Hospoda bez cigára, ryba bez vody, hlava bez mozku.

Schválně jsem si ponechal odstup několika dní. Ovšem přátelé, pocit neskutečné blbosti je čím dál, tím silnější a drtivější.

Tak nám novodobí soudruzi zakázali kouřit v hospodě. Ve jménu ochrany zdraví, čistého vzduchu a voňavého trička. Jak to tak bývá, zoufalci s komplexem jak švestka, usilují rozhodovat o životech druhých lidí. Vědí nejlépe, co je pro ostatní dobré, lepší, nejlepší. A prosadí tu dobrotu třeba přes mrtvoly. Pod praporem klasického: … „mír uchráníme, kdyby nezůstal kámen na kameni.“ Inu učili se v Sovětském svazu a nyní si chodí pro nápady za soudruhy do Brusele.

Sedím v téměř prázdné hospodě, je půl desáté večer. Tak konečně, po celodenním shonu a fofru, odměnou nechť je mi vychlazená plzeň a cigárko. Dnes první, neb jsem ten pivní kuřák, za celý den by mne kouřit ani nenapadlo. Tůdle mladej, pivo teplý, protože není výtoč, cigareta venku. Po doušku slastého moku, tak dva stupínky měl navíc, se zvedám a jdu kouřit na chodník. Tam mne okamžitě vyplísní nasraná paní v prvním patře, že chce větrat a nečichat ten smrad. Ptám se, co mám dělat a přidávám radu: „Stěžujte si ve Sněmovní…“ „Jděte jinam.“ Poodcházím dále. Stejně nevětrala. Tichá klidná ulička, téměř bez provozu, hlasy se rozléhají.

Sedím v téměř prázdné hospodě , deset večer. Atmosféra v hajzlu, výměnou za čistý vzduch. Marně vyhlížím maminky s kočárky. Nejedou.

Podtrženo – sečteno. Velmi servilně, možná až nečekaně, jsme vlezli do rektálního otvoru eurobyrokratovi, mimochodem, socani jsou zkušeni řiťolezci, vzpomínám na bezdotykové baterie, které nařizovali, nebo vytloukárny vajec, ukradli jsme sami sobě svobodu podnikání, svobodu rozhodování o svém chování, ukradli jsme svobodu si vyvětrat, ukradli jsme svobodu projít se večer městem a neprodírat se opileckými hloučky či vyvenčit před spaním šelmu. Ukradli jsme ochranu dětí před špatnými vzory, ukradli jsme personálu pohostinství klid v práci. Zavedli jsme si něco na úrovni akvária bez vody, auta bez volantu, anebo hajzlu bez papíru. Počin hodný kvalitních bezmozků.  A kdo má do noci poslouchat ty pivní kecy.

Přátelé, naši horliví zastupitelé. Vaše neklidné spaní je velmi oprávněné. Rozhořčený bílý muž vám to spočítá. Již toho všeho bylo dost.