Dosud jsem volil ODS. Ne snad pro to, že bych byl typický, pravicově smýšlející jedinec. Nejsem „anti“ to či ono, chovám dokonce úctu k Václavu Havlovi, přestože jeho pravda a láska jsou dávno na smetišti české historie, respektuji věřící spoluobčany (všech konfesí, pokud svoji víru a svoji životní filozofii nevnucují ostatním), promyšlenou a účinnou sociální politiku chápu jako jednu z hlavních funkcí státu, pod pojmem národ nevidím pouze úspěšné, zdravé a všestranně schopné jedince a přes všechny bruselské eskapády jsem pro úzkou integraci v rámci Unie. Důvod byl prostý. Nechtěl jsem totiž volit ani komunisty (především pro jejich logickou izolovanost a naprosto mizivý koaliční potenciál), ani sociální demokraty (pro aroganci jejích představitelů a snahu postavit program na typické české závisti), ani lidovce (jsem sice pokřtěný katolík a v dětství jsem dokonce dva roky navštěvoval hodiny náboženství, ale jsem bezvěrec a je mi protivný celý systém institucionalizace a politizace víry) a již vůbec ne pana Bursíka. Dnes jsem si zařadil ODS mezi ostatní partaje, které volit nebudu, ani kdyby si modrého ptáka zarámovala do vkusného srdíčka. Objevil se ale opět nový politický subjekt. Vznik TOP 09 mne osobně zaujal mimo jiné i proto, že byl okamžitě napaden lidmi, kterých si nevážím ani za mák, jako je pan Cyril Svoboda, nebo pan Bursík.
Program TOP 09 mi vyhovuje. Vyhovuje mi konzervativní orientace, důraz na stabilitu veřejných rozpočtů, na svobodný trh, mezigenerační solidaritu a na podporu vědy a výzkumu. Navíc si (v rozporu s krátkým, ale velmi zdařilým článkem pana Dušana Streita) nemyslím, že tato partaj bude aktivně podporovat prolomení Benešových dekretů, nebo nějaké návraty ke stavu před druhou světovou válkou. Takovou politickou sebevraždu snad neudělá nikdo. Lze namítnout, že to či ono má v programu každý a po volbách to stejně neplní, že každý program je stejně jen pár potištěných papírů. Že tak jako tak nemá cenu komukoli věřit. Pak by ale asi nemělo smysl vůbec k volbám chodit a to je mi proti mysli. Lze namítnout, že se nová partaj stejně koaličně propojí se stávající ODS. Ale proč ne? Představa, že by v tomto státě rozhodoval Jiří Paroubek, nebo David Rath je pro mne nepřijatelná. TOP 09 se ale může stát i v koalici něčím, co zatím české pravicové scéně scházelo. Já totiž sázím na osobnost Karla Schwarzenberga. Je mi sympatický jako politik i jako člověk. V lednu 2007 jsem v tomto smyslu spáchal dva články („My Češi a kníže Schwarzenberg“ a „Kníže nebo prezident“), týkající se tehdy překvapivé nominace pana Schwarzenberga na funkci ministra zahraničí a negativní reakce prezidenta republiky Václava Klause. Setkal jsem se tehdy s velmi nevraživým ohlasem v diskuzi. Moji oponenti si zkrátka nedovedli představit, že by mohl být českým ministrem někdo s knížecím titulem, vlastnící v několika zemích rodové zámky, mající osobní vztah k Rakousku a hovořící archaickou češtinou. Člověk, který vypadá i jedná jinak, než je v Čechách zvykem. Negativní názory řady lidí se ale postupem času výrazně změnily.
Karel Schwarzenberg totiž dokázal, že i v české politice je možná a myslitelná noblesa a neměnné zásady. Že politikem může být i někdo, kdo není závislý na nějakých ubohých tringeltech, na pozváních do různých přímořských vil, na různé luxusní jachty, nebo do různých správních rad. Kultivovaný pán, který se chová za všech okolností slušně a korektně. Osobnost, která si nemusí v potu tváře budovat v zahraničí potřebné vztahy, protože je zcela přirozeně má. Člověk, který si díky své výchově a svým zásadám stále ještě může dovolit jeden z naprosto nedostatkových a luxusních projevů v české politice, totiž morálku. Aristokrat nejen původem, ale i vystupováním. Karel Schwarzenberg se podle mého názoru plně osvědčil ve funkci ministra zahraničí a dokázal, že (na rozdíl od řady ostatních) skutečně patří do vrcholové politiky. Proto také pevně věřím, že TOP 09 nepůjde cestou Zelených a nebude znamenat pouze krátké plácnutí do zahnívajících vod české politiky. Mám totiž sen o skutečné a důstojné politice, hodné úcty a vytvářející vzory pro mladou generaci. Bez kšeftů, podvodů, podrazů, zlodějen, lží a oblbování lidí. Bez hloupých a nerealizovatelných slibů. O politice, respektující tradiční evropské hodnoty. Proto budu volit TOP 09.
Každý sen je sice odrazem reálného života a reálných přání, ale sen často zůstane jenom snem. V českých podmínkách se snít nevyplácí, ale zkusím to přece jen znovu. Nejsem sice natolik naivní, abych si myslel, že všechno co si představuji, mi ze dne na den splní onen noblesní pán s úctyhodným rodokmenem. Chci být ale opět alespoň na chvilku optimista. Možná, že to tentokrát vyjde. Pokud ano, budu rád. Pokud ne, bude to jen a jen moje volba a jen a jen moje chyba. Jsem totiž svobodný občan.
