Patálie s Českou pojišťovnou.

Před dvěma měsíci naboural jistý šikula mé zaparkované auto a ujela. Díky svědectví jsem měl možnost nárokovat způsobenou škodu z povinného ručení  pachatele, vyplacení bylo však zamítnuto. Po nepřiznání viny se likvidátorka rozhodla, nebo byla rozhodnuta, na můj telefonický dotaz, odpovědět, že šmejd jsem já. Rozhodl jsem se napsat otevřený dopis jejímu nadřízenému. Jsem naučený zachovávat služební postup. Tady je:

Vážený pane Nedvěde (nevím,  zdali jste inženýr, či jiným titulem ověnčený intelektuál), prý jste však nadřízený slečny (podle hlasu spíše, než paní) Jarmily Zedníčkové, která řešila poškození mého vozu pro mne anonymní, pro Vás ale známou osobou, a s jejíž prací nejsem plně spokojen. Jasně, že mé ostré a nelichotivé vyjádření  je ovlivněno především výsledkem, ale celý průběh likvidační operace byl jaksi, stejně jako resultát, jemně řečeno, nepochopitelný. Navíc cítím obrovskou, ukrutnou nespravedlnost.

Povím Vám tedy krátký příběh a pevně doufám, že Vás nebudu nudit.

Přihodilo se to druhého dubnového rána, v sobotu právě jsem se vrátil z noční směny. Ne nejsem taxikář ani barman. Živím se jako zástupce ředitele základní školy, kde zušlechťujeme mentálně postižené děti a dost mne to baví. Ohodnocení této práce je však spíše v rovině duševní a morální, a proto jsem nucen si přivydělávat jako noční vychovatel v ústavu pro mladistvé delikventy. Toto Vám píši s cíleným záměrem, neb považuji za nezbytné, abyste byl ujištěn, že nepatřím mezi zlatokopy a na své výlohy si vydělávám výhradně prací.  Rozhodnutím neuznání odškodnění mého deformovaného vozu z pojistky,  jste mne fakticky informovali o pokusu z pojistného podvodu a hodili tak do pytle se šejdíři, darebáky a podvodníky, což se mi hrubě, hrubě nelíbí a trochu, přiznám se, zvedá ze židle.

Tok událostí toho rána pokračoval dále. Než jsem stačil posnídat a zlehka poklidit, telefon drnčí a hlas naší domácí mi oznamuje: „Pane Linharte máte nabourané auto. Zastavte se dole v pekařství, paní vedoucí má pro vás číslo auta.“ Můj vůz zaparkovaný u chodníku před domem dostal evidentně dobře mířený direkt na levý spánek. Utržený nárazník hovoří zcela jasně a srozumitelně. Paní ze zmíněného obchodu mi předala cár balícího papíru s následujícím textem:  Škodu způsobilo vozidlo VW Tiguan SPZ 1AS0865 černá barva, řídila žena, 2.4.2011 10,10 hodin. Podpis. Divíte se, že jsem se osmělil pošilhávat po náhradě škody? Opravdu má Vaše instituce, reprezentovaná v tomto případě slečnou (paní) Zedníčkovou pocit, že jsem si to vymyslel? S úmyslem podvést pojišťovací dům? Není pravděpodobnější, že někdo zapírá (patrně pro zachování bonusu), anebo prostě někdo někomu zavolal? Ano, v takovéto mravním hnojišti žijeme.

Rozhodl jsem se tedy křivým lidem situaci neulehčovat a událost nahlásil jako poškozený. Čekali jsme na vyrozumění pachatele, pak jsme čekali na prozkoumání doloženého svědectví,  opět jsme čekali na reakci na druhou výzvu pachatele, následně jsme čekali, až se slečna (paní) Zedníčková poradí se svým nadřízeným (Vámi?), abychom se posléze dozvěděli, že hajzlové vyhráli a poškozený opět ostrouhal. Tak to je konec mého příběhu. Snad jste dočetl až do tohoto místa a cosi se pohne a třeba i stane…

Věřím pevně, i když Vás neznám, že nepatříte do stejné ohrádky. Slečnu (paní) Zedníčkovou pozdravuji, ale nic pěkného jí nepřeji, neb posloupnost jejího jednání mne rozhodně neuchvátila.

                                                                                Vám přeji stálé zdraví a možná lepší spolupracovníky.

                                                                                                                     Mgr. Jan Linhart